• ESTAV.cz
• Články
• Škola v Kwel Ka Baung - příklad originální humanitární výstavby

Prohlédnout fotogalerii20 fotografií

Na druhé straně je k dispozici poměrně dost volných pracovních sil z řad místních, schopných pracovat prakticky zadarmo. I když pak ve výsledku na prvním místě rozhodně nestojí unikátnost designu a zpravidla o realizacích nečteme v impaktových žurnálech moderní architektury, jsou tyto objekty příkladem nebývalé lidské tvořivosti, citlivé práce s levnými a dostupnými přírodními materiály, a příznačnou funkčností. Přesně jako ve škole Kwel Ka Baung v thajském Mae Sot od Agora Architects.

Vítejte v Mae Sot!

I když se celé rozsáhlé oblasti východní Asie mohou neinformovaným středoevropanům zdát klidné, realita je často na míle vzdálená představám z katalogů cestovních kanceláří. Například Thajsko, stále oblíbenější exotická destinace, vede ve své podstatě celá léta nevyhlášenou územní válku o teritoria na severu, podél barmské hranice. Ponechme stranou politiku a zaměřme se raději na téma pozitivnější, radostnější. Ačkoliv ještě před několika lety to v okolí Mae Sot moc vesele nevypadalo. Teritoriální spory dvou zemí totiž tvrdě dopadly na místní etnikum Karenů, komunit obyvatel žijících podél obou stran problematického území. Desetitisíce jich musely opustit své domovy, a znovu se snažit začít nový život dále ve vnitrozemí Barmy a Thajska, tedy v bezpečnější vzdálenosti od výbušné hranice.

Vzdělání: cesta k lepší budoucnosti

Emigranti z řad Karenů naštěstí v Thajsku nemají statut druhořadých občanů (na této straně hranice jsou považováni za Thajce, na druhé za Barmánce), ale po nezbytném humanitárním řešení se už národní vláda nedostala k širšímu začlenění uprchlíků do vlastní společnosti. Když zmizí stanová městečka uprchlických táborů, polní kuchyně, karantény a očkovací centra, je na řadě další krok: přiblížit uprchlíkům možnost důstojného bydlení, zaměstnání a v neposlední řadě, vzdělání. A právě na problematiku vzdělání kulturně svébytného etnika Karenů se zaměřil originální projekt výstavby mateřské a základní školy Kwel Ka Baung, nedaleko Mae Sot. Zní to skoro jako poučka od J. A. Komenského, ale Thajci-Karenové si dobře uvědomují, že vzdělání je skutečně základ.

Bez potřebné edukace nejsou Karenové (některé z nich vyhnala občanská válka podél hranice do Mae Sot už před dvěma generacemi) konkurenceschopní na pracovním trhu, a nemohou pak najít potřebné uplatnění. Gramotnost, to nejen jazyková ale i technická, otevírá potomkům Karenů dveře k lepší budoucnosti. Jedna věc je ale poznání této skutečnosti, a druhá pak vlastní dispozice zdroji pro výstavbu školského zařízení. O ty se naštěstí v tomto případě postarala kanadská neziskovka CASIRA, která za rok 2012 v průběhu kampaně zajistila 25 000 dolarů. Zbývalo už jen jediné: najít profesionály, kteří dokážou s těmito penězi, dostatkem pracovních sil ale s minimem stavebního materiálu celý projekt realizovat.

Dobrý architekt se podmínkám přizpůsobí

Podle slov zástupců Agora Architects je "stavební klima" v severním Thajsku poměrně příhodné: „V současnosti tu neexistují prakticky žádné regulace výstavby," říká Jan Glasmeier, vedoucí projektového týmu. „Na druhé straně je v celém regionu patrná preference jediného stavebního materiálu, betonu." Architekti se proto rozhodli pro zapracování udržitelných trendů do samotné výstavby: namísto betonu, který devalvuje hodnotu zastavěné půdy, se rozhodli pro přírodní materiály a stavbu z prefabrikovaných dílů

Specifické nároky vycházely i z místného klimatu. Teploty po vlažné zimě strmě stoupají, a od dubna se pohybují v extrémech až 36,6° C. K teplu se přidává i vlhkost, díky tomu, že od května do října probíhá období dešťů. Jak doplňují architekti: „Potřebovali jsme tedy maximálně podpořit prvky přirozené ventilace, zajistit, aby se objekty nepřehřívaly, a současně aby si uměly poradit i se zvýšením hladiny podzemní vody."

Výsledek překonává očekávání

Škola v Kwel Ka Baung, po roce výstavby (zahájená v říjnu 2013) je nyní hotová, a poskytuje vzdělání 350 žákům. Dohromady se tu nachází deset tříd, a dále tři jednotřídní školky pro malé děti. Součástí areálu, který se nachází na břehu malebného lotosového jezírka, jsou i jídelny, kuchyně (jídlo zajišťují lokální humanitární organizace), ubytovací kapacity na úrovni internátu pro žáky "druhého stupně" (cca 200 studentů), kabinet pedagogů a sklad vzdělávacích pomůcek, toalety a technické zázemí.

Třídy jsou umístěny jednotlivě, ne v rámci jednoho zastřešeného komplexu, a mezi nimi se nachází jednotlivé zahrady. Tyto ozeleněné pruhy zajišťují harmonické prostředí pro studium, zvyšují estetiku vnitřního prostoru a také fungují jako přírodní čistička vzduchu. Budovy tříd jsou propojeny zastřešeným koridorem. Celý komplex je pak na severu zastíněn vzrostlými stromy, které zastiňují i shromaždiště centrálního nádvoří s hřištěm.

Vlastní podlaha tříd je umístěna na dřevěných pylonech, takže je situována 20 centimetrů nad terénem (kvůli riziku zatopení a zvýšení hladiny podzemní vody v důsledku vytrvalých monzunových dešťů). Obvodové zdi tříd a jídelen jsou vystaveny z nepálených, sluncem proschlých jílových cihel. Volba tohoto alternativního materiálu byla nasnadě: jílové cihly jsou levné, nenáročné na výrobu, je možné je připravovat přímo na místě stavby, a vynikajícím způsobem odolávají místnímu tropickému klimatu.

Z hlediska svých technických vlastností si pak designéři z Agora Architects pochvalují, že tyto cihly drží v horké dny ve třídách příjemný chlad, a pokud jde o vlastní funkčnost, vyžadují jen minimální údržbu. Střecha je vystavěna na trámoví, vyrobeného ze dřeva " z druhé ruky", a zastřešení jednotlivých koridorů a průchodů bylo doplněno o bambusové bednění a eukalyptové rohože. Cirkulaci vzduchu podporují dlouhá úzká okna ve zdech, směřující do zahradních úseků a chodeb. Voda stékající ze střech je sbírána do nádrže, a může být využita k čištění nádobí v kuchyni a na toaletách.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata