Cestovní ruch lze s určitou nadsázkou vnímat podobně, jako super-schopnost komiksových hrdinů. Je to zkrátka „síla“, která může mnoho změnit k lepšímu, ale bohužel také může ničit a přinášet zmar. Jak už to tak bývá – a utvrzují nás v tom nejen příběhy kreslených hrdinů – s velkou silou přichází i velká zodpovědnost.
Zhouba řeckých ostrovů
Méně ilustrativně, ale o nic méně názorně to jde vidět na příkladu Řecka. Které se pro svou přepestrou krásu svých ostrovů i lichotivý odkaz antiky stalo unikátní destinací milionů turistů. Letos zatím v mezisoučtech překonali jiné tradiční destinace, a zrovna z Čech sem zamířilo víc výletníků, než do Chorvatska. Řecko má zkrátka co nabídnout a nebojí se to ukázat. A pro tamní obyvatele bohužel, nebojí se to ani prodat.
Foto: Ana Santl, George Pappas
Z těch necelých 6 000 ostrovů (a necelých 300 ostrovů skutečně zasídlených), které k Řecku patří, zůstalo jen málo nepostiženo realitní horečkou. Při níž usedlé komunity narušuje výstavba rekreačních center, hotelů a celých velkých resortů. Rušivě působí i v nemenší míře prosazované luxusní rezidence, sloužící jako letní sídla k pronájmu. I když je tu hodně sucho, rostou tu jako houby po dešti.
Hříchem přitom jistě není, že sem cestovní ruch – síla krás Řecka – přináší zajímavé ekonomické pobídky a příležitosti. Ale to, jakým způsobem jsou realizovány z architektonického hlediska, už často zabolí. Uměle, zcela bez vztahu k typickému materiálovému pojetí i stavební tradici regionu, jsou sem implantovány projekty neadekvátní. Proto je příjemnou a naplňující změnou, když to občas někdo zkusí jinak.
Rezidence Viglostasi se totiž v rámci možností povedla.
Foto: Ana Santl, George Pappas
Dům jako malá vesnice
Ne, není skromná svou výměrou. Není omezená ve svém pojetí nebo umenšená k přirozeným měřítkům ostrova. Ale v kontrastu s instantními dovolenkovými rezidencemi je „rozumná“. Hodně přitom dělá, že celkovou výměru své užitné plochy, štědrých 500 metrů čtverečních, rozkládá do několika menších objemů obytných pavilonů. A protože pracuje s lokálními materiály a vizuální předlohou místních staveb, nepůsobí vůči svému okolí vulgárně.
Vlastně, rezidence Viglostasi vypadá z dálky i z blízka spíš jako malá ostrovní vesnice. Tradiční osada, usazená na skaliscích vyvýšených nad hladinou moře. Takových najdeme v kykladském souostroví spoustu, a tahle, z izolovaného ostrova Syros, s nimi ladí. Na realizaci jde dobře vidět, že tvůrci projektu (ze studia Block722) se nejprve dobře rozhlédli, co je tu ustálenou normou. A teprve pak zasedli k náčrtkům a plánům.
Foto: Ana Santl, George Pappas
Připodobnit jednu jedinou prázdninovou rodinnou rezidenci celé vesnici se ve výsledku ukázalo jako velmi chytrý tah. Tvůrci projektu vyšli z typologie Egejského moře, sestavili dohromady několik minimalistických konstelací malých objemů, a stejně jako tradičním domům na pobřeží jim nabídli výhled na hladinu. Zdá se trochu „nehospodárné“ mít něco tak velkého jen pro čtyřčlennou rodinu, ale klienti tu při sezónním pobytu i pracují. A obydlí jim k tomu zajišťuje potřebné zázemí.
Původní egejská typologie
Zadání klienta architektům z Block722 nastínilo domov inspirovaný jednoduchými formami řeckého ostrovního jazyka. To dokonale zapadlo do typické směsi nenápadné, jemné architektury, minimalistických forem, přírodních materiálů a neutrálních barev, s nimiž tito athénští architekti rádi pracují. Rodina klienta též toužila po velkorysém uklidňujícím prostoru, který by nabízel možnost pohybu a místo k zábavě.
Foto: Ana Santl, George Pappas
S tím už pochopitelně musely hrát faktory dané umístěním. Řecko, ostrov Syros nevyjímaje, je sluncem rozpáleným místem. Takže pobyt venku tu musel být o zastíněných plochách. Horko ovlivnilo to, v jakém formátu se povedou venkovní posezení a místa k odpočinku. Okolní skaliska a vyprahlost krajiny si říkaly o osvěžení v podobě vody a bazénu. Další pak podléhalo topografii parcely, potřeby přirozeného provívání objektů mořským vánkem…
Fakt, že vizuální předlohou rezidence Viglostasi měla být řecká pobřežní vesnice, to v mnohém usnadňoval. Každý z nízkých ortogonálních objemů, uspořádaných kolem sítě cestiček, obklopených zahradami a prokládaný terasami, mohl být v detailech komponován odlišně. Tím, že architekti nemuseli řešit komplikované nároky obyvatel a dispozice v rámci jednoho objemu, si docela pomohli.
Foto: Ana Santl, George Pappas
Místo pokojů domy
Proto se tu setkáme s „Hlavním domem“, který v sobě nese apartmá rodičů. A k ní přináležející druhou ložnici. Mezi nimi se nachází volně plynoucí otevřený obývací prostor. Další dvě jednotky slouží jako apartmá k ubytování návštěv, hostů. I když jsou v rámci rezidence objekty na blízko, tyhle se s Hlavním domem provazují jen prostřednictvím sdílených zařízení a výhledů. A také centrálním venkovním prostorem.
Tohle „náměstí“ spojuje vše dohromady a působí jako cirkulační srdce celku. Tady se všichni obyvatelé za horkého dne ve stínu setkávají. A mohou odtud vyrazit třeba k pětadvacet metrů dlouhému „zavěšenému“ nekonečnému bazénu. Anebo k odpočinkové terase na spodním konci pozemku. Ta nabízí nerušené výhledy k obzoru. Není ale jen vyhlídkovou platformou. Pod ní je zastrčená domácí posilovna a terasa na jógu. Od ní pak vede pěšina k soukromé zátoce.
Foto: Ana Santl, George Pappas
Objekty na parcele jsou rozloženy rovnoměrně, až střídmě. Korespondují s terénem, který příliš nemění. Tedy – mění. Ale činí tak převážně s pomocí teras z místního kamene, takže vypadají přirozeně. Syrovost užitých materiálů odpovídá také umístění kamenných, dřevěných a omítkových objemů. Je to poměrně malebné a nepřesycené.
To vše prý dokonale zapadá do představy klienta o domově, který těží z tradic egejských staveb. Jednotlivé části rezidence Viglostasi nabízejí různé pohledy, různé pocity. A také kvality otevřeného prostoru pro zábavu.
Foto: Ana Santl, George Pappas
Projekt je zvláštní tím, že bystře reaguje na mnohé z toho, co je na moderní „dovolenkové“ architektuře, hnané cestovním ruchem, špatného. A napravuje to. Velmi prostým jazykem to dokáže reinterpretovat a posunout tak, až je to líbivé a přitom pořád funkční. Pokud by rezidenci Viglostasi mělo vystihovat jen to, že je letním rodinným sídlem o výměře užitné plochy 500 metrů čtverečních, automaticky se oči ve znechucení obrací v sloup.
Jenže způsob, jakým je tenhle projekt utvářen, má opravdu něco do sebe a odpovídá místu. V rámci možností je to skutečně povedená realizace, z níž si instantní sezónní rezidence v Řecku mohou vzít příklad.
Foto: Ana Santl, George Pappas
Údaje o projektu
Název projektu: | Viglostasi Residence |
Typ projektu: | rekreační objekt, rodinný dům |
Architektonické studio: | block722 |
Lokalizace: | Syros, Řecko |
Vedoucí architekt: | Sotiris Tsergas |
Dodavatelé materiálu: | Grohe, Blomus, MOS Design |
Projektový tým: | Katja Margaritoglou, Vasiliki Moustafatzi, Michael Gryllakis, Patricia Fakiolaki, Grigoris Bodiotis, Agni Stasinopoulou, Sofia Stefanopoulou, Eva Dimoula, Sofia Damianidou, Eirini Liapikou, Ioanna Petroulaki, Νansy Nikolopoulou |
Strukturální inženýring: | Isidoros Rossolatos |
HVAC: | Regeon PC Kapetanakis K. & M. |
Krajinářské úpravy: | Outside Landscape Architecture |
Klient: | soukromá osoba |
Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
Rozloha užitné plochy: | 500 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek