Takové dojmy přitom nemusí být nutně pozitivní, ale rozhodně jsou hluboké a formující. Architekti je nechali vyzrát, původní podobu adrenalinového zážitku stavbou kultivovali. A vytvořili prostor s atmosférou, tak trochu jinou chatu, kde si obyvatelé budou moci užívat „z divočiny“ spíše to hezké a příjemné.
Dům jako splněný sen starého mládence. Motorku parkuje v obýváku, výhled do garáže je z celého domu
přečíst článekMěsto i vesnice mají svá pravidla. Někde si musíte zvyknout na ruch kolem silnice a rytmus linií chodců odměřovaný zelenou na semaforu, jinde vás nesmí zaskočit budíček zakokrhaný kohoutem nebo uši trhající řev cirkulárky. I opravdová chata v lese má své: šumění větví stromů za okny, vůně čerstvě naštípaných polínek dřeva do kamen, od smůly špinavé ruce a to, že vám kolem zápraží někdy projde srnka nebo zahradu zryje divočák.
foto: Helena Línová + Vítězslav Kůstka
Architekti ze studia System Recovery Architects s mechovou jemností uchopili esenci střípků těchto zážitků, aby je pak s dovedností starých trampů umíchali v kotlíku nad ohništěm dobrých nápadů, dobře promíchali s vůní jehličí a modřínu. A transformovali do projektu, který vnáší téměř autentickou pohodu lesní chaty do života dvou lidí z města. Mladého páru, který hledal na stínu lesní paseky odlišnost rytmů a ruchů, útočiště před všedním shonem.
Jak se do lesa volá?
Místo si pro realizaci vybrali příhodně. Mezi Žlukovicemi a Nižborem, v křivoklátských lesích. Na lokalitě, která ještě donedávna byla – byť ne zrovna legální – trampskou osadou. Dnes už jsme ale o něco dál, a proto se tu při zachování předlouhé řady podmínek, stavět dá. Snadné to ale není, protože parcela, situovaná mezi severní a jižní cíp lesa, leží plně na území chráněné krajinné oblasti.
foto: Helena Línová + Vítězslav Kůstka
A z toho přirozeně plyne celá série limitů, vztažená k zachování krajinného rázu, výšky a sklonu střechy objektu, jejímu tvaru, směru hřebene, odstupu od lesního porostu i ostatních staveb, bočního vstupu svislé formě dřevěných obkladů a nakonec i základů. Ty totiž musely věrně kopírovat základnu již existující stavby, povolování nových staveb tu není možné.
Rekreační chata na Lipně je malý zázrak. Na místě původní chatky vyrostl moderní dům tradičního tvaru
přečíst článekDomek mezi lesy tak rostl na ploše bývalé trampské chaty, a z minimalistických parametrů minulosti čerpal pro přítomnost. Nevypadá to divoce, dokud si neuvědomíte, že jeho čtvercový základ vyměříte pouhými deseti kroky. Jenže o kolik méně dává výměra zastavěné plochy 6,7 x 6,7 metrů, o tolik více prostoru nabízí fantazii. A té měli architekti i klienti na rozdávání. Navíc trochu pomohlo, že plocha celého pozemku nabízela 1072 metrů čtverečních.
foto: Helena Línová + Vítězslav Kůstka
Což formální nedostatek místa „uvnitř“ kompenzovalo. Koneckonců, Domek mezi lesy má být jen útočištěm, střechou nad hlavou na spaní a v časech nepřízně počasí, a jinak se tu čas tráví venku. I když se tahle „chata“ nebrání ani delšímu trvalému pobývání. Přeci jen, je už prostorem komfortním, laděným do pohody. Bez zatuchlé plísně spacáků, prachem pokrytého sladkého dřeva kytary a prorezlé desky sporáku.
Architekty ze System Recovery Architects – jmenovitě pak Helenu Línovou, která stála za celým konceptem i návrhem interiéru a Vítezslava Kůstku, ladícího dokončující finiše a detaily – drželi při zemi vyhlášky platné pro CHKO, ale přistřižená křídla tvůrčího rozletu se pro ně staly zrovna tak užitečným vodítkem. Návrh chaty je tak chytrou odpovědí na ne vždy chytré požadavky regulativů, a vcelku jedinečný kontext pozemku.
foto: Helena Línová + Vítězslav Kůstka
Uprostřed nedozírných hvozdů…
Na severní a jižní straně pozemku stojí les. Hustý sice, ale letitý křivoklátský hvozd už to úplně není. Na západě a východě jsou pak v dohledu usazeni sousedé. Cílem architektů bylo podpořit dojem, že les nedozírným hvozdem je a sousedi v okolí rozhodně nejsou. To ovlivnilo směřování výhledů z Domku mezi lesy, tak, aby okny sledoval kmeny a koruny stromů „divočiny“.
Bolavým tématem pak byla výše rozpočtu, která dusila některé projektové ambice. Ale v duchu průkopnických trampů se pro realizaci podařilo nalézt řešení natolik schůdná a přirozená, že tu nějaká tíseň financí není znát. Materiálové pojetí z perforovaného hliníkového plechu kráse neubírá, střecha Rukki působí mezi vegetací přirozeně, smrk je tu doma a modřín dodává stopu cenově přístupného luxusu.
Konstrukční řešení spočívalo ve vytvoření nosné rámové konstrukce z prefabrikovaných panelů. Tomuto přístupu není co vytknout, protože Domek mezi lesy tak ve svých hrubých obrysech vyrostl během jediného dne. Fasáda je provětrávaná, vytvořená z modřínových prken různých šířek. Zatím září světlou barvou, ale postupně se budou přebarvovat spolu s tím, jak na ně bude působit vlhko, slunce a mráz. Vnější kontura stavby tak postupně přebere barvy okolí, stane se neviditelnou součástí polesí.
Okna jsou v době nepřítomnosti chráněna okenicemi z perforovaného hliníkového plechu, vsazených do ocelových rámů. Jejich pevnost jen tak něco nekompromituje. A v interiéru? Tam je hlavním materiálem smrkové dřevo. Z bělených smrkových biodesek jsou navrženy posuvné dveře a vestavěný nábytek. Je to čisté a světlé, ale přitom to není sterilní a vyprázdněné. Schodiště a podlahy jsou z širokých smrkových fošen, které měkce tlumí kroky.
Chytré dispozice vytváří prostor
Stavba je pojata jako kompaktní celek jednoduše vykresleného domku, se sedlovou střechou a klasickými štítovými fasádami, vyhlížejícími okny do lesa. Hlavní obytný prostor je situován do přízemí. Vítaným bonusem je jeho napojení na terasu, skrze posuvné okno. Okno je možno zcela zasunout do jižní obvodové stěny, a hranice mezi venkovním a vnitřním prostorem pak rázem mizí.
To, co se na první pohled tedy jeví být až přespříliš skromným prostorem, tak za hezké počasí nabude na velkoleposti. A když se slunce schová za mraky plné deště? Útulnost uzavřené místnosti lépe vynikne. Stejně jako její hřejivé teplo, linoucí se z litinových kamen. Zádveří, koupelny a schodiště mají skromné rozměry, aby obytné místnosti mohly být prostorově velkorysejší. V podkroví je kromě hlavní ložnice i menší pokoj.
Díky protilehlému velkému oknu v severní fasádě je obytný prostor vizuálně ohraničen lesem z obou stran, a zachovává si – v rámci daných podmínek – slušný přístup k dennímu světlu, tlumeného šerem lesa. Na okna, lemující lesní scenerii, narazíme i v patře. Tady se jejich čtvercové profily stávají rámy obrazu. Do kterého občas vstoupí procházející houbař.
Okna do lesa pomalu se proměňujícím výhledem, jemuž program vyměřují roční období a posun slunce na obloze, tu nahrazují televizní obrazovku. Kromě podlahového vytápění a elektrických přímotopů – přeci jen, už nejsme na osadě – tu techniky mnoho není, a je to tak dobře. Aspoň si tu lidé mohou užívat společně stráveného času bez zbytečného rušení. Objekt je diskrétně uzavřený, takže sousedi obyvatelům do talíře nevidí.
Domek mezi lesy není klasická chata, netouží být napodobeninou trampského srubu ani honosným sezónním sídlem. Je svá. Funkční, kultivovaná, příjemná. Pětačtyřicet metrů čtverečních zastavěné plochy není mnoho. Parametry je to lepší garsonka, ale patro prostor násobí. Pro majitele je tohle útočiště ostrovem klidu a pohody, a vejde se jim sem celý svět. Stačí, když starosti všedních dní nechají za sebou, a rázem mají uvnitř místa dost.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Domek mezi lesy - Weekend House in the Woods |
| Typ projektu: | rekreační chata, sezónní dům |
| Architektonické studio: | System Recovery Architects |
| Lokalizace: | Nižbor, Křivoklátsko, Česko |
| Vedoucí projektu: | Helena Línová + Vítězslav Kůstka |
| Hlavní dodavatel stavby: | Martinice Group |
| Dodavatelé materiálu: | Ruukki, Rako, Adax, Haas + Sohn, JAP, Janošík, Pila Morávek, Ravak, Ravak, Sapeli |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2021 |
| Počet podlaží: | 2 |
| Zastavěná plocha: | 45 m2 |
| Užitná plocha: | 91 m2 |
| Plocha pozemku: | 1072 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek