Život v pokročilém věku není snadný u nás, ale ani v sousedním Německu. A důvody, proč tolik německých seniorů raději tráví podzim života za hranicemi své vlastní země, anebo proč aktivně kočují za dobrodružstvím karavanem, vychází především z toho, že německý důchodový standard na plnohodnotné užívání stáří přímo v Německu prostě nestačí. S německým důchodem je těžké uplatit nájem, natož pak si nechat postavit dům. Manželský pár z jihu Německa se ale rozhodl, že si svůj sen o vlastním bydlení stejně splní, byť jejich rozpočet už byl silně napjatý. Výsledkem je nenáročné, ale propracované bydlení, které plně vyhovuje jejich potřebám.
Tady by chtěl bydlet každý
Když přijde na Stuttgart, není to zrovna město snů k bydlení. Ale jeho četná zelená předměstí, kam se s trochou geografické nadsázky počítá i Esslingen, to už je něco jiného. Tady, mezi vilkami se zahradami a v malebných ulicích lemovaných stromy chce bydlet každý. Proto jsou tu také stavební parcely tak nákladné. Manželský pár seniorů by si tu stavební pozemek dovolit nikdy nemohl, a jejich věk jim bránil v tom dosáhnout u banky na možnosti hypotéky na koupi solidní zastavitelné parcely. Přesto připadli na příhodné řešení. Sehnali tu relativně lacino „zbytek“ jiného pozemku, připojeného k dopravní komunikaci. Přesněji, prořídili si parcelu se svažitým profilem o rozměrech 9x33 metrů, která byla původně zamýšlena jako místo pro přístavbu garáže vedlejšího domu.
Jenže těch necelých 300 metrů čtverečních půdy je přišlo natolik, že už na vlastní stavbu mnoho nezbývalo. Prvotní plán byl tehdy jasný. Postaví si tu „pevný a bezpečný přístav pro svou loď“, stabilní zázemí pro svůj obytný karavan. A až třeba za dalších 10 let něco našetří, usadí sem mobilheim. Svému snu o životě ve vlastních čtyř stěnách se tak přiblížili téměř na dotek – měli místo tam, kde by chtěl bydlet každý. Ale vypadalo to na další dekádu provizoria a čekání. A když už jste jednou v důchodu, je výhled do dalšího desetiletí vždycky spojen s tíživou nejistotou. Proto se rozhodli, že zastavitelný pozemek zužitkují rovnou. Byť tedy s kriticky omezeným rozpočtem, ale tak, aby si mohli dopřát důstojné a přiměřené bydlení rovnou. Takové, jak sami říkali: „aby se mohli cítit každý den jako na dovolené“.
Strategie levné konstrukce a úspor místa
Ani v Německu nestojí architekti z věhlasných ateliérů fronty na to, aby realizovali minimalistický projekt s minimálním rozpočtem. Proto je štěstí, že se návrhu a přípravy celého záměru s ochotou a invencí sobě vlastní zhostili profesionálové ze studia Finckh Architekten. Bratři a vedoucí tohoto ateliéru, Thomas Sixt a Chris Finckhovi, se totiž specializují na prostorově komplikované zakázky, a jestli v něčem vynikají, tak v projektech plánovaných na atypicky vedených parcelách. Takže se tu mohli i oni cítit jako doma. Nepravidelný pozemek, odskok mezi tělesem silnice a sklon svahu, to vše definovalo postup návrhu. Který se souběžně rozbíhal dvěma směry. Strategií úspory místa a strategií úspory materiálu. Že to zní komplikovaně? Ano, ale na konci tohoto procesu byl neuvěřitelný projekt na dům o třech podlažích, s celkovou výměrou 126 metrů čtverečních.
Nečekejte zázraky, byť klienti to pochopitelně jako zázrak vnímali. Architekti dokázali zužitkovat snížený profil, který se vůči pozici svah/vozovky nabízel, do podoby suterénu. Tady se nachází sklep, technické zázemí provozních místností, garáž a malá kutilská dílna. Úroveň „přízemí“ se vstupem ze strany pak srovnává dům s příjezdovou cestou, a protahuje jej ve směru „zahrady“, dlouhým otevřeným prostorem až k částečně kryté terase. V návaznosti na je tu obývací pokoj přerůstající v kuchyň a jídelnu, s tím, že přechod na terasu rozšiřuje obytnou plochou a nabízí v sezóně přenesení aktivit ven. Na slunce, ale nikoliv na průvan. Protože palubu terasy kryjí „boční uši“ přesahů fasády. A v patře se pak nachází ložnice a čítárna, nabízející soukromí i výhled do okolí.
Naprosto vyhovující řešení
Jedním z mnoha triků z arzenálu architektů bylo, že se tu šetřilo tak, aby nešlo poznat, že se tu šetřilo. Třeba tím, že předěly stěn, zdi nebo přepážky tu téměř absentují. Každá z naznačených místností má jeden ústřední prvek, který ji definuje, a to k členění prostoru úplně postačuje. Výhodou takového přístupu je nekomplikovaná orientace v prostoru, která umožňuje obyvatelům mít vše potřebné nadosah, bez zbytečných zacházek. Úložné prostory, koupelny a toalety jsou vpraveny podél obytného jádra. Objekt je všestranně nepravidelný, polygonální a obtížně definovatelný. Směrem do ulice se staví anonymním a nepravidelným profilem střechy z vlnitého plechu a polykarbonátovou vrstvou. Ze svahu se pak rozbíhá fasáda dolů, v ostrém sklonu, lemujícím stavbu po stranách.
Objekt je svým pojetím silně kontrastní vůči okolní zástavbě, ale protože jeho zastavěná plocha vůči ulici minimální, není až tak rušivá. Připomíná spíš neuměle vyvedený a do výšky zbytečně protažený sklad popelnic. Je to zdání, které klame. Uvnitř narazíme na bílo-šedý prostor, prodchnutý přehlednou pravidelností a jasem. Jednoduchost a nenákladnost stavebního materiálu – cementových překladů a desek, polykarbonátu a zesíleného betonu v přízemí, by mohla působit lacině, ale tady vytváří dojem úpravné exkluzivity. Trojvrstvé řešení - pohledové betonové stěny 18cm s PU vnější izolací 12cm, dřevěná rámová konstrukce s izolací jádra 30cm, vnitřní obložení GK, vytváří tepelný komfort.
Bez nadbytečných chodeb a napojení, bez hluchých prostor, je celý tento prostor jedním propojeným domovem. Domovem, na který oba senioři čekali už hodně dlouho.
Údaje o projektu
| Název projektu: | House SO |
| Typ projektu: | tiny house |
| Architektonické studio: | Finckh Architekten |
| Lokalizace: | Esslingen am Neckar, Stuttgart, Německo |
| Vedoucí projektu: | Thomas Sixt a Chris Finckhovi |
| Klient: | soukromá osoba |
| Stavební parcela: | 304 m2 |
| Obytná plocha: | 86 m2 |
| Užitná plocha: | 44 m2 |
| Výška stavby: | 470 cm |
| Realizace: | 2018 |
Sdílet / hodnotit tento článek