• ESTAV.cz
• Architektura
• Venkovský dům ukazuje, že slepit staré s novým lze i levně a efektně

Prohlédnout fotogalerii31 fotografií

Celé oblast Cercedilla je situována v pohoří Guadarrama, zhruba 60 kilometrů od Madridu. Příroda je to hezká, ale nedávná historie území a lidského osídlení není zrovna vlídná. V posledních dekádách tu zažili tři velké migrace mezi metropolí a venkovem, s dost neblahými důsledky pro mimoměstskou kvalitu života. Poprvé v šedesátých (a pak znovu v sedmdesátkách a osmdesátkách) tu proběhly skoro až hromadné úprky obyvatel do města. To se rozrůstalo, nabízelo tehdy ještě levné bydlení, práci. Lidé si mezi dřinou na úpatí vyprahlých hor a příslibem spokojeného života v Madridu dlouho nevybírali. Kdo mohl, odešel tam.

Odchody i návraty

Spolu s tím ale začal venkov upadat. Zanikaly obchody ve vesnicích, protože neměly komu prodávat. Zemědělská produkce klesla na minimum, intenzita hospodaření se snížila. Návrat přírody a zdivočení pastvin a sadů tu neměl zrovna příjemné konsekvence. Rapidně se zvýšila frekvence požárů v neudržované krajině, které neměl kdo hasit. V 90. letech pak přišly pozemkové reformy a úpravy. Které, jak dnes španělská vláda nerada připouští, byly zatíženy korupčními aférami. Co zbývalo a fungovalo na venkově, se prostě rozkradlo nebo vytunelovalo. Není to zase tak nečekaný příběh.

Foto: Javier de Paz, José Hevia

V 90. letech a s nástupem nového milénia došlo k další demografické změně. Lidé z města se začali vracet zpět na venkov. Dílem kvůli deziluzi, nezaměstnanosti. Metropole jim toho dala míň, než čekali. Vlna navrátilců byla bohatší o ty, kteří chtěli rušné město vyměnit za poklidný venkov. A na venkově se tak vedle sebe vyskytly lidé, kteří posledních dvacet a více let strávili ve městě, stejně jako hrstka starousedlíků, kteří neodešli. Což se pochopitelně neobešlo bez komplikací, protože jedni i druzí měli trochu odlišné představy.

Venkovské, ale podle městského standardu kvality

Třeba o architektuře, protože „měšťáci“ nechtěli žít ve stodolách, a veteráni venkova nestáli o to, aby se již tak dost narušené tkanivo starých obcí rozbíjelo novostavbami a vilkami. Architekti  Lys Villalba a Enrique Espinosa vnáší do tohoto ne zrovna tichého sporu (onen charakter nové zástavby venkova je tu opravdu pomyslnou třešničkou na dortu) smír. Tím, že se nerozhodli postavit něco nového, ale spíše podpořili návrat starého. Místo novostavby navrhli komplexní rekonstrukci již existujícího objektu, který ale stavebními úpravami posunuli blíže městskému standardu.

Foto: Javier de Paz, José Hevia

Projekt Starého nového domu pomohl oživit a regenerovat to, na co místní vzpomínají, a mladí potřebují. A to vše v dost nenáročném provedení, takže rekonstrukce nějak dramaticky nezasáhla rozpočet nových majitelů. Oba, Ana a Manolo, připouští, že se na venkov vrátili, aniž by oba vlastně dokonale opustili město. Jejich práce jim to umožňuje. Ale chtějí současně žít a vychovávat potomky v harmonickém prostředí venkova. Architekti dodali svým návrhem možnost koexistence starého a nového, a otevřeli tím ekologickou niku nových příležitostí.

Čtyři fáze úprav

U klientů, Any a Manola, ještě chvilku zůstaneme. Mají totiž děti. A hned čtyři, dcery. Což by kladlo na optimální bydlení ve městě značné ekonomické nároky. Proto vzali za vděk domem svých rodičů, který byl opuštěn od 70. let. A podle toho i vypadal. Když ponecháme jeho technický stav, neměl například žádnou formu izolace, což jej efektivně diskvalifikovalo od celoročního obývání. Na úpatí pohoří Guadarrama se zima umí ukázat. Tento neduh se samozřejmě vyřešil rychle.

Foto: Javier de Paz, José Hevia

Architekti ale museli sáhnout k rozšíření objektu o tři další napojené objemy (obytná část, ložnice pro děti a technické zázemí s kotlem). Došlo přitom k odstranění garáže a dřevníku. Seříznuta byla i výška kamenné obvodové zdi, a doplněna o konstrukci z vázacích ocelových tyčí. Proměna a rozšíření střechy, včetně nového provedení fasády, pak stavbu více otevřela krajině a utvořila s ní namísto bariéry spíše propojení.  Více světla a čerstvého vzduchu se tak dostalo i do interiéru.

Zužitkovalo se všechno

Podstatné přitom bylo, že rekonstrukce nešla za hranu původnosti, a snaha zachovat co nejvíc z původní stavby dodala výsledku na autentičnosti. Mladý starý dům zvětšil svou užitnou plochu (a nepatrně i tu zastavěnou), ale rozhodně se nejednalo o nějaké živelné prorůstání. Ostatně, i stávající vybavení interiéru bylo spíše regenerováno, než vyloženě nahrazováno novým. Bylo pořád funkční, účelné. Dalším krokem bylo zajištění izolace a částečné zakrytí odhalených ploch fasády. V dalších fázích bude rozšířen zákryvný profil střechy a dokončení vnější fasády.

Foto: Javier de Paz, José Hevia

„Dům přirůstal po jednotlivých vrstvách,“ prozrazují architekti. „Nebyla to jednorázová rychlá proměna, ale postupný proces. Který přispěl k tomu, že se výrazně rozmělnily a snížily náklady celé realizace.“ Znovu-zužitkování dřeva, lámaného kamene, materiálu, hrálo také svou roli. Ale nenechte se překvapit, že tu „nic není na svém původním místě“.

Část nového bytového vybavení má svůj původ ve dřevě, které pochází ze střechy a přední části původní fasády a dřevníku. Bývalý strop se z části nachází – na momentálním dlouhém jídelním stole. Ze čtyř původních trámů, který nesly neobytnou půdu, se teď stala lavice pod oknem (a část je pak zužitkována v dalším stolku vedle vstupních dveří). Nové dveře vznikly re-montáží a úpravou starých okenic, břidlicový obklad se stal částečně dlažbou a počítá se s ním pro stavbu malé zídky před domem.

Foto: Javier de Paz, José Hevia

Ostatní bytové doplňky jsou kompromisem odolnosti a ceny. Otočené venkovní lampy, závěsné rámy a věšáky jsou tedy vytvořeny hlavně z kovu. S prostorem se tu chytře pracovalo a nemrhalo, takže lůžka pro děti jsou řešena v zasouvacím provedení. Úložný prostor pak přes den může sloužit jako posezení. Barvy omítek jsou „veselé a radostné“, odpovídající tomu, že v domě žijí čtyři malé a jedna větší princezna.

Staré a nové pod jednou střechou

Mladý starý dům má optimální severo-jižní orientaci, takže v létě může být přirozeně províván chladným vzduchem z hor, ale v zimě se dokáže uzavřít a chránit před mrazem. Vychází z původních dispozic, regeneruje a navazuje na původní vztah stavby s okolní krajinou a sousedícími objekty. Vytváří přitažlivé pouto mezi starým a novým, ukazuje, jakou cestou se mohou někdejší obyvatelé města přiblížit venkovu a naopak.

Foto: Javier de Paz, José Hevia

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata