Kam na stáří? Finský manželský pár důchodového věku měl jasno. Jejich život byl spjat s městečkem Kajaani, a přáli si, aby tomu tak zůstalo. Nechtěli do bytu – ve kterém žili doteď – ale toužili po vlastním bydlení v domě. Přes místní makléře se jim podařilo sehnat i stavební pozemek, relativně v centru města. A našetřené peníze hodlali zainvestovat do výstavby domu, který by jim poskytl dostatečné zázemí. Jenže právě tady nastaly první komplikace. Jejich představa menšího jednopatrového domku se neshodovala s regulemi místního stavebního úřadu.
Příliš exponované místo
Hlavní zádrhel spočíval v tom, že ona stavební parcela stála na „prominentní“ pozici, na čele v křížení ulic. A na tuto výsostnou pozici pak místní stavební úřad, podle schváleného územního plánu, počítal se stavbou výraznější, vyšší. Což nebylo úplně to, co si pro poklidné stáří představovali. Proto si taky na přípravu projektu najali tým architektů, vedený Kirsti Sivén (ze studia Sivén & Takala Architects), aby jim pomohli vyřešit dilema stavby, jež měla být větší, než původně chtěli – ale neméně obyvatelná z hlediska jejich vlastních potřeb. A samozřejmě, únosná i z hlediska výdajů.
Přeci jen, bydlení na důchod si neplánujete rozměrnější, než skutečně potřebujete a hlavně, než dokážete zaplatit. Včetně provozu. Kirsti Sivén musela řešit, jak udělat dům větší/vyšší, ale stejně obyvatelný a ne nákladnější. Řešením, jež vycházelo z řady kompromisů, bylo přesunutí stavby skutečně až do samého rohu parcely – přičemž zbývající severní části pozemku byly ponechány pro případnou výstavbu budoucí, rozšiřující – a také vyvýšení a vysunutí kostry střechy objektu. Adaptace střechy na vyšší než funkční velikost je skutečně netradičním prvkem.
Klienti si ale dokázali představit, že právě do podkroví by mohli přesunout zázemí pro návštěvy, a sami by přitom mohli spokojeně pobývat v přízemí. Dalším zajímavým rysem byla, po poradě s krajinnými architekty, výsadba rychlerostoucí zeleně - topolů, které měly dům částečně skrýt a znovu jeho obrys vysunout tak, aby se zdál posazený o něco výš. I tento vizuální efekt nesmlouvavé úředníky trochu obměkčil. Nenaléhali pak ani na zastavění celého pozemku a vzali, že z momentální garáže a dílny na konci zahrady by mohlo vzniknout něco většího až dodatečně.
Pocta černému dehtu
Paradox toho, že byla žádána stavba větší než původně představená malá, ale není jediným unikátem tohoto domu. Nese jméno Villa Tervas, což přímo odkazuje na historii a průmysl města. Tervas je totiž názvem pro „tučné smolné dřevo“ borovic, respektive pro černavý dehet, který se z něj vyvařoval. Výroba tervasu v 17. století stála za vznikem celého Kajaani, produkovaný dehet nacházel využití v celém Finsku. Při rozdělávání ohně v kamnech, pro natírání dřevěných střech a fasád domů, jako impregnace lodních kýlů, přírodní tmel na námořní a stavební konstrukce.
Jinými slovy, tervas mohl za to, že existuje Kajaani takové, jaké je dnes. Překvapivě ale tento kdysi tak významný materiál v celém třicetitisícovém městečku, jež dnes žije papírenským a dřevařským průmyslem, nic moc nepřipomíná. A právě to změnil připravovaný projekt domu, který se rozhodl černavý dehet zapracovat do své fasády. Už proto, že stojí na tak prominentní a nepřehlédnutelné pozici, prezentuje se vůči okolí „tradičním“ dehtovým nátěrem. Má to rovněž evokovat pocity tepla, vůni dřeva a smysl pro historii.
Výhled do dvou stran
Jinak orientace budovy velmi dobře reaguje na městskou krajinu. Její hlavní vchod vytváří spojnici na rohu ulic. Šikmý strop obývacího pokoje rámuje výhled na ulici Kainuunkatu, zatímco druhé křídlo s ložnicí, pracovnou, saunou a půdním prostorem směřuje do ulice Vuorikatu. Na severní straně je dvůr uzavřen garáží a dílnou. Autem se na pozemek vjíždí z Kainuunkatu. Ke vchodu odtud vede „paletový“ chodník se zastřešením, takže z auta dovnitř se pohodlně dostanete i v dešti.
Dřevo na prvním místě
Stříška, jde o mírný přesah, přitom chrání i prosklenou stěnu, lehce ji zastiňuje. Takže se v obývacím pokoji nemusí potýkat s přehříváním. Dvůr se otevírá na západ, navazuje na garáž a malou zahradu, dílnu. A taky se tu naskytla příležitost zachovat několik vysokých borovic. Stavba domu je neovlivnila, a tak vlastně rámují scenérii tmavého vysokého domu u křižovatky. Materiálem, který je skutečně všudypřítomný, je dřevo. Promlouvá odevšad.
Nese se v dřevěné rámové konstrukci, pokrývá fasády, obaluje vnitřní povrchy. Liší se jen svým původem, texturou, opracováním, barvou. Interiéry kombinují hrubě hoblovaná prkna s mnohem jemnější a světlejší březovou překližkou. Pro vybavení této domácnosti je typické znovu-používání, recyklace a renovace. Řada z nezapadajících forem nábytku pochází z druhé ruky, z předchozího bydlení anebo z výprodejů. Majitelé domu si je s nadšením sobě vlastně upravují a udržují je dál. Baví je to.
Svépomocné práce i recyklace
Stopy znovupoužití nese například krb a komín - vyrobeny z recyklovaných cihel - a také pevné dubové rámy oken původně vyhlížela z jiného stavení. Přírodní kamenné povrchy zahrady využívají především kámen z místa, a s jejich kompozicí si pohrála majitelka. A široké schodiště do patra pro hosty vyrobil majitel sám. Ostatně, jejich zručnost a chuť něco podniknout byla příznačná i pro průběh celé stavby. Ne, netroufali si pochopitelně pustit se do realizace svépomocně, ale významně při tom pomáhali. Měli také zručnost a vůli podílet se na stavebním procesu, ačkoli nebyli profesionálové.
Villa Tervas, s celkovou výměrou užitné plochy 265 metrů čtverečních, je skoro jednou tak velká, než si její obyvatelé původně plánovali. Design stavby ale umožňuje, že přízemní část dokáže fungovat (i z hlediska vytápění) samostatně, a tak se provoz většího než menšího domu neprodražuje. Princip dřevěných konstrukcí zase umožnil snížit náklady na výstavbu, takže ve výsledku přišlo nové bydlení na ty samé peníze, s jakými v rozpočtu počítali. Nemovitost, na tak exponovaném místě, navíc díky vkusnému provedení nejspíš získá na ceně. Nakonec je to tedy dům, jaký si vlastně přáli.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Villa Tervas |
| Typ projektu: | rodinný dům, dřevostavba |
| Architektonické studio: | Sivén & Takala Architects |
| Lokalizace: | Kajaani, Kainuu, Finsko |
| Vedoucí projektu: | Kirsti Sivén |
| Projektový tým: | Ville Hautala, Milja Nykänen, Annamari Vesamo, Kaisa Savolainen |
| Strukturální inženýring: | Rakennus- Ja suunnittelutoimisto Jani Junttila Oy |
| Elektro: | Sähkötoimisto Eltutek Oy |
| MEP a HVAC: | LVI-Urakointi Pyykkönen |
| Rok dokončení (finalizace): | 2018 |
| Užitná plocha: | 265 m2 |
| Klient: | soukromá osoba |
Sdílet / hodnotit tento článek