Druhé největší město Dánska na jihu Jutského poloostrova patří mezi nejvíce navštěvované oblasti regionu Syddanmark. Fjord se zde táhne směrem na východ od svého ústí ve městě až do Kategattského moře. Koncepce oživení celé přístavní oblasti vnesla do ryze průmyslového prostředí osobité rezidenční prvky. V 19. a 20. století bylo Vejle centrem textilního průmyslu, říkalo se mu Dánský Manchester. Poslední textilní továrna byla uzavřena v roce 1993 a radnice vypsala řadu architektonických soutěží s cílem vytvořit turisticky atraktivní místa a přilákat nové obyvatele. Kromě domu Fjordenhaus zde bylo vybudováno mnoho atraktivních vyhlídek, umělých ostrovů, odpočinkových míst a stezek. Vše s co nejmenším dopadem na životní prostředí.
Dům jako maják či středověká kaple
Legendární Fjordenhus stojí obklopen vodou u proslulého umělého ostrova Havneøen s mostem přes fjord Vejle. Betonové a dlážděné povrchy rozlehlého náměstí před budovou se odrážejí ve specifickém designu mola od proslulého krajinného architekta Günthera Vogta, zatímco válcovité formy a výrazné zdivo odkazují na historickou přístavní typologii zdejších skladů a sil. Samotná budova zasazená do pozadí fjordu čeří vodní hladinu a tyčí se z moře do výšky osmadvaceti metrů. Přístupná je po lávce, tvoří ji čtyři protínající se válce s cihlovými fasádami a obloukovými okny, jednotlivá podlaží uspořádána kolem kruhů a elips jsou propojena točitými schodišti a vestibuly. Přízemí s dvojitou výškou je prostoupeno fjordem a obsahuje dvě vodní zóny s uměleckými díly, nábytkem a mnoha světly od autora návrhu budovy Olafura Eliassona. Horní tři patra jsou určena pro kanceláře, na vrcholu se nachází zelená střecha s vegetací a solárními panely. V noci je Fjordenhus osvětlen zevnitř a připomíná spásný maják či středověkou kapli.
Organické tvary budovy
Převažujícím materiálem vnitřních a vnějších stěn budovy jsou klasické dánské cihly. Tvoří nejmenší možný stavební celek a sledují ryze organický tvar budovy. Z dálky se zdá být povrch uspořádaný, ale při bližším pohledu jsou viditelné různé tvary a nepravidelné odstupňování hloubky cihel. Zdivo zahrnuje podle slov autora návrhu patnáct různých odstínů neglazovaných cihel; další barvy glazovaných cihel jsou začleněny do vyřezávaných částí, aby vznikly barevné odlesky odrážející vodu a oblohu. „Cihly plní nejenom estetickou, ale i technickou funkci,“ vysvětluje na internetových stránkách svého studia a popisuje každý detail budovy i funkci po stěnách rozmístěných dutých větracích cihel, které modulují zvuk i teplotu. „Každý roh, výklenek a oblouk vyžadoval individuální řešení kladení cihel; každá cihla byla speciálně zapravena do složitého zakřivení betonových stěn, přičemž celkové zdivo leží v jedné rovině se zakřivenými ocelovými rámy a skleněnými prvky fasády,“ pokračuje ve svém výkladu a odkazuje na obrazovou část textu.
Kámen, dřevo, sklo a ocelové rámy
Důraz na kvalitu materiálu a ekologii je patrný v případě takřka všech uměleckých počinů Olafura Eliassona (za všechny snad ještě instalace nazvaná The Weather Project, která se stala leitmotivem pro diskuse o změně klimatu). Budovu Fjordenhus lze v tomto kontextu nazvat jako ekologický multifukční dům (projekt pro firmu KIRK KAPITAL Headquarters), který žije a roste v souladu s přírodou a dokonale ladí s okolím.
Foto: Anders Sune Berg/Olafur Eliasson, David de Larrea Remiro/Olafur Eliasson
Vyrůstá doslova z moře, jeho statika počítá s vlivem odlivu a přílivu, využívá nápadité hry třpytivého povrchu vody a volného, takřka chrámového prostoru. Převažujícím materiálem je zde kromě již zmíněných dánských cihel také kvalitní dřevo, především pro vestavěné skříně, koupelny, kuchyně a schodiště. Na obložení podlah zvolil autor návrhu budovy kámen Pietra Piasentina, který se narozdíl od klasických žulových kamenů vyskytuje pouze v balvanech vytěžených v kopcích Friuli v Itálii. Ocelové rámy překlenují několik pater budovy, zatímco okenní dutiny tvoří hlavní prvek fasády. Stěny neobsahují žádné pravé úhly. Přesně tvarovaná okna kopírují geometrii Fjordenhusu a unikátní prosklení je neodmyslitelnou součást celé budovy.
„Složité, náročně zakřivené tvary kladly velké nároky na výběr skel pro celý projekt. Nakonec volba padla na Guardian Glass. Potřebovali jsme takový typ skel, které poskytují ochranu před slunečním zářením a zároveň mají výborné tepelně izolační vlastnosti. Takříkajíc řešení vhodné pro každé počasí, zvláště pak pro nepředvídatelné přímořské klima,“ vysvětluje Olafur Eliasson. Nespornou výhodou skel je v tomto případě hlavně termoizolační funkce, kdy přispívají k udržování tepla uvnitř budovy během chladných dní a zabraňují nárůstu teploty v letních slunečných dnech. Skla pomáhají po celý rok snižovat náklady na energie, doplňují tvarosloví netypické budovy a zároveň umožňují dokonale prožívat prostor, který bývá často připodobňován ke starověkým kaplím. Navíc zde můžeme vnímat i jedinečnou hru světel uvnitř budovy a dohlédnout na okolní promenády, které se táhnou fjordem až k moři na písečnou pláž Kategattského moře
Olafur Eliasson (1967, Kodaň)
je dánsko-islandský výtvarný umělec. Vystudoval Dánskou královskou akademii umění. Od roku 1995 působí především v Berlíně na Universität der Künste, od roku 2014 učí také na škole umění a designu v Addis Abebě. K jeho nejznámějším dílům patří umělé vodopády pod Brooklynským mostem v New Yorku, instalované roku 2008. Média ho představují jako umělce, který vytváří díla paletou prostoru, vzdáleností, barev a světla, přičemž jeho nápaditá, originální řeč začíná experimentem o povaze našeho vnímání. Instalace nazvaná The Weather Project se takřka ihned objevila na stránkách předních světových periodik a stala se leitmotivem pro diskuse o změně klimatu.
Fjordenhus (Dům ve fjordu)
Autor návrhu: | Olafur Eliasson; Sebastian Behmann; Studio Olafur Eliasson Danmark |
Zadavatel: | společnost KIRK KAPITAL Headquarters |
Místo: | Vejle, Dánsko |
Slavnostní otevření: | 9 června 2018 |
Internet: | www.fjordenhus.dk |
Sdílet / hodnotit tento článek