Casa Árzua byl upraven současným potřebám, aniž by ztratil svou venkovskou podstatu. Za nevlídně tvrdou skořápkou nápadných kamenných zdí se dnes nachází nové bydlení. Nové rámy oken vhlíží do objektu, který těží ze širokých prostor, a onu minulost se tu podařilo optimalizovat spolu s tradičním vzhledem, doplněným o prvky moderních technologií a efektivity.
Leží ztracený kdesi v „sýrařské“ provincii La Coruña, na neskromném tříhektarovém pozemku, lokalitě s privilegovanými výhledy na nedalekou vesnici. Za ním stojí les, na pozemku se nachází potok a několik pastvin. Vede k němu cesta lemovaná alejí vzrostlých stromů. Zeleň je ve Španělsku stále větší vzácností, a proto zachování oné velkolepé a malebné přírody bylo jistou architektonickou výzvou.
Z historie do přítomnosti
Dům, tedy ono panské sídlo, patřilo k enklávám, jež se po staletí dědily a přecházely z generace na generaci. Původně byla využíváno pro chov méně či více ušlechtilých hospodářských zvířat. Proto byl také formálně rozdělen na dvě části. Hlavní obytnou část tvořil vyvýšený dům, přízemí sloužilo jako stáj/chlév a pro kuřata, prasata, koně a krávy.
Je to dům navržený podle tradičních zvyklostí. Využití se už ale s formátem provedení neshodovalo, a před lety objekt začal kvůli svému opuštění a vybydlení degradovat. Takže když se objekt dočkal nového majitele, zajásali i úředníci z památkového odboru. I oni si přáli zachování, a proto se snažili svá kritéria neklást příliš vysoko. Jejich konzervační plán měl podobu rehabilitace.
Při té se Casa Árzua i nadále uzavírá za silnými kamennými zdmi, ale svou estetikou je přizpůsobena současnému životu. Navíc k tomu architekti ze studia Arquid sami přistoupili rozumně, a s pomocí spíše řemeslných zásahů se tu snažili zachovat její identitu a původní hodnoty. Projekt si drží původní objemy a parametry.
Design exteriéru tedy zachovává původní strukturu, pracuje se tu s odhalenými kamennými stěnami i přiznaným krovem, jako s připomínkami venkovského původu domu. Ty nejradikálnější změny ve vzhledu se zvenčí týkají jen toho, že tu přibylo oken. Ty do interiéru propouští světlo a teplo, a činí vnitřní prostor o dost útulnější.
Zkrátka dělají v původního hospodářského zázemí mnohem příhodnější objekt. Zásahy v interiéru byly velmi ohleduplné a užité materiály byly pečlivě vybírány tak, aby se začlenily do původní struktury. Barevně, jazykově a tvarově. Výsledkem je vřelý a přívětivý prostor, kterému dominuje dubové dřevo, kámen a ocel. Nesázelo se tu na přímočará a ta nejsnazší zjevná řešení, cílem nebylo odlišovat příliš direktivně staré od nového.
Živá dílna a příprava materiálu
Za milou zajímavost se v době, kdy se vše řeší zavážkou materiálu kamionem na místo stavby, dá považovat kamenická dílna. Ta tu vznikla jako součást „tábora“ řemeslníků, kteří byli najati na rekonstrukční práce. Přítomnost zedníků na stavbě asi nikoho neohromí, ale to, že tu bydlela i parta těch, co jim přisekávali materiál, je rozhodně neobvyklé. Podobně tu pak kempovali i tesaři.
Ostatně, s takovým začleněním lokálních materiálů i jejich lokálního procesního zpracování celý projekt významně snížil svou uhlíkovou stopu a množství vznikajících odpadů. A pro majitele i architekty bylo jistě příjemné, že mohli hned od startu navázat na kontakty s místními zručnými řemeslníky.
Část materiálu se na stavbu/rekonstrukci podařilo vyzískat i z další nedaleké ruiny, usedlosti, která byla v mnohem horším stavu. Ve výsledku tak Casa Árzua neztrácela nic ze své patiny. Masivní trámy i šindelové střechy dotváří celek. S ohledem na současné požadavky byla žádána garáž. Tu architekti chytře vsadili „za“ terénní vlnu, takže stavba zůstala vizuálně čistá.
Srdcem domu je krb s pecí
Z hlediska organizace vnitřního prostoru bylo pro dosažení větší plynulosti a přirozeného osvětlení i vzdušnosti ponechána část společenská ponechána ve dvojnásobné výšce (i chodby tu mají čtyři metry výšky), čímž bylo dosaženo příjemného vstupu světla ze strany od oken nově vsazený do fasády.
Jinak v sobě tato společenská část spájí otevřenou kuchyni a spíží, kuchyňský kout s kuchyňskou linkou, obývacím pokojem, vzletně působící krbovou částí a halou. Jídelna je pak předělovou zónou, z níž se dá jít do patra. Dům disponuje čtyřmi ložnicemi, třemi koupelnami a toaletami.
V interiéru vyniká nejen symbolický prvek točitého schodiště, vykovaného ze starých zemědělských strojů. Silný odkaz minulosti v sobě nese i lareira, tedy onen krb, jež současně slouží jako pec na chleba. Ten je hlavním místem setkávání rodiny, klíčový bod celého domu. Kolem něj je umístěno několik speciálních lavic, rozmístěných kolem topeniště (vsazeného dovnitř komínového tělesa), což vytváří zcela ohraničený prostor, byť beze stěn.
Pozoruhodné je také začlenění dubového dřeva; vyskytuje se v podlahách, stropech a na střechách, dveřích. Na plochách z leštěného betonu i na krytech podlahového vytápění. Je všude. V oknech jej pravda nahradilo dřevo-hliníkové konstrukce, které sice vypadají původně, ale garantují současnou poptávanou míru tepelné izolace.
Casa Árzua rekonstrukčními zásahy (hraničícími až s přestavbou) nepřestal být oním panským sídlem. Je velmi důstojným domem, v němž kámen kotví sílu předchozích staletí. Je ale povšechně příjemným a moderním bydlením.
Údaje o projektu
Název projektu: | Casa Árzua |
Typ projektu: | přestavba a rekonstrukce historického domu |
Architektonické studio: | Arquid/Estudio de arquitectura Arquid |
Lokalizace: | Árzua, La Coruña, Španělsko |
Vedoucí projektu: | Laura Cestau |
Hlavní dodavatel stavby: | Dinu Construcciones |
Tesařské práce: | Cerrajería Villar |
Dodavatelé materiálu: | Fontini, modelo Garby |
Klient: | soukromá osoba |
Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
Počet podlaží: | 2 |
Užitná plocha: | 352 m2 |
Plocha pozemku: | 30 000 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek