Marcus Tullius Cicero: „Příroda nám dala krátký život, ale památka na plodný a pracovitý život zůstane věčně.“
Nádherný dům s neskutečnou historií
Se studiem Qarta Architektura jste se už na našich stránkách potkali několikrát. Jejich práce je rozličná, co do účelu stavby, ale u některých nalezneme společný jmenovatel, a tím je rekonstrukce stávajícího objektu, neotřelé řešení a velmi citlivý přístup, který korunuje výsledek. Jednou z jejich realizací byla kupříkladu dentální klinika Ordinace myTREEDK v Opavě. Původní budovu tramvajové vozovny na Smíchově začlenili autoři do nové zástavby, zahrnující obchodní a kancelářské plochy pod názvem FIVE. Příkladem zcela nové stavby neokázalého výrazu a uměřenosti použitých materiálů bylo Křesťanské komunitní centrum Církve Bratrské v Kladně. Neokázalost a otevřenost realizace se zde snoubí s jistou intimitou jako neoddělitelným atributem pro setkávání komunity.
Pohled uliční Foto: BoysPlayNice
V Havelské ulici se setkáváme s historií domu od doby románské, takže nikoho nepřekvapí, že se stavba ocitá po právu ve speciálním režimu nemovitých kulturních památek, jako součást dědictví UNESCO. První zmínky ze 14. století jenom umocňují historickou paralelu ulice a domu. Jak šel čas, dům získával různé dobové přílepky a přestavby, měnila se jeho funkce a ta zase dávala za vznik různým názvům činžovního domu. Ty naleznete níže a jsou kouzelné, stejně jako dům sám. Ne každá doba byla ke stavbě laskavá, ale současný majitel velmi osvíceně trval na obnově kvalitní a odpovídající unikátní architektuře klasicistního činžovního domu. Tento sloh se inspiroval ideály formou antických vzorů, je uměřený, velmi racionální, s jasným řádem, geometrií a symetrií.
Pohled na zastřešení dvora světlíkem Foto: BoysPlayNice
Celá rekonstrukce byla řešena citlivě s ohledem na leckdy překvapivé odkrývané vrstvy. Bylo třeba skloubit technologie a technická řešení současnosti s dobovým řešením, zvážit, co lze smysluplně pozměnit s ohledem na celé dílo a co je status quo, tudíž k zasanování, ale jinak nedotknutelné. Kupříkladu obytné podkroví si vyžádalo, vzhledem k původnímu krovu a jeho konstrukci, použití neinvazivních metod, pro docílení výsledného kompromisu. Stejně tak bylo třeba zakomponovat požadavek doby, tedy výtahy. Autoři nazvali řešení „neagresívní stopou“. Při dnešních možnostech lze taková řešení naleznout bez ztráty kytičky, tedy bez újmy na historickém vzezření celého výsledku. Pokud se podíváte na fotografický materiál, pochopíte, že obnova historického díla tohoto významu je samostatnou disciplínou, kdy je třeba překonat spoustu úskalí. Pohybujete se zde mezi současností, přes dobové vrstvy sahající ke zmíněné době románské i gotické. Skloubit historii se současností, nevnutit stavbě rigidně některou z původních vrstev, ale ani historii potlačit a prosadit vrstvu poslední, tedy moderní. V takto mnohovrstevnatém dobovém reliktu by bylo pošetilé hledat jen jednu vrstvu a stejně, jako zestárly vrstvy předešlé, zestárne i ta dnešní. Takže se nabízí výsledné řešení, které připouští nové potřebné vrstvy s respektem k historii a pravidlům rekonstrukce těchto památek tak, aby krása a poetika historického jádra zůstala zachovaná. Ta zmiňovaná poetika na vás, při pohledu na fotografie, dozajista dýchne, tudíž se domnívám, že výsledek je korunován úspěchem.
Havelská
Obnovou domu v Havelské ulici se autoři ze studia Qarta Architektura zabývali devět let. Příběh této pozoruhodné stavby sahá až do doby románské, jeho pokračování proto vyžadovalo nanejvýš citlivý přístup podložený komplexním studiem souvislostí. Dům se nachází v Pražské památkové rezervaci a je součástí dědictví UNESCO, rovněž je pod památkovou ochranou, tedy v režimu nemovitá kulturní památka.
V druhé polovině dvacátého století dům chátral, jeho záchranu umožnil teprve majitel, který stále působí v zahraničí. Zadáním byla obnova a vrácení funkce činžovního domu, což je ve vylidňující se čtvrti, postižené „turistickým průmyslem“ a krátkodobým ubytováním, skutečným unikátem. Potomci původních majitelů si také přáli důstojnou a kvalitní obnovu rodinného stříbra.
Schodiště do podkroví Foto: BoysPlayNice
Historie
Nejstarší zmínky o stavbě pocházejí z poloviny 14. století, z té doby je doložen průjezd či ulice vedoucí domem. Jedná se o typologii tzv. domu nad ulicí, která v Praze není příliš častá. Běžně oddělené prvky tvoří jeden celek, který se zachoval dodnes. Historické veduty ukazují na pozoruhodný vývoj této symbiózy – v pozdním středověku domy stojí kolem průchodu, v raném baroku je již ulice vestavěna do jednoho z nich. Poslední rozsáhlá pozdně klasicistní přestavba domy i s ulicí sjednotila pod jednu střechu a fasádu. Přesto se jedná o nehomogenní srostlici různých historických staveb a přestaveb.
V průběhu staletí se dochovalo i množství různých názvů: Dům u Zahrádků, U Černé zahrádky, U Cortésiů, Kožný dům, Lederhaus, Tandelmarkt a Bazar. Jména poukazují na proměnu funkce z bytového domu na dům obchodní v době raného baroka a zpět na činžovní dům v době klasicismu.
Pohled na zastřešení dvora Foto: BoysPlayNice
Architektonický koncept
„Dlouhá historie stavby je provázána řadou okolností, které se v čase poměrně složitě odvíjely, ovlivňovaly její podobu a funkci. Stala se tak architektonickou asambláží mnoha epoch – po staletí tu probíhal přirozený proces postupného přestavování. Odkrývání historických vrstev nám tak přineslo mnohá překvapení a pochopitelně vyvolalo otázky týkající se dobových stavebních přístupů v konstrukcích i detailech. Pozornost vyžadovala zvláště řemeslná provedení stavebních detailů. Atmosféra domu je neopakovatelná, proto jsme přemýšleli, jak sem přinést nové vrstvy tak, aby ji nenarušily a zároveň odrážely současný přístup. A to jak při využití technologií a materiálů, tak při koncipování nových principů v konstrukcích a tvarosloví,“ uvádí architekt David Wittassek.
Autoři rekonstrukce se rozhodli pro koncept založený na odhalování a estetizování skrytých historických vrstev, které pak postavili do kontrastu s novými architektonickými prvky. Jako jednotící element pro ně zvolili jejich materialitu – kov, sklo a beton v přirozené ryzí podobě dům nenápadně prolínají, zároveň obyvatele provádí jeho historií. Od nových podlah v románských sklepích, přes přiznané zbytky gotického lomeného oblouku na fasádě, po klasicistní krov. Tento princip byl aplikován v celé rekonstrukci. Povrchy v interiérech tvoří škrábané omítky odhalující vrstvy předchozích výmaleb. Historický relikt se tak transformoval v nový estetický element.
Schodiště do podkroví Foto: BoysPlayNice
Dveře a okna byly dokumentovány a restaurovány, nalezené segmenty květinové výmalby na obložkách ponechány. Nové prvky, jako jsou koupelny a WC, byly do objektu vloženy jako minimalistické kvádry, které se historických konstrukcí, pokud možno, nedotýkají. Vyměněné trámy krovu si ponechaly přirozenou materialitu, s původním krovem jsou v kontrastu. Klasicistní obdélníkové schodiště bylo nastaveno schodištěm betonovým. Do nosné zdi bylo kotveno a odstoupeno od zdi jen v několika bodech tak, aby na první pohled evokovalo novou vrstvu. Svoji jednoduchou formou se dům harmonicky napojuje na podkroví s atypickými byty, kde byly rovněž vloženy nové elementy. Jejich výraz je také kontrastní a snaží se odrážet současnost.
Zastřešení dvorů
Autorům se podařilo vyhledat historickou dokumentaci zastřešení hlavního dvora nad průchodem. Nýtovaná konstrukce s prosklenou střechou byla z bezpečnostních důvodů sejmuta při bombardování Prahy v roce 1945. Současná rekonstrukce obnovila zastřešení dvora v upravené podobě, s historizující estetikou nýtované příhradové konstrukce dle dochované dokumentace. Zastřešení nad malým dvorem bylo restaurováno, skleněné zastřešení kulatého klasicistního schodiště obnoveno.
Stávající vrstva
Detailním studiem bylo určeno, co je „nedotknutelné“, tedy nutné restaurovat intaktním způsobem. Jednalo se o fasády, výplně otvorů, truhlářské a zámečnické výrobky. V domě byly také původní omítky, keramické podlahy a dřevěné masivní podlahy (tzv. vídeňské kříže). Dále historické stropní trámy, konstrukce stropů a krovu, kamenické části jako schodiště, ostění nebo dlažby.
Nová vrstva
Obytná funkce je pro centrální část Prahy důležitá, jen díky ní tu mohou vzniknout přirozené sociální vztahy; s procesem regenerace souvisí i zachování služeb v parteru. Jednotlivá podlaží budou tedy i nadále po drobných úpravách sloužit pro bydlení, v přízemí se nachází prostory pro restauraci či hostinec. Dům byl původně koncipován jako průchozí, stejně tomu bude i nadále. Jedním ze základních pilířů renovace proto byla proměna zastřešení dvorů.
Vzhledem ke standardům 21. století však bylo třeba provést změny například v umístění toalet a koupelen. Podkrovní prostory byly navrženy jako obytné včetně nového přístupu. Při zachování původní konstrukce krovu jde o promyšlený a neinvazivní koncept. Další významnou, ne však agresivní stopou, jsou vestavěné výtahy.
„Technologie jsme do stavby integrovali tak, aby nebyly zřetelné. Jsou integrovány do částí, které nevyžadovaly invazivní zásahy a v částech nad posledním podlažím byly včleněny do nových konstrukcí. V části střešní krajiny nenarušují poetiku „krásné staré Prahy“. V průběhu rekonstrukce tohoto historického domu jsme zjistili, že proces obnovy památek vyžaduje otevřenou a konstruktivní diskusi, a to v celospolečenském kontextu. Z této širší perspektivy je zřejmé, že nové vrstvy jsou u nemovitých kulturních památek přípustné, a mnohdy i nutné. Stejně jako je nezpochybnitelný fakt, že proces rekonstrukce musí být veden s respektem a podle pravidel,“ uzavírá David Wittassek.
Doplňující informace
| Studio | QARTA Architektura |
| Autor | David Wittassek, Jiří Řezák |
| Umístění projektu | Havelská 27, Praha |
| Země projektu | Česká republika |
| Rok projektu | 2013-2016 |
| Rok dokončení | 2022 |
| Zastavěná plocha | 689 m² |
| Hrubá podlahová plocha | 3560 m² |
| Plocha pozemku | 830 m² |
| Spolupráce | Jan Havel, Jan Zmátlík |
Sdílet / hodnotit tento článek