Cestovní ruch lze s určitou nadsázkou vnímat podobně, jako super-schopnost komiksových hrdinů. Je to zkrátka „síla“, která může mnoho změnit k lepšímu, ale bohužel také může ničit a přinášet zmar. Jak už to tak bývá – a utvrzují nás v tom nejen příběhy kreslených hrdinů – s velkou silou přichází i velká zodpovědnost.
Zhouba řeckých ostrovů
Méně ilustrativně, ale o nic méně názorně to jde vidět na příkladu Řecka. Které se pro svou přepestrou krásu svých ostrovů i lichotivý odkaz antiky stalo unikátní destinací milionů turistů. Letos zatím v mezisoučtech překonali jiné tradiční destinace, a zrovna z Čech sem zamířilo víc výletníků, než do Chorvatska. Řecko má zkrátka co nabídnout a nebojí se to ukázat. A pro tamní obyvatele bohužel, nebojí se to ani prodat.
Foto: Ana Santl, George Pappas
Z těch necelých 6 000 ostrovů (a necelých 300 ostrovů skutečně zasídlených), které k Řecku patří, zůstalo jen málo nepostiženo realitní horečkou. Při níž usedlé komunity narušuje výstavba rekreačních center, hotelů a celých velkých resortů. Rušivě působí i v nemenší míře prosazované luxusní rezidence, sloužící jako letní sídla k pronájmu. I když je tu hodně sucho, rostou tu jako houby po dešti.
Hříchem přitom jistě není, že sem cestovní ruch – síla krás Řecka – přináší zajímavé ekonomické pobídky a příležitosti. Ale to, jakým způsobem jsou realizovány z architektonického hlediska, už často zabolí. Uměle, zcela bez vztahu k typickému materiálovému pojetí i stavební tradici regionu, jsou sem implantovány projekty neadekvátní. Proto je příjemnou a naplňující změnou, když to občas někdo zkusí jinak.
Rezidence Viglostasi se totiž v rámci možností povedla.
Foto: Ana Santl, George Pappas
Dům jako malá vesnice
Ne, není skromná svou výměrou. Není omezená ve svém pojetí nebo umenšená k přirozeným měřítkům ostrova. Ale v kontrastu s instantními dovolenkovými rezidencemi je „rozumná“. Hodně přitom dělá, že celkovou výměru své užitné plochy, štědrých 500 metrů čtverečních, rozkládá do několika menších objemů obytných pavilonů. A protože pracuje s lokálními materiály a vizuální předlohou místních staveb, nepůsobí vůči svému okolí vulgárně.
Kuchařka si stěžovala na malou kuchyni, tak postavili rovnou hospodu. Ostrované si přestavěli stodolu na komunitní centrum
přečíst článekVlastně, rezidence Viglostasi vypadá z dálky i z blízka spíš jako malá ostrovní vesnice. Tradiční osada, usazená na skaliscích vyvýšených nad hladinou moře. Takových najdeme v kykladském souostroví spoustu, a tahle, z izolovaného ostrova Syros, s nimi ladí. Na realizaci jde dobře vidět, že tvůrci projektu (ze studia Block722) se nejprve dobře rozhlédli, co je tu ustálenou normou. A teprve pak zasedli k náčrtkům a plánům.
Foto: Ana Santl, George Pappas
Připodobnit jednu jedinou prázdninovou rodinnou rezidenci celé vesnici se ve výsledku ukázalo jako velmi chytrý tah. Tvůrci projektu vyšli z typologie Egejského moře, sestavili dohromady několik minimalistických konstelací malých objemů, a stejně jako tradičním domům na pobřeží jim nabídli výhled na hladinu. Zdá se trochu „nehospodárné“ mít něco tak velkého jen pro čtyřčlennou rodinu, ale klienti tu při sezónním pobytu i pracují. A obydlí jim k tomu zajišťuje potřebné zázemí.
Původní egejská typologie
Zadání klienta architektům z Block722 nastínilo domov inspirovaný jednoduchými formami řeckého ostrovního jazyka. To dokonale zapadlo do typické směsi nenápadné, jemné architektury, minimalistických forem, přírodních materiálů a neutrálních barev, s nimiž tito athénští architekti rádi pracují. Rodina klienta též toužila po velkorysém uklidňujícím prostoru, který by nabízel možnost pohybu a místo k zábavě.
Foto: Ana Santl, George Pappas
S tím už pochopitelně musely hrát faktory dané umístěním. Řecko, ostrov Syros nevyjímaje, je sluncem rozpáleným místem. Takže pobyt venku tu musel být o zastíněných plochách. Horko ovlivnilo to, v jakém formátu se povedou venkovní posezení a místa k odpočinku. Okolní skaliska a vyprahlost krajiny si říkaly o osvěžení v podobě vody a bazénu. Další pak podléhalo topografii parcely, potřeby přirozeného provívání objektů mořským vánkem…
Prošla tudy trojská válka i Benátčani. Dům v zátoce měl minulost, architekti mu dali budoucnost
přečíst článekFakt, že vizuální předlohou rezidence Viglostasi měla být řecká pobřežní vesnice, to v mnohém usnadňoval. Každý z nízkých ortogonálních objemů, uspořádaných kolem sítě cestiček, obklopených zahradami a prokládaný terasami, mohl být v detailech komponován odlišně. Tím, že architekti nemuseli řešit komplikované nároky obyvatel a dispozice v rámci jednoho objemu, si docela pomohli.
Foto: Ana Santl, George Pappas
Místo pokojů domy
Proto se tu setkáme s „Hlavním domem“, který v sobě nese apartmá rodičů. A k ní přináležející druhou ložnici. Mezi nimi se nachází volně plynoucí otevřený obývací prostor. Další dvě jednotky slouží jako apartmá k ubytování návštěv, hostů. I když jsou v rámci rezidence objekty na blízko, tyhle se s Hlavním domem provazují jen prostřednictvím sdílených zařízení a výhledů. A také centrálním venkovním prostorem.
Tohle „náměstí“ spojuje vše dohromady a působí jako cirkulační srdce celku. Tady se všichni obyvatelé za horkého dne ve stínu setkávají. A mohou odtud vyrazit třeba k pětadvacet metrů dlouhému „zavěšenému“ nekonečnému bazénu. Anebo k odpočinkové terase na spodním konci pozemku. Ta nabízí nerušené výhledy k obzoru. Není ale jen vyhlídkovou platformou. Pod ní je zastrčená domácí posilovna a terasa na jógu. Od ní pak vede pěšina k soukromé zátoce.
Foto: Ana Santl, George Pappas
Objekty na parcele jsou rozloženy rovnoměrně, až střídmě. Korespondují s terénem, který příliš nemění. Tedy – mění. Ale činí tak převážně s pomocí teras z místního kamene, takže vypadají přirozeně. Syrovost užitých materiálů odpovídá také umístění kamenných, dřevěných a omítkových objemů. Je to poměrně malebné a nepřesycené.
To vše prý dokonale zapadá do představy klienta o domově, který těží z tradic egejských staveb. Jednotlivé části rezidence Viglostasi nabízejí různé pohledy, různé pocity. A také kvality otevřeného prostoru pro zábavu.
Foto: Ana Santl, George Pappas
Projekt je zvláštní tím, že bystře reaguje na mnohé z toho, co je na moderní „dovolenkové“ architektuře, hnané cestovním ruchem, špatného. A napravuje to. Velmi prostým jazykem to dokáže reinterpretovat a posunout tak, až je to líbivé a přitom pořád funkční. Pokud by rezidenci Viglostasi mělo vystihovat jen to, že je letním rodinným sídlem o výměře užitné plochy 500 metrů čtverečních, automaticky se oči ve znechucení obrací v sloup.
Jenže způsob, jakým je tenhle projekt utvářen, má opravdu něco do sebe a odpovídá místu. V rámci možností je to skutečně povedená realizace, z níž si instantní sezónní rezidence v Řecku mohou vzít příklad.
Foto: Ana Santl, George Pappas
Údaje o projektu
| Název projektu: | Viglostasi Residence |
| Typ projektu: | rekreační objekt, rodinný dům |
| Architektonické studio: | block722 |
| Lokalizace: | Syros, Řecko |
| Vedoucí architekt: | Sotiris Tsergas |
| Dodavatelé materiálu: | Grohe, Blomus, MOS Design |
| Projektový tým: | Katja Margaritoglou, Vasiliki Moustafatzi, Michael Gryllakis, Patricia Fakiolaki, Grigoris Bodiotis, Agni Stasinopoulou, Sofia Stefanopoulou, Eva Dimoula, Sofia Damianidou, Eirini Liapikou, Ioanna Petroulaki, Νansy Nikolopoulou |
| Strukturální inženýring: | Isidoros Rossolatos |
| HVAC: | Regeon PC Kapetanakis K. & M. |
| Krajinářské úpravy: | Outside Landscape Architecture |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
| Rozloha užitné plochy: | 500 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek