Pátek třináctého je dnem autonomních hlásičů kouře
Jak jsme uvedli v úvodním článku našeho seriálu, tak z dlouholetého sledování vyplývá, že nejvíce požárů vzniká v objektech určených pro bydlení. Jak již také víme, pro úspěšné zvládnutí požáru je zcela zásadní, jak je daný prostor připraven na vznik a rozvoj požáru a také na jeho případnou likvidaci.
Než ale může člověk přistoupit k hasební akci, musí se o požáru dozvědět. A u požáru platí, že se o něm musíme dozvědět co nejdříve, nejlépe ihned po jeho vzniku. Ale jak toho docílit? Člověk přeci není schopen mít stále na očích vše, co může doma způsobit požár, a věřte, že je toho v domácnostech opravdu hodně.
Domácí úkol: Zjistěte si, kolik možných míst požáru doma máte?
Jen pro představu, hořet může začít od každého elektrického spotřebiče, který je zapojen do elektrické sítě. Příčinou vzniku požáru je zde často technická závada, a to u spotřebičů nových i starých. Nebezpečné jsou zejména ty spotřebiče, které vykonávají nějaký pohyb, nebo hřejí, ohřívají se apod. Požár může vzniknout na samotných rozvodech elektrické energie. Zde nám občas požár mohou způsobit hlodavci, pro které je neodolatelná chuť nechráněné elektrické izolace. Požár si samozřejmě způsobíme sami svou nedbalostí při používání otevřeného ohně jako jsou zapálené svíčky, při kouření, manipulací s horkým popelem z topenišť, při vaření potravin atp.
Autonomní hlásiče kouře
Pokud chceme včas zasáhnout a zlikvidovat požár v jeho zárodku, musíme o něm vědět. Člověk je naštěstí tvor neuvěřitelně vynalézavý, a tak se mu podařilo vymyslet a vyrobit tzv. hlásiče kouře. Ty nejvíce sofistikované jsou součástí tzv. elektrické požární signalizace, ale tu si do své domácnosti určitě pořizovat nebudete. S tímto finančně nákladným zařízením se spíše setkáte v obchodných domech, administrativních budovách, hotelích apod. Pro domácnosti je spíše vhodné provedení tzv. autonomního hlásiče kouře.
My se nebudeme zabývat domácnostmi, které již tyto prvky detekce mají, například jako podmínku pro jejich zkolaudování. Zaměříme se na ty domácnosti, kde tento detekční prvek není, tedy o domácnosti ve starší výstavbě, kde tyto prvky nebyly dříve povinné. Pokud patříte právě vy mezi vlastníky nebo uživatele těchto prostor, pak prosím zbystřete, protože zde píšeme o něčem, co vám může za pár korun zachránit život nebo majetek. Je také chvályhodné, pokud hledáte informace o tom, kam nejlépe umístit autonomní hlásič požáru.
Zdroj: AdobeStock – highwaystarz
Pokud se rozhodnete, že si v obchodě koupíte autonomní hlásič kouře, pak se opravdu zbytečně netrapte přemýšlením o jejich kvalitě nebo super schopnostech. I ty nejlevnější, které jsou k dostání na našem trhu se značkou CE splňují přísné normativní požadavky a umí v případě požáru odvést dobrou práci. To nejdůležitější totiž je, že jste se rozhodli, že tyto výrobky koupíte a instalujete si je u vás doma.
Je to malý obchodní krůček pro člověka, ale obrovský úspěch bezpečnostní osvěty společnosti. A máte-li již tyto hlásiče kouře doma a přemýšlíte kam s ním, pak se musíte vrátit k domácímu úkolu k tématu, který je uveden výše. Musíte si uvědomit, kde všude může u vás doma hořet a nad těmito místy hlásič instalovat. Ale prosím, používejme zde vedle obecných předpisů a návodů také selský rozum. Není nutná dávat nad každou elektrickou zásuvku nebo zapálenou svíčku jeden hlásič kouře.
Dám příklad, jak jsem to řešil já sám u sebe doma. Například v koupelně, kde mám pračku, sušičku, bojler jsem hlásič kouře dal na strop nad tyto spotřebiče. V obývacím pokoji, kde máme krbová kamna, televizi atd, jsem hlásič kouře dal na strop, ale ne přímo nad krbová kamna. V kuchyni jsem udělal to samé, ale ne přímo nad sporák a troubu, abych minimalizoval „plané poplachy“. Do chodby, kde máme pojistkovou skříň jsem hlásič dal také. Uvažuji vždy tak, že kouř z požáru stoupá vzhůru. Může se hromadit v „prostorových kapsách“ u stropů, které vytváří prostor nad dveřními nebo okenními otvory.
Jen jeden hlásič na celý dům nestačí
Aby kouř prošel dveřmi, musí se nejprve nahromadit od stropu směrem dolů tak, aby se jeho spodní vrstva (tzv. „neutrální rovina“) dostala na úroveň vrchní části dveřní nebo okenní zárubně. To uvádím zejména pro ty, kteří se rozhodnou, že jim pro rodinný dům postačí jen jeden nebo dva hlásiče požáru. Jeden hlásič kouře není v členitém rodinném domě nebo větší bytové jednotce vhodným a bezpečným řešením. Cílem je, detekovat kouřové nebo optické požáru co nejdříve. Získáme tak drahocenný čas pro likvidaci požáru nebo alespoň bezpečný únik z požárem zasaženého prostoru. Je důležité, aby byl také hlásič slyšet. Jeho úkolem je nás také vzbudit, zvukově varovat. A pokud mám hlásič za několika zavřenými dveřmi, je signalizace slabší a slabší. A co se týká nabíjení a údržby. Autonomní hlásiče kouře nejsou nijak náročné. Jednou za rok kupuji nové 9V baterie. Hlásič si navíc řekne sám o výměnu baterie zvukovým signálem.
To, že funguje vím díky tomu, že bliká červená dioda, mohu také udělat zvukovou zkoušku stlačením zkušebního tlačítka. Autonomní hlásič kouře je nenáročný a levný ochránce domovů. Je proto hodně zarážející, že ho stále mnozí z nás doma nemají.
Více informací o autonomních detektorech kouře:
Sdílet / hodnotit tento článek