Na nedostatek ostrovů a ostrůvků si mezi norskými fjordy stěžovat nemohou. Ovšem Jeløya, usazená v Oslofjordu, k nim ale oficiálně nepatří. Čistě technicky je obyčejným poloostrovem, který v 50. letech Norové oddělili překopáním šíje a vytvořením dvacetimetrového Mossova kanálu. Proč to udělali? Oficiální zdůvodnění tohoto počinu chybí, a proto se (zvláště v zahraničí) zlomyslně šeptá, že šlo jen o vytvoření patřičné legendy pro makléře s nemovitostmi. Mít rodinnou chatičku na ostrově zní totiž mnohem honosněji, než ji mít na nějakém tuctovém výběžku souše.
Místo, které čekalo na chatu
Je fakt, že poté co se Jeløya stala ostrovem, zažila dosud nebývalý boom výstavby rekreačních zařízení, chat a srubů. Ale dost možná se to dá vysvětlit rychlým rozrůstáním Osla, které se stávalo metropolí se vším všudy, a její obyvatelé se proto stále častěji vydávali hledat klid na venkov. A ten je na zmíněném ostrůvku zastoupen ve všech svých krásách: vrcholky skal zvrásněný reliéf, rozsáhlé zalesněné plochy, strhující výhledy na fjord. Právě tady si za své vyvolil místo k trávení rodinných dovolených klient studia Jona Danielsena Aarhuse.
Tedy klient – spíše bývalý spolupracovník architekta, technický kreslíř, jež pro něj vypracovával zakázky týkající se dokumentace projektů. To, že se klient a architekt už delší dobu osobně znali, pomohlo napřímit některé detaily, na nichž se obvykle plánování umí zaseknout. Pro klienta bylo podstatné, aby chata mohla sloužit k obývání v kterékoliv roční období, a aby její technické zázemí bylo dostatečně nenáročné, aby jej mohla obsluhovat jeho žena a dvě malé dcery, které sem – na střídačku – budou jezdit. Tedy žádné masivní přimrzající okenice a kotel na metrové klády dřeva.
Z hlediska investic byla na klientovi jen sama stavba samotná, příhodný pozemek tu měli k dispozici již po generace. A stavbou na atraktivním místě jej zdařile zhodnotili. Hodí se zmínit, že Jeløya opravdu není žádná liduprázdná divočina, ale v podstatě libová příměstská zóna plná chat a srubů, kterou obyvatelé Osla už 6 dekád zdařile kolonizují. Zásluhou architekta bylo, že maximálně využil potenciál místní členité topografie, a stavbu do terénu zasadil tak, že jejím obyvatelům dopřál velkou míru soukromí. Vypadá tedy, jako by v divočině stála. Skoro.
S respektem k terénu a okolí
Objekt je pečlivě umístěn na jedné z mnoha přirozeně se zde vyskytujících říms, vystupujících z poměrně strmého svahu. Díky tomu leží nízko a skrytě. Disponuje atraktivním výhledem na moře, ale sám o sobě je (při bočním pohledu, ze strany sousedů) skoro neznatelný. Záměrem projektu bylo vytvořit spíše nízkou uzavřenou fasádu na pozicích pohledově vůči okolí, a více exponovanou směrem k výhledům. S variací na téma „vidět a nebýt viděn“ a povahou terénu se pak pojil ještě jeden požadavek: hlavně žádný dynamit!
Jeløya nepožívá žádné zvláštní památkové nebo přírodní ochrany, takže v teorii by bylo možné parcelu zarovnat pro snadné uložení základů. Toho si ale klient nežádal. Místo radikálního srovnání skalního podloží proto musela stavba respektovat nevyvážené schodky a skoky skaliska, a přizpůsobit se jim. Proto jsou některé partie objektu – zejména vnější terasy, ale i část rozšiřujícího výběžku stavby – usazeny na patkách a v ke stavební rovině si vypomáhají umělým horizontem. Na druhé straně se tím vytvořila moc hezký vizuální vazba na okolí, jež v kamenných římsách též sestupuje ze svahu.
Chata překvapí už tím, že vlastně není nějak velká. S celkovou výměrou užitné plochy má jen 70 metrů čtverečních, ale při obhlídce místností v otevřeném a světlém interiéru vám to tak nepřijde. Zdá se být větší, než je- Co za tím stojí? Protože obsazuje několik úrovní terénu, a interiér na onu stupňovitost reaguje. Odstup a převýšení pak umožnily členit vnitřní prostor bez zbytečných předělů stěn, jen tím, že schůdek odděluje jednu místnost od druhé.
Méně stěn, více prostoru
Uvnitř se nachází tři ložnice a koupelnu (společně jsou situovány na nejnižší úrovni), zatímco podkroví a mezanin (logicky nejvýše) poskytují klidný prostor pro spánek, čtení nebo odpočinek. Ve středu objemu pak leží velký hlavní obytný prostor a kuchyň. Je tu ještě třetí úroveň, v němž je dodatečný vedlejší obytný prostor. Může sloužit jako pracovna, studovna a místo dětských her, potažmo jako pokoj pro hosty, když se na chatě sejde více lidí. Přestože je objekt poměrně malý, je v něm poměrně hodně různých sekcí, kde může rodina trávit čas s určitým odstupem od sebe navzájem. „Mohou být v různých prostorách, ale stále mají kontakt, otevřenost a spojení s krajinou," říká architekt Aarhus.
Chata je zvenku i zevnitř obložená smrkovým dřevem. Obklad je tradičně netradiční, protože odpovídá spíše modelu užívaném pro zemědělské hospodářské stavení. Doslova se tomuto zvláštnímu typu vnějšího obložení v Norsku říká „stodolové obložení“ - låvekledning. Jde o svislá dřevěná prkna s obdélníkovým průřezem, a co je důležitější - s velkými rozestupy mezi jednotlivými prkny. Díky tomu může stodolou proudit vzduch a sušit uskladněné seno.
Tady se samozřejmě seno nesuší, ale umožňuje to, aby všechny větrací otvory pro přirozené větrání byly skryty za obložením, čímž vznikl opticky nepřerušený exteriér, s vysokou estetickou hodnotou. Vnější povrchovou úpravou smrkového dřeva bylo černé mořidlo s vysokým stupněm lesku. Je natřený lazurou Beis, která se vsákne hlouběji do dřeva, a funguje pak podobě, jako olejová úprava. Celá Cabin Son je přitom velmi vkusně a nenáročně zařízená, přehledná a úpravná. Objekt je dobře zateplen a jeho provozní směřují k tomu, že svým obyvatelům pobyt rozhodně nekomplikuje. Nabízí velmi komfortní dovolenou.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Cabin Son |
| Typ projektu: | rekreační chata |
| Architektonické studio: | Jon Danielsen Aarhus |
| Lokalizace: | Son, Jeløya, Oslofjord, Oslo, Norsko |
| Vedoucí projektu: | Jon Danielsen Aarhus |
| Dodavatel stavby: | Byggmester Helge Mørk |
| Inženýring stavby: | B-Consult |
| Dodavatelé materiálu: | Velfac |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2020 |
| Užitná plocha: | 70 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek