V těchto místech mimo hlavní centrum, kde přechází hustá nahloučená zástavba rušného a uspěchaného velkoměsta ve více rozvolněné ulice osazené po stranách rodinnými vilkami a zelení, bychom už nepoznali onu metropoli, která nikdy nespí. V některých čtvrtích je tento přechod pozvolný, jinde je ale příkrý. Jak řešit jejich splynutí? Architektonické studio MVRDV zná odpověď.
Když zmizí přirozené hranice
Z urbanistického pohledu je tento přechod zvláště dramatický na jihu (13. arrondisment), kde se mnohapatrové rezidenční budovy a malo-kapacitní administrativní bloky strmě mění v obytnou a vilovou zástavbu. Přirozenou hranici těchto dvou nesourodých vesmírů vytvářel po léta železniční násep a kolejiště podél Gare de Rungis. Jenže když po roce 2000 kolejiště a seřadiště vozů zmizelo, otevřela se mezi architektonicky odlišnými bloky vizuální propast. A Pařížané jsou pochopitelně na takové neestetické trhliny uvnitř svého hrdého města hákliví.
Jenže jak tuto mezeru zaplnit? Pochopitelně, že o stavební pozemek (v několika segmentech dohromady více než 35 000 metrů čtverečních stavebních parcel + 5000 metrů čtverečních projektované zahrady, to vše relativně nedaleko centra, takže investorský zlatý důl) byl ohromný zájem, ale šťastní majitelé pozemků museli čelit nelehké výzvě radnice. Tu shrnovala otázka: „Bude nová realizovaná výstavba ve svém provedení bližší moderní výškové zástavbě s administrativními budovami, anebo spíš bude odpovídat poklidnému charakteru vilové čtvrti?“
Přívětivé i uniformní
Protože jedno i druhé by znamenalo posun hranic a zásah do teritoria, buď do života obyvatel klidnější čtvrti, nebo té živější, administrativně-obchodní. Společnost ICADE, která zde vlastnila 19 000 m² parcel, se proto obrátila na uznávané rotterdamské architektonické studio MVRDV, které už má s podobnými zásadními otázkami a jejich řešením své zkušenosti. Holandští odborníci rozetnuli svým geniálním návrhem gordický uzel celého problému. Vytvořili projekt budovy, která – snad právě proto, že stojí na pomezí dvou architektonicky odlišných územních celků – je doslova na roztrhání.
Trhlina v pojetí MVRDV však není jen metaforická, ale skutečná. Výsledná budova je dvoutvárná: směrem ke starému a klidnému městu na jihu se otevírá balkóny, terasami a bujnou zelení. Tímto směrem je vlídná, zajímavá svou členitostí i nevšedním provedením. Ze strany od „centra“, tedy čelem k již stojícím administrativním budovám, je hladká a zarovnaná do úhledného bloku, a působí spořádaným dojmem. Je úžasné, že díky tomuto řešení vytvořili MVRDV objekt, který z obou stran zapadá, a zachovává tedy původní status quo, pevné hranice, kterou dříve vytvářelo kolejiště.
Jako k této dvoutvářnosti došlo? Pokud si představíte jednotlivá patra budovy jako 150 metrů dlouhé a 21 metrů široké plastické desky, navrstvené na sobě, přiblížíte se výsledku. Pokud totiž vyvinete na tyto desky ze středu jedné strany tlak (v tomto případě ze severu na jih), docílíte protlačení, promáčknutí plastických desek jedním směrem.
Z hlediska češtinářské logiky možná zní zvláštně, když se řekne, že: „Vrcholem je díra.“ Ale skutečně tomu tak je! Otvor, který vznikl oním pomyslným protržením monolitu budovy a vytvořil na průtlačné straně sérii kaskád, totiž umožňuje průhled z jedné čtvrti do druhé. Nevzniká tu tedy umělá optická bariéra, ale obě dvě části zůstávají spolu i nadále propojeny.
Přístupnost na všech úrovních
Pokud jde o samotnou budovu patřící ICADE, je více než vzorným příkladem aktuálního „Plan Climat de la ville de Paris“, tedy systému aplikovaných opatření energetické efektivity a udržitelnosti výstavby, které dobrovolně město Paříž vyhlásilo jako svůj program. Roztržený a protlačený komplex s pracovním názvem The Pushed Slab reflektuje všechny prvky moderního pracovního prostředí, vyspělých zásad zeleného úřadování v kombinaci s technologiemi omezujícími nadbytečnou spotřebu elektřiny, a také zapracováním vlastní výroby energie z obnovitelných zdrojů.
Přetržka mezi jednotlivými visutými patry vytvořila kaskádu teras a balkónů. Lidé uvnitř mají maximální přístup k „čerstvému vzduchu“ a začleněné zeleni, i možnost vnějšího průchodu mezi etážemi. Sekundárním efektem je pak zvýšení prostupnosti přirozeného světla do jednotlivých místností. Celý komplex má tři oddělená jádra s vlastními vstupy a recepcemi, a uvnitř se kromě řady kancelářských prostor (které rozhodně svými dispozicemi nepřipomínají uniformní open-office krabice) nachází i tři centrální auly. Vnější spojnici pak vytváří velká terasa na úrovni druhého patra.
Zájemci o pronájem prezentačních prostor tak mohou například využít vstupu přes jednu recepci do několika přednáškových sálů, přičemž ty budou i spolu s občerstvovacími místy propojeny přes schodiště jednotlivých teras. Pro MVRDV jsou stejně důležité exteriéry jako vnitřní prostory. I proto je vnější fasáda dynamické budovy obložena příjemně tónovaným dřevem (s certifikací FSC), aby byla podpořena harmonie vnějšího prostředí.
„Je to exemplární příklad kombinace vysoké energetické efektivity, ekonomické důslednosti a architektonických kvalit. Ambiciózní záměr podpořila především sama společnost ICADE, která zapracovala do svých plánů i dlouhodobé vize města. Teď je budova srdcem, které se otevírá do všech stran, v kolektivním slova smyslu.“
Energii si vyrábí sami
The Pushed Slab je součástí širšího plánu Paříže na vytvoření své první městské eko-části. I proto na střeše budovy nalezneme 264 fotovoltaických panelů (o rozloze 1500 m²), které jsou schopny generovat 90 MW ročně. Součástí dalších eko-trendů je pak zapracování zpětného okruhu užitkové vody s přečištěním (díky tomu je například voda, využitá na mytí rukou, přečištěna a využita ještě jednou, ke splachování toalet). O ohřev vody se stará 22 solárně-termálních kolektorů. A protože ne vždy je slunce příjemné, je součástí komplexu i systém důmyslného roštového zastínění dřevěnými lamelami z exponované strany. Energetická spotřeba budovy je vyjádřena konstantou 46 kWh na metr čtvereční za rok. I proto je budova držitelem energoštítku BBC Effinergie.
Technické parametry budovy
Název projektu: | The Pushed Slab |
Architektonické studio: | MVRDV |
Lokalizace: | Francie, Paříž |
Rok dokončení projektu: | 2010 |
Klient: | ICADE |
Rozpočet: | dosud neuzavřen |
Řešitelský tým: | W. Maas, J.v Rijs,N.de Vries, F.de Witte, B.Schippan, C. Drieux, V. Perez, D.Borg, B.Guidoni |
Rozloha: | 19 000 m² |
Typ: | Kancelářské a společenské prostory |
Inženýring stavby: | ARCOBA |
Řešení fasády: | DVVD Paris |
Ekonomická udržitelnost: | Vanguard |
Energetická řešení a technologie: | Alto |
Sdílet / hodnotit tento článek