„Nebudu stavět paláce. Budu nadále sochat cihly.“
Stejný půdorys, rozdílné byty
Radikální rekonstrukce historického paláce v italské Brescii dala za vznik nebývalému projektu dvou bytů. Jsou na stejném půdorysu, tedy se nabízí řešení totožné, nicméně vzhledem ke světlé výšce byly řešeny rozdílně. Původní stavební prvky, které smazaly tu úplně původní architekturu stropních konstrukcí a prostory rozbila na množství nevydařených satelitů – místností, bylo třeba radikálně změnit. Nevydařené řešení, kdy původní společenský historický sál byl znehodnocen nevhodným dělením, zásahy do konstrukcí a nepochopením objektu. Takže se zde logicky nabízelo tento stav změnit, a to tak, že markantně. Tudíž slovo radikální je zde více než na místě. Přiznané původní konstrukce, návrat k otevřenému a prostornému řešení, znovuprosvětlení spojené s jistou strohostí je tím společným jmenovatelem pro znovuoživení těchto nádherných historických prostor. Tak jak si po právu zaslouží. Vzhledem k tomu, že Studio alepreda architecture se sídlem v New Yorku a italské Brescii působí po celém světě, a je i designérskou špičkou limitovaných sérií mobiliáře a doplňků, nepřekvapí nás doplnění zmíněné strohosti kvalitním designovým nábytkem s důrazem na kvalitu a materiály. Vždyť také zakladatelem studia je Alessandro Preda, architekt a designer nábytku narozený v Itálii. Tohle je přesně poloha, která dává volnost a svobodu designérům a architektům, ke splnění svých představ do detailu. Pochopitelně, že se vše může uchopit osobitě, a přece nemusí konvenovat vašim představám a vkusu. V tom je tato hra s designem, stavařinou i estetikou krásná a vzrušující. Co člověk to představa, co člověk to jiné vnímání toho, co se zde prezentuje. Pokud se zakoukáte na výsledek, možná najdete zalíbení v úmyslném propojení a přiznání nového interiéru i toho původního. Takové prolomení nového interiéru do původních konstrukcí stropů i stěn. Vše s obrovským citem pro věc a s ohledem na výsledek. Ten je, troufám si říci, velmi zdařilý.
Mezonet v pianu nobile – obytná místnost a kuchyně Foto: Ottavio Tomasini
Základní popis
Dva prostorné moderní byty vznikly radikální rekonstrukcí zchátralých interiérů historického paláce v italském městě Brescia. Byty mají shodný půdorysný tvar, nacházejí se totiž v podlažích přímo nad sebou. Kvůli rozdílu ve světlé výšce však bylo třeba najít pro ně odpovídající individuální architektonická řešení. Prostor Mezonetu v pianu nobile ve druhém nadzemním podlaží využívá výrazný vertikální aspekt, zatímco Byt se zaoblenou stěnou ve třetím nadzemním podlaží se rozvíjí více horizontálním směrem. V obou interiérech je použita shodná formální juxtapozice minimalistických elementů vložených mezi bohaté kulisy původních historických konstrukcí jako jsou dřevěné trámové stropy, kamenné a cihlové zdivo či oblouková nadpraží oken. Bílé, abstraktně skulpturální vložené objekty svou velikostí někde mezi architekturou a mobiliářem plní několik funkcí: skrývají provozní prostory, oddělují funkce a jemně naznačují jednotlivé místnosti.
Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu
Dva prostorné moderní byty vznikly radikální rekonstrukcí zchátralých interiérů historického paláce v italském městě Brescia. Byty mají shodný půdorysný tvar, nacházejí se totiž v podlažích přímo nad sebou. Kvůli rozdílu ve světlé výšce však bylo třeba najít pro ně odpovídající individuální architektonická řešení. Prostor Mezonetu v pianu nobile, ve druhém nadzemním podlaží, využívá vertikální aspekt s výškou stropu 4,4 metru. Byt se zaoblenou stěnou, který se nachází ve třetím nadzemním podlaží, naopak více pracuje s horizontálním směrem a místnosti odděluje sníženými příčkami.
Byt s oblou stěnou – obě místnosti Foto: Ottavio Tomasini
Oba interiéry byly v nevyhovujícím technickém stavu. Původní dispozice rozdrobila prostory na množství malých místností, některé bez přístupu denního světla. Štukový podhled zakrýval nejzajímavější architektonické prvky – zdobené dřevěné průvlaky a dřevěný trámový strop. Ty byly odhaleny až na začátku demoličních prací.
Nosné dřevěné průvlaky vykazovaly v nálezovém stavu viditelný průhyb. Trámový strop je v bytech pnutý různým směrem; v Mezonetu v pianu nobile vede středový průvlak rovnoběžně s fasádou, v Bytě se zaoblenou stěnou kolmo k fasádě. Sekundární stropní trámy byly v několika místech nahodile oslabeny výřezy pro kouřovod. Nosná konstrukce byla proto zespodu vyztužena ocelovými sloupy a trámky a shora ve skladbě podlahy doplněna betonovou mazaninou s kari sítí.
Mezonet v pianu nobile – obytná místnost Foto: Ottavio Tomasini
Přísun denního světla a čerstvého vzduchu zajišťuje jen dvojice velkých oken do ulice. Ani v jednom bytě neodpovídalo stávající provozní a hygienické vybavení normovým požadavkům.
Cílem architektonického řešení bylo připomenout velkorysou atmosféru původních prostorů, a přitom vytvořit čitelnou a funkční vnitřní dispozici. Provozy od sebe oddělují „stěnové objekty“ – velikostí na pomezí architektury a mobiliáře, formou navýsost současné v protikladu k textuře historických materiálů.
Snížená výška stěnových objektů propouští světlo do hloubky dispozice. Ve stejné výšce končí také sádrokartonová předstěna u obvodových zdí. Slouží nejen k zakrytí nerovností historické konstrukce, ale také ke skrytému vedení instalací (rozvody elektřiny a médií) a k vystavení osobních předmětů v mělkých nikách.
Byt s oblou stěnou – obytná místnost Foto: Ottavio Tomasini
Mezonet v pianu nobile se nachází v místě původního hlavního společenského sálu paláce. Velkorysost historického prostoru připomíná záměrně odhalená nepřerušovaná plocha stropu. Vložené objekty koupelny a spacího patra jsou řešeny jako abstraktní propojené útvary. Z obytného prostoru vede schodiště na spací patro, kde široká sádrokartonová konstrukce zábradlí slouží zároveň jako čelo postele a noční stolek. Objekt spacího patra v sobě skrývá další úložné skříňky, regály a niky.
Byt se zaoblenou stěnou rozdělují dvě snížené příčky, oblá a pravoúhlá, a samostatný objekt koupelny a šatny. Jednotlivé místnosti jsou tak spíše naznačené než přísně uzavřené. Oblá příčka odděluje malou kuchyň na jedné straně a útulný výklenek jídelny s kulatým stolem na druhé straně. Pravoúhlá příčka definuje přechod z obytného prostoru do ložnice. Směrem do obytného prostoru navíc vytváří polici pro televizní obrazovku a niku pro radiátor, směrem do ložnice čelo postele.
Mezonet v pianu nobile – obytná místnost Foto: Ottavio Tomasini
Byty jsou vybaveny střídmě, ale pečlivě vybraným mobiliářem. Na míru vyrobené kuchyňské sestavy a truhlářské prvky z dubového dřeva doplňuje v mezonetu bílý a dubový nábytek, v bytě druhém nábytek z ebonizovaného tmavého dubu. Většina mobiliáře zachyceného na fotografiích pochází z dílny miduny, sesterské společnosti architektonického studia. Nábytek miduny navrhuje architekt Alessandro Preda a v italské Veroně jej vyrábí mistři truhlářského řemesla. Jednotlivé kusy kombinují nadčasovou formu s hřejivými materiály a rozmarnými akcenty. Vzniklé napětí mezi jemnou řemeslnou prací a minimalistickou formou dále umocňuje kontrast starého a nového, který se odehrává na úrovni architektury.
Doplňující informace
| Studio | alepreda architecture |
| Autor | Alessandro Preda |
| Umístění projektu | Brescia, Itálie |
| Země projektu | Itálie |
| Rok projektu | 2017 |
| Rok dokončení | 2019 |
| Zastavěná plocha | 60 m² každý byt |
| Hrubá podlahová plocha | 72 m² každý byt |
| Užitná plocha | 58 m² každý byt |
Sdílet / hodnotit tento článek