Region Lincolnshire Wolds je v měřítcích celé Anglie fenoménem. Plocha zdejších 560 kilometrů čtverečních je zařazena do kategorie tzv. ANOB, tedy Oblastí výjimečné přírodní krásy. Trochu jako náš Přírodní park, ale s tím, že Britové to berou o dost vážněji. Z pětatřiceti dosud vyhlášených ANOB je přitom Lincolnshire Wolds jednou z největších, a zdejší rozsáhlá rovinatá údolí podél pobřeží Severního moře nesou ve své krajině silný otisk historie. Kdysi tu budovaly geoglyfy, zemní útvary a mohyly předchůdci Keltů, sídlili zde Římané i Vikingové, a na stopy jejich vlivu se tu dá narazit na každém kroku. Proto jsou také místní velmi citliví k tomu, když si tu třeba někdo chce postavit dům.
I na mohyle se dá stavět
Ne že by to nebylo možné, oblast je stavebnímu rozvoji přístupná. Ale za velmi specifických kritérií. Ke každému chystanému projektu se tu váže rigorózní schvalovací řízení, které posuzuje nejen dopad novostavby na krajinný ráz, ale i maximální povolená rozloha stavby nebo procenta zastoupení jednotlivých stavebních materiálů. A jisté je, že každý stavební záměr tu musí být nejprve schválen archeology, a předchází mu zpravidla hloubková badatelská sondáž na předpokládané stavební parcele. S tím vším si Barrow House, netradiční rodinný dům od architektů studia ID Architecture, dokázal poradit. I když je usazen přímo na masivu mohyly z doby bronzové.
Přesnější by tedy bylo říct, že není usazen „na“ ale „do“. K tomu se na vysvětlenou hodí dodat, že nejrůznějších mohylových útvarů, které tu vznikaly za doby bronzové (zhruba v období 2200-1100 let před naším letopočtem) se jen v Lincolnshire Wolds nachází stovky. A i ty stovky jsou pozůstatkem tisíců takových, které tu stávaly dříve. Nejsou tedy nějakým naprostým unikátem, ale spíše součástí krajiny, typickým prvkem zvlnění jinak rovinatého reliéfu. Ta, do níž je zasazen Barrow House, rozhodně k malým a nenápadným nepatřila. Svou dochovanou výškou zdvihala horizont o 3 metry, a dlouhá byla 30.
Proto o ni archeologové jevili živý zájem, a prakticky se jí při vykopávkách prokopali skrz naskrz. Oficiálně by ji po takovém zákroku měli zase zazemnit do původního profilu, ale to už do hry vstoupili nynější majitelé domu. Parcela s mohylou se jim velmi líbila, důsledný archeologický průzkum vyloučil přítomnost dalších památkově hodnotných artefaktů a v terénní vlně už byl provedena rozsáhlá skrývka, vhodná pro základy domu. Ušetřilo se tím spoustu práce a administrativy. Tedy, ne úplně veškerá.
V jasně nastavených limitech
Lidé z ID Architecture zmiňují, že veškerá jednání o povolení ke stavbě podléhalo paragrafu 50 stavební vyhlášky (dnes už P80), která předpokládá velmi extenzivní konzultace se všemi dotčenými subjekty a klade architektům za povinnost realizovat jen takové projekty, které dosahují nadstandardu materiálových kvalit a technické inovace, při zachování nebo zlepšení stavu lokality. Co to obnášelo v praxi? Především kreativitu, s jakou se zakázky museli zhostit. Například se dá uvést, že vícepodlažní stavba s celkovou užitnou plochou 340 metrů čtverečních by tu neměla šanci projít.
Rekonstrukce bytu: Stěnu obložili zrezivělým plechem, svítidlo vyrobili architekti na míru
přečíst článekAle právě proto, že větší část svého objemu vnesla pod zem, v podstatě do tělesa vykopané mohyly, podařilo se její profil vůči okolí skrýt. Tím, že je dům částečně zanořený pod povrch, tak odpadlo jedno velké břemeno. Mohyla dům obklopující tím byla zachována ve svém někdejším objemu, dům zahladil jizvu a vyplnil prostor. Nad terén vystupuje jen v menším segmentu, který svými proporcemi odpovídá standardu skromného venkovského domku, složeného ze dvou úzce provázaných objektů. S pravidelnou sedlovou střechou vypadá jako běžné hospodářské stavení s malou stodolou.
Pod dozorem úřadů i státní televize
Doušku o materiálové pokročilosti pak vyřešila cortenová fasáda na větším z dvojice objektů. Přirozeně stárnoucí a barevně zrající materiál cele odpovídal záměru. Navíc, jak lépe vytvořit kontext mezi pamětí na dobu bronzovou, než „bronzově rezavějící“ fasádou domu? Beton podkladu garáže dodává strukturní stálost, odolnost. Je garancí vytrvalosti stavby, která se chytře stává součástí krajiny. Jednoduchá forma nadzemní „stodoly“ je věrná zemědělské estetice oblasti. Ocelový plášť ji chrání před povětrnostními vlivy. Polo-podzemní betonový sokl přitom vytváří vstupní úroveň sníženého přízemí, na kterou navazuje plochá střecha osázená zelenou loukou složenou z místních druhů rostlin. Stavba se tím vizuálně i fyzicky navazuje na své okolí.
Architekti připouští, že bylo během projektové fáze často měnit některé prvky a detaily, tak aby to vyhovovalo všem požadavkům a kritériím. Ale celé řešení chápou jako veskrze pozitivní zkušenost. Klienti jim důvěřovali, a odpovědné úřady jevili o zdárný průběh realizace zájem. Chápali projekt Barrow House jako pozitivní záležitost, která mohla být inspirací pro řadu dalších lidí. Ve smyslu, že Lincolnshire Wolds nejsou pro novostavby zapovězeným územím, pokud tedy přistoupíte k řešení projektu s náležitou rozvahou. Kuriozitkou pak je, že se o projekt Barrow House začala zajímat i lokální televize, a stavba tak nakonec probíhala krok za krokem pod dohledem reportérů z Channel 4.
„To byla hodně neobvyklá zkušenost,“ připouští architekti. Na druhé straně jim medializace vynesla četná prestižní ocenění a zařazení do národního seznamu Grand Designs House pro rok 2021. Což je ve Velké Británii skutečně velká pocta.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Barrow House |
| Typ projektu: | rodinný dům na památkově chráněné lokalitě |
| Architektonické studio: | ID Architecture |
| Lokalizace: | Lincolnshire Wolds, Velká Británie |
| Vedoucí projektu: | Andy Inch, Tom Williams, James Lockwood |
| Dodavatel stavby: | Belvin Construction |
| Strukturální inženýring: | GGP Consult |
| Mechanické systémy: | eb7 |
| Dodavatelé materiálu: | Trespa, Corten, Bauder, GGBS concrete, Johnstones, LPD Doors |
| Zahájení projektové činnosti: | 2019 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2021 |
| Užitná plocha: | 340 m2 |
| Klient: | soukromá osoba |
Sdílet / hodnotit tento článek