Měst na velkém Dunaji stojí řada, ale Vídeň mezi nimi vyniká. Krásou zachovalých historických staveb, zelení, ekologií integrovanou do životního rytmu metropole, která se citlivě bez ostrých vymezení přelévá svými okrajovými partiemi do předměstí „venkova“. Do míst, kde stojí i Dům na vinici. Stavba, která zaujme svými dispozicemi a provedením, které je svém pojetí bližší spíš jihu Ameriky, než srdci Evropy. A přeci sem krásně zapadá. Architekti totiž vsadili na kombinaci přirozených kvalit místa, strmého svahu a pomenší vesnice/vídeňského předměstí, odkud se nabízí mimořádný výhled blízký i daleký. Ten bližší se opírá o svahy vápencových bradel pokrytých vinicemi, vzdálenější se upíná k městu a hlavně modré stužce Dunaje, která se vine krajem.
Výhled jako zážitek pro obyvatele
Projekt byl už od svého počátku nastaven tak, aby mezi bližší a vzdálené nekladl bariéru, a umožnil obyvatelům domu sledovat nepřerušeně obojí. Panoramatickou scenérii ale v tomhle topografickém přednastavení ocení jen ten, kdo si ve svahu kopce vydobude inciativu nadhledu, výšky. A tomuto cíli pak zpracování plně podléhá. „Chtěli jsme a spolu s klientem jsme pojali náš záměr tak, aby se podařilo scenérii přenést dovnitř domu a udělat z ní hmatatelný zážitek,“ zmiňuje Alexander Janowsky, šéfarchitekt projektu. Na vídeňském předměstí a mezi vinohrady tedy nerostla typizovaná stavba rodinného domu, ale neobvykle utvářený a rozložený objekt, jehož nejvýraznější částí je 36 metrů dlouhý prosklený nosník.
Překvapení? To je jistě na místě. Ve svém nejvyšším bodě se přídatná konstrukce tělesa vznáší 12 metrů nad zemí, a nad mohutnou základnou, k níž se jen lehce upíná. Jako hříčka rovnováhy, kolos zavěšený do stráně. Nicméně v celkově natolik lichotivém pojetí, že stavba neprezentuje sebe jako monument, ale spíše příhodný doplněk okolní krajiny, z níž roste. Objekt přitom nabízí více než prostorné zázemí v podobě 335 metrů čtverečních užitné plochy, ale tuto svou zbytnělost dovedně kryje zasazením části objemu přímo do svahu. Zdvojený suterén, v němž se nachází na ulici napojená garáž a technické místnosti, tak umenšují celkový rozměr, z nějž do okolí vystupuje jen lokální dominanta nosníku.
Výška ani svah nemusí být problém
Dispoziční řešení stavby plně vychází z terénu, navázání stavby do objemu svahu. Tři etáže tu propojují schodiště, a také praktický komfort výtahu. Metou je vrchol v podobě převisu horního patra, který k sobě vrozeným magnetismem táhne pozornost. Architekti toho využili, aby mimo objem nosníku usadili civilní zázemí pro život rodiny. Tedy obytné pokoje pro děti i hosty, sociální zařízení a přidružený technický provoz. Tyto soukromé prostory pak volně navazují na zahradu, jejíž část je krytá vystupujícím patrem, a může sloužit jako příjemná venkovní terasa. Z vnitřní části se pak po schodech dostanete do haly, velmi prostorné, která vás navede „k jádru“ proskleného křídla.
To, co může působit dojmem rozmařilosti klienta a chuti architektů „až moc vyniknout“ má velmi logický a praktický rámec. Předně se v plánu odráží důsledné rozpracování vizuálních os. To, odkud a kam jde vidět. A také, kdo přitom může být viděn. Soukromé prostory rodinného života jsou skryté zrakům všech, aniž by se museli vzdát výhledů na okolní stráně. Místnosti společenského charakteru – knihovna, obývací pokoj s krbem a volně navázanou jídelnou, mají rozhled přímo famózní. Ale díky vyvýšení do nich z ulice vidět nejde. Kuchyně, koupelna se saunou, hlavní ložnice se zastiňují rostlými stromy u báze nosníku. Profil je přitom spojitý, otevřený.
Odpočinková místnost, trucovna, je v plánu upozaděna. Jako místo rozjímání a relaxace navazuje na horní část zahrady, a také nepřímo na „nekonečný“ bazén. Vpředu vás tedy láká terasa se zábradlím k posezení za proskleným zábradlím (s exkluzivním výhledem), vzadu si můžete užít nevšední osvěžení (v neméně exkluzivním) bazénu.
Sebevědomý dům pro unikátní místo
Určitou výhodou pro architekty bylo, že u Domu na vinici se pro jeho novátorské pojetí nemuseli křečovitě držet starých forem, a mohli si dovolit experimentovat, vyniknout. Tomu odpovídá i volba materiálů, která odpovídala robustnosti stavby. Beton „bunkru“ v přízemních částech, ocel nosníku, to vše vytváří dojem stavby, která něco vydrží a snese. Vevnitř se ale takový pocit postupně mění. Nejprve stěny z pohledového betonu, které posilují vjem uzavřené zóny prvního patra, na níž ale spočívá ladná konstrukce horního patra. Na rozdíl od transparentní ocelové a skleněné fasády konstrukce je zbylý interiér zcela obložen dubem. „Jako dřevěná bedna,“ dodává Janowsky.
To proto, že cele prosklený interiér by jinak prý působil příliš křehce, zatímco takhle vytváří hřejivou atmosféru a pocit bezpečí, aniž by se tím narušilo přímé spojení s okolní přírodou. Výsledkem je moderní, krychlová budova s vysokými architektonickými standardy, která využívá obtížného svahu. Sebevědomý, s jasnými, téměř přísnými liniemi, dům staví sám sebe a okolní krajinu.
Údaje o projektu
| Název projektu: | House in the Vineyards |
| Typ projektu: | atypický rodinný dům ve svahu |
| Architektonické studio: | Alexander Janowsky a Dietrich | Untertrifaller Architekten |
| Lokalizace: | Vídeň, Rakousko |
| Vedoucí projektu: | Alexander Janowsky |
| Projektový manažer: | Maria Megina, Alexander Janowsky |
| Dodavatel stavby: | Leitzinger Bau GmbH |
| Strukturální inženýring: | Bollinger-Grohmann-Schneider |
| Dodavatelé materiálu: | Georg Bechter Licht, Laufen, Vola, Claus Schwarzmann |
| Elektroinstalace: | Palmeshofer |
| Tesařské práce: | Kirchberger |
| Krajina a krajinotvroba: | Kramer und Kramer |
| Suché konstrukce: | W2 Trockenbau |
| Ocel: | Zeman |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2018 |
| Počet podlaží: | 4 |
| Užitná plocha: | 335 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek