Projekt Zwei Häuser und ein Atrium, tedy Dvou domů a dvora, začal docela obyčejně. Klienti hledali místo k přestěhování, pozemek ke stavbě rodinného domu. A nalezli jej v Klosterneuburgu. Hezká parcela, kterou dokreslovaly vysoké stromy a moc příjemné výhledy na tok Dunaje, měla vlastně jedinou malou nevýhodu. Součástí pozemku – přímo v jeho čele směrem do ulice – už stál malý rodinný dům.
Šlo o objekt, který stavebně, dispozicemi a svým provedením novým majitelům pozemku nevyhovoval. Brali jej, protože chtěli ten pozemek. A tím prvním plánem tedy bylo, že se tohle stavení odporoučí pryč ještě před zahájením stavebních prací. Pandemie ale s přípravou pozemku a realizací novostavby trochu zamávala, a ten čas využili majitelé k tomu, že na pozemku pobývali.
Foto: Mostlikely Architecture, Sara Sera
Přičemž jim ten starý dům sloužil jako zázemí. K objektu, který byl tak nějak navíc a pro budoucnost s ním nepočítali, si tak vytvořili určitý vztah. Jak sami připouští, naučili se o ten dům pečovat. A nakonec uznali, že ten malý kompaktní domek je vlastně docela půvabný. Líbilo se jim, jak skrze něj jejich podlouhlý pozemek navazuje na ulici a nechtěli to narušovat.
Nebourat, ponechat
Takže nastoupil plán druhý. Ten původní objekt z 50. let 20. století jen rekonstruovat a ponechat. Žádná demolice. A novostavbu určenou jako hlavní prostor k obývání rodiny vystavět v určitém odstupu za touto stavbou. Blíž výhledům do kraje.
Foto: Mostlikely Architecture, Sara Sera
Majitelé se přitom nechtěli ochudit o vyšší standard kvalit, novostavba neměla stavebně korespondovat se starým domem. Ale musela na něj nějak logicky navazovat. A ono přemostění, začlenění do vzájemné souřadnosti, mělo zajistit provedení dvora.
Tuto úlohu už ovšem na přání majitelů museli vyřešit architekti. Experti ze studia Mostlikely Architecture, přesněji tedy projekto-designérský tým ve složení Mark Neuner, Nikolaus Kastinger a Zarina Belousova. Pracovali s tím, co bylo dané, ale nebáli se to trochu posunout a dát tomu hlubší výraz.
Z definice prostoru na parcele bylo zřejmé, že oním spojovacím článkem skutečně musí být to společné nádvoří. A aby to spojení opravdu fungovalo, je nový dům byl vložen na pozemek a orientován tak, aby vzniklo atrium mezi stávajícím domem a novostavbou.
Foto: Mostlikely Architecture, Sara Sera
Dvůr i dům, co se mění
Na kratší straně pak ohraničuje vnitřní nádvoří rozšířená pergola. Ta nyní zdůrazňuje přístup do nového domu – kolem stávajícího starého domu – a vnitřního dvora. Zajímavostí je, že černá kovová konstrukce pergoly je vyplněna dřevěnými lamelami. A disponuje vertikálně-otočnými prvky, takže se jimi dá hýbat.
Z vnitřního dvora se tak může stát prostor uzavřený, polo-otevřený i široce vzdušný. I když tato úprava nepřesahuje horizont stěny, dodává vnitřnímu dvoru neobvyklou dynamiku a dělá z něj cosi jako další místnost, jen bez stropu. Přechod mezi starým a novým domem je díky tomu pozvolný, nenásilný.
Motiv dřevěných lamel se tím ještě nevyčerpal. Pokračuje v okenních otvorech nové budovy v podobě velkých skládacích okenic. Stejně jako v případě vnitřního dvora je lze použít k různě formovaným pohledům a průhledům.
Domu, který nijak extrémně nevyniká rozmařilou prostorností, to pocit měnícího se rozlehlého místa dodává. V kombinaci s dřevěným obkladem fasády tak vzniká ucelený, minimalistický – ale velmi živý vzhled.
Ten je ale skrytý, jeho efekt si užijí jen obyvatelé. Z ulice vidíme jen ten starší (rekonstruovaný, udržovaný) malý domek, a kdesi za ním spíš tušíme kontury šedo-dřevěné novostavby. Ta se svou archetypální formou nevzpěčuje tomu, co je na vesnici přiměřené. Pravda, až na malý „zvrat“ v podání toho, že i střešní krytina novostavby je řešena dřevěnými lamelami.
Otevřený a spojený Raumplan
Hodnocení toho, co jde a není vidět, a jak staré navazuje na nové, se uvnitř domu rozplývá. Celé přízemí je uchopeno jako jeden velký otevřený prostor. Prostřednictvím různých úrovní podlaží, které kopírují mírně svažitou topografii pozemku, je tato otevřenost strukturována do odlišných prostor, aniž by ztratila svou velkorysost.
Moderní dům složili z torza starších historických staveb. Získali cenu za architekturu
přečíst článekTo, co tu lidé ze studia Mostlikely Architecture vytvořili, je asi neblíže klasické ukázce raumplan v Loosově podání. Jeden sdílený prostor, nečleněný zdmi ale odlišnou výškou stropů. Materiálnost v přízemí je do značné míry určena odhaleným betonem, který tu proniká ven skrze vložené deskové struktury na stropě, přes hrubé povrchy stěn až po hladkou podlahu.
Tato ujednocená materialita tak vlastně stírá rozdíl mezi stěnami a podlahou, a dává vyniknout rozsáhlosti obytného prostoru. Architekti tento dojem rozšiřují ještě o to víc, že sem přidávají vertikální otvory. Vizuálně tu dominuje kruhový výřez ve stropě v přízemí, který fakticky vyznačuje střed domu.
Průhledy do patra navazují na „prostřední“ patro s dětskými pokoji, až do horního patra, kde se nachází ložnice rodičů.
Hravý prostor uvnitř, nenápadný vně
Ve středním podlaží je v kruhovém výřezu ukotvena síť. Tvar prodyšného kulatého válce se táhne přes obě horní podlaží a vytváří nečekané prostorové situace – nese sevřené schody do nejvyššího patra a poté se rozpouští v hranolovém prosklení.
Má to i praktický dopad, pomáhá to akusticky a tepelně oddělit nejvyšší podlaží od zbytku domácnosti. Stejně jako přízemí je i nejvyšší patro zcela otevřené a vymezuje se v prostoru pomocí svítidel a rozestaveného nábytku. Stěny navíc tu nejsou zapotřebí.
A když zase pronikneme ven? Uvidíme, že směrem do ulice se nachází kůlna se střechou – je to kryté parkovací stání pro auto. Velká péče byla věnována zachování starých stromů, které jsou rozmístěny po celém pozemku a zajišťují trochu stínu. A jaké plány jsou se starým rekonstruovaným domem?
Majitelé se od něj stále ještě odpoutat nedokáží. Takže počítají, že bude sloužit jako ubytováni pro návštěvy a možná později jako dílna, ateliér.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Zwei Häuser und ein Atrium |
| Typ projektu: | novostavba rodinného domu |
| Architektonické studio: | Mostlikely Architecture ZT GmbH |
| Lokalizace: | Klosterneuburg, Dolní Rakousy, Rakousko |
| Vedoucí architekt: | Mark Neuner, Nikolaus Kastinger a Zarina Belousova |
| Hlavní dodavatel stavby: | Dasch |
| Dodavatelé materiálu: | Josko, Schüco, Markilux, Pandomo, Classic Diele, Christina |
| Stavební dozor: | StGr Baumanagement |
| Statika: | Katzkow & Partner |
| Tesařské práce: | Tischlerei Prödl |
| Elektřina: | Douglas Elektrotechnik |
| Beton: | Paschl |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové fáze: | 2018 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2021 |
Sdílet / hodnotit tento článek