Sídla, první vesnice a městečka před tisíciletími, tu vznikaly z obav před nájezdy pirátů na vyvýšených pozicích, odloučených a izolovaných od pobřeží. Ostrov je na řecké poměry poměrně hornatý, takže na nádherné pláže – které tu pochopitelně přítomny jsou – je povětšinou třeba vážit dlouhou cestu. Tohle odtržení zasídlení od rekreačního potenciálu pak paradoxně napomohlo ostrovu v posledních letech uchovat si svoji cestovním ruchem nepříliš ovlivněnou přirozenost.
Pohoda, kterou mají rádi místní
Mimo archeologické muzeum, několika antických chrámů a plavbám k nedalekému vraku Brittanicu (sesterské lodi proslaveného Titaniku, který tu šel ke dnu v roce 1916) tu toho k vidění zase až tolik není. Proto zahraniční turisté ostrov do svého itineráře obvykle nezahrnují, snad jen k fakultativním výletům. Kouzlo venkova, v téhle zakonzervované podobě bez negativ turismu, tu objevili jako první až Řekové z pevniny.
Foto: Alina Lefa, Alexandros Fotakis
Od té doby je Kea/Tzia jednou z těch lokalit, kam se „na prázdniny“ stěhuje půlka Atén, a které je místem zaslíbeným pro prodloužené víkendy a krátké dovolené. Místní to uvítali, nový zdroj příjmů jim nevadí. Jen potřebovali vyřešit, kde všechny ty hosty ubytovat. A poradili si velmi kreativně - a přitom nenáročně. V průběhu několika málo sezón tu dokázali vytvořit lůžkovou „kapacitu“ o síle skoro 850 postelí, aniž by postavili nějaký nový hotel.
Rozjel se tu učiněný boom domáckého ubytování. Zmiňujeme to proto, že k pobytu je na Kea/Tzia trvale hlášeno asi 2600 lidí (byť trvale zasídleno je tu prý asi jen 1200 lidí). Tak jako tak, dokázali tu vytvořit zajištěné bydlení pro množství turistů, dosahujících přinejmenším počtu třetiny stálých obyvatel, aniž by významně zasáhli do tradiční zástavby a ubrali celému místu na jeho venkovské autentičnosti.
Foto: Alina Lefa, Alexandros Fotakis
Udělat z mála (a za málo) hodně, to je vždycky hodně inspirativní příklad k následování. A v praxi to hezky demonstruje i projekt Alexandrose Fotakise a Nicoletty Caputové, loni realizovaný ve vnitrozemí ostrova.
Kvality je třeba hledat jinde
Následující rozhovor s klientem-zadavatelem-investorem v téhle podobě nejspíš nikdy neproběhl, ale situaci v místě vystihuje: „Výhledy? Tak ta parcela stojí v údolí a moře, ne, to je daleko. Voda? Tak ta v místě dostupná vůbec není, ani pramínek. Cesty? Jedna taková prašná silnička tam vede, ale nákladní auto jí neprojede. Jak to tam vypadá? Je tam takový starý sad a zahrada, které už ale dávno neobděláváme, protože je tam spousta kamení. Jinak ale to kamení by se dalo využít jako stavební materiál, protože za jiný moc utrácet nechceme… ne, nemáme kvalitní řemeslníky, ale pomůžou nám chlapi z vesnice.“
Foto: Alina Lefa, Alexandros Fotakis
Původní dispozice zkrátka nebyly na výši, a stavební parcela, usazená do svahu s rovinami tvořenými navršenými kamenitými terasami, měla k ideálu daleko. Ale nevadilo to. Krajina tu totiž servírovala to skutečné Řecko, které není jen o moři a plážích – byť to tak někdy z katalogů turistických kanceláří vypadá.
Parcela – zahrada se nachází na okraji řídkého dubového lesa. A kvůli rozpočtovým omezením se architekti spokojili s minimálními zásahy do vnějšího prostředí. Tím vytvořili předpoklad k minimálním zásahům do prostorových kvalit místa. Obytná jednotka, dům, vznikal jako objekt vsazený do zahrady, který je ve své podstatě místnostmi pod širým nebem. Odtud také pramení poetický název celé realizace: Zahrada s pokojem uprostřed.
Foto: Alina Lefa, Alexandros Fotakis
Co obnáší řecká stavba spolia?
Při stavbě tu byla řada cestiček a chodníků, vyložených kamenem, jen vykopána/obnovena. Zahrada je pro mnoho součástí domu určujícím faktorem, a jednotlivé části zahrady na dům funkčně navazují. Plošky ve stínu, schody, terasy a průchody, staré stromy, to vše se stává součástí domu. Tato rozptýlenost má nepochybně své kouzlo, a myšlenkově navazuje na mnohasetletou místní praxi organizace krajiny.
Pokoj v zahradě, vlastní stavba, si udržuje napojení na krajinu skrze užité materiály. Neopracovaný kámen fasád, který „vtěluje“ do stavby. Korpus je vylitý betonem, jen místně vystupují z konstrukce betonové překlady a prahy.
Foto: Alina Lefa, Alexandros Fotakis
Jinak se pracovní postup, chcete-li metoda konstrukce, přibližuje tomu, co se v Řecku nazývá „spolia“. Je to forma, při níž se místně dostupný materiál stává materiálem stavebním, a kde jsou přebytky a pozůstatky jedné stavební fáze pohotově zužitkovány ve fázi navazující. V podstatě je to model, kdy se již realizované řešení stává podkladem pro další krok.
Laicky řešeno, dům se třeba nestaví od „základů“ a obrysu jádrové stavby, ale od schodů, které k němu vedou – protože se po nich poté bude nosit materiál. Kde se nejprve výkopem a zajištěním svahu vybuduje terasa s posezením ve stínu - což ocení sami zedníci – a přitom se vydobude dostatek kameniva na obklad fasády.
Foto: Alina Lefa, Alexandros Fotakis
Spolia může působit trochu chaoticky, už jen tím, že před zahájením stavby nemá kdesi pod plachtou připravený veškerý potřebný stavební materiál. Ale ve svých obrysech mnohem lépe napomáhá s asimilací stavebních materiálů a otevírá cestu kreativním řešením. Detaily se vyvíjely až na místě, jako výsledek společné inteligence architekta a řemeslníka.
Nic tu nepřebývá ani nechybí
Obydlí je koncipováno pro pobyt rodiny. Nabízí základní řešení potřeb během pobytu, a vychází z nenáročných forem. Zajímavé prvky jsou například mramorová umyvadla pod oknem, kuchyňský pult s krbem a rozšiřitelná koupelna anebo vyvýšená postel pro děti. Je tu proveden systém pro jímání užitkové vody, kamna na vytápění, venkovní sprcha.
Foto: Alina Lefa, Alexandros Fotakis
Prostor je chytře adaptován tak, že při romantické dovolené ve dvou vám nepřijde Zahrada s pokojem zbytečně velká, a pokud sem zavítáte s početnější rodinou a malými dětmi, nebudete se tu cítit tísnění.
Specifikem jsou tu formální předěly v kontinuitě teras, jež vymezují nové venkovní prostory - s odlišnými uživatelskými kvalitami i orientací výhledů (do údolí, směrem k dubovému háji, na horizont s mořem). I toto členění vychází z místního architektonického jazyka a obohacuje jej o současné prvky.
Foto: Alina Lefa, Alexandros Fotakis
Zahrada s pokojem není projektem vizuálně strhujícím a poutajícím k sobě pozornost nějakou přeexponovanou výrazností. Je to stavba, která vychází z místních tradic a toho, že kvůli cestovnímu ruchu nechce narušovat to, co je místním na „jejich ostrovním venkově“ tak drahé. Projekt překvapuje svou autenticitou, uměřenými proporcemi, přirozeností.
| Název projektu: | Vacation Garden With a Room |
| Typ projektu: | rekreační obydlí |
| Architektonické studio: | Alexandros Fotakis |
| Lokalizace: | Kea/Tzia, Kyklady, Řecko |
| Vedoucí architekti: | Alexandros Fotakis, Nicoletta Caputo |
| Kamenické práce: | Admir Meci |
| Tesařské práce: | Windoor, Palamaris Giannis |
| Klient: | soukromý investor |
| Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
Sdílet / hodnotit tento článek