Saské Kamenici se už zase říká Chemnitz, což zní o něco lépe než Karl-Marx-Stadt. Není to ovšem jediná velká změna, která se tu v posledních dekádách odehrála. V roce 1996 tu definitivně ukončila provoz VEB Kombinat Textima. Nebyla to maličkost, tahle fabrika dřív zde i v širším okolí, v desítkách dalších výrobních poboček, zaměstnávala na třicet tisíc lidí. Byl to masivní průmyslový kombinát, největší regionální zaměstnavatel – největší textilní výrobce ve východním bloku, čtvrtý největší na světě - přímo podřízený ministerstvu výroby.
Říct o Textimě, že byla jen obří textilkou, je ale hodně zjednodušující. Zrovna v Chemnitz se totiž nevyráběly látky a textilie, ale spíše stroje na jejich zpracování. Vyráběly tu cokoliv, co s textilním průmyslem nějak souviselo. Tedy vývoj, výroba a prodej systémů a strojů pro chemický vláknový, textilní a oděvní průmysl – pro výrobu nití, jehel, formování tkanin, oděvnictví, konečnou úpravu, čištění a praní textilu a také výrobu náhradních dílů a příslušenství. Kombinační montážní stroje, obří pletací a dopřádací mašiny na vývoz.
To už je ale minulost, která skončila s plánovaným komunistickým hospodařením. Chemnitz se vydal cestou lepší budoucnosti, nicméně v centru čtvrti Wirkbau tu zůstala připomínka v podobě průmyslového areálu. Který neměl ve své stávající podobě žádný význam, a stával se překážkou dalšímu rozvoji města. Sevřený komplex sedmi industriálních budov, pokrývající plochu 42 700 metrů čtverečních, byl zajímavou připomínkou historie, ale říkal si o účelnou změnu.
Foto: Johannes Richter, Louisa Schwope, Ernesto Uhlmann
Velkolepý záměr
Do ní se v roce 2017 pustili developeři z MIB Wirkbau Chemnitz GmbH & Co.KG. Rozplánovali poměrně ambiciózní záměr, který měl přetvořit staré budovy novému účelu. Zajímavé na tom bylo, že na tomto brownfieldu nehodlali jen vytvořit pobídku pro další zájemce/nájemce, ale i vnést do úprav areálu vlastní nový obsah.
Projekt počítal s přeměnou centrální budovu na interdisciplinární platformu pro veřejnou scénu pro umění, kulturu, veletrhy a akce. V budovách při okrajích pak měly vzniknout (a vznikly) administrativní prostory k pronájmu, ateliéry, posilovna s lezeckou stěnou, restaurace a kavárny. Využití doplnily start-up kanceláře.
Jak developeři doplňují, jejich záměr, celkovou architektonickou strategii lze prý popsat jako obranu před zbytečnými zásahy a materiálovými výdaji v kombinaci s cílenými opatřeními vytvářejícími identitu a upevňování charakteru. Neplánovali měnit příliš existující stavby, ale spíše jejich vyznění a užití.
V této kompozici by to bylo ale pořád o tom, že by areál s proměněným účelem i nadále zůstával víceméně odtržený od každodenního života města. To změnila až pomyslná třešnička na dortu, dílčí součást velkolepého záměru. Projekt vytvoření svěží střešní zahrady. Ta do místa s průmyslovou minulostí vnášela nový zelený prvek, park otevřený veřejnosti.
Foto: Johannes Richter, Louisa Schwope, Ernesto Uhlmann
Ohromující zahrada se stromy
Už jen představa, jak se na takovém místě rozrůstají zelené plíce města, působí lákavě. A aspekt toho, že se jizva v městském plánu zacelí veřejně dostupnou zelení, dává smysl i z hlediska udržitelnosti. Naplánování a realizace byla svěřena architektonickému studiu Meyer-Grohbrügge, kteří na řešení úzce spolupracovali s kanceláří Uty Gerhardové pro zahradní architekturu.
K tomu, že je výsledek ohromující, pochopitelně přispívají rozměry díla. Střešní zahrada o rozloze 1 500 metrů čtverečních skutečně není něčím, na co by se dalo narazit často. Provedení je zajímavé i usazením zahrady na objekt uprostřed areálu, který je o dvě až tři podlaží nižší, než budovy v okolí. Vzniká tím jakýsi umělý ozeleněný kaňon. Radost z něj tedy mají lidé, kteří sedí ve zdejších kancelářích a restauracích – mají jej stále před očima – tak i ti, kteří sem zavítají na procházku.
Lidé do tohoto kaňonu mohou vstupovat buď skrze výstavní halu – nad níž se střešní zahrada nachází – anebo volně, vstupem do areálu. To, že je zahrada přístupná bez omezení, čtyřiadvacet hodin denně, pak posiluje ideu zapojení zeleného prostranství do plánu města. Není to tedy nějaký odtržený kousek izolované zeleně, ale skutečně funkční park, který může využívat celá zdejší komunita.
Foto: Johannes Richter, Louisa Schwope, Ernesto Uhlmann
Další patro tvoří kmeny
Střešní zahrada je zajímavá i tím, že nepracuje jen s nějakou skromnou vegetací v kontejnerech, ale se skutečnými stromy. Vychází to ze stavebních specifik. Ona jednopatrová budova, na níž zahrada stojí, totiž přišla o své horní patro kvůli bombardování ve druhé světové válce, a nikdy již nebyla plně obnovena. Její nosnost a struktura je uzpůsobena zátěži dalšího podlaží, takže bez obtíží dnes snáší dodatečné zatížení velkých stromů. Ty stromy jsou na ploše zahrady umístěny na vrcholu mřížky původních sloupů, takže budova přirůstá v rozměrech bývalého patra kmeny stromů, kopírující přitom původní strukturu budovy.
Stromy si zachovávají průhlednost na úrovni střechy, výhledy na přilehlé budovy, a zároveň nabízejí ochranu před sluncem. Jak architekti upozorňují, každý strom byl pečlivě vybrán, je jiného druhu. Místně tedy příslušného, odpovídající regionálním podmínkám. Jako do arboreta sem mohou zavítat i školy. Tahle střešní zahrada tedy nejen krášlí, ale i vzdělává. Zvlněný vzor zakroužených cest nabízí prostor pro procházky a vytváří různé kapsy, s místy k posezení.
Některé plošky jsou osázeny trávou – můžete si na ně klidně sednout – jiné jsou osázené vytrvalými květinami nebo keři. Některé jsou vyplněny zasakovací dlažbou (voda je jímána a zpětně využívána pro zálivku). Design dláždění se opírá o barvy ne nepodobné okolním cihlám. Terén zahrady je zvlněný, odpovídá různým nárokům rostlin na růstové podmínky. Na střeše tak vzniká skutečný vzorek přirozené krajiny.
V Chemnitz už sice obří fabrika nevynalézá a nevyrábí textilní stroje, ale místo toho tu vzniklo něco jiného a pro život města neméně hodnotného. Zahrada na střeše textilky teď může sloužit jako inspirace stovkám podobných lokalit napříč celou Evropou. Místům, které zápasí se svou průmyslovou minulostí a absencí výhledů do budoucna. Zeleň je totiž ve městech potřebná, a málokde je na ni dost místa. Střechy starých industriálních areálů se takovému kreativnímu využití přímo podbízejí.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Wirkbau Chemnitz Roofgarden |
| Typ projektu: | revitalizace brownfieldu, střešní zahrada |
| Architektonické studio: | Meyer-Grohbrügge |
| Lokalizace: | Wirkbau, Chemnitz, Německo |
| Vedoucí projektu: | Johanna Meyer-Grohbrügge |
| Projektový tým: | Hanna Kosharna, Jenny Kurth |
| Spolupráce: | Uta Gehrhardt |
| Krajinářský návrh: | Gehrhardt Landschaft |
| Klient: | MIB Wirkbau Chemnitz GmbH & Co.KG |
| Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
| Užitná plocha: | 1 500 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek