Španělé, respektive Katalánci z Barcelony, jsou nesmírně hrdí na to, co se jim v Barceloně podařilo vybudovat. Méně ochotně si už připomínají, že to krásné kolem sebe sice tvořili vlastníma rukama, ale s materiálem od Němců. Názorně to dokládá i stará hala továrny Fàbrica Germans Climent, nacházející se v na Carrer dels Comtes de Bell-lloc, ve čtvrti Sants. Tepané mříže, působivá bronzová kování a také zakázkový kovový nábytek, který dnes turisté různě po městě obdivují, totiž skoro sto let vznikalo tady. Kumštem německých uměleckých kovářů, strojníků a inženýrů.
Původně pracovali z několika dřevěných stodol propojených dvory za ohradami, což ale působilo rušivě. A tak pro ně – i vzhledem k důležitosti výroby – v roce 1925 vznikla zastřešená hala. O její definitivní návrh se postaral uznávaný španělský „městský“ architekt, Modest Feu Estrada. A to je také ten nejpodstatnější důvod, proč byl celý objekt později zařazen do katalogu Bé Cultural d'Interès Local, tedy Stavebních památek místního významu. Stavba je to zrovna tak mohutná, jako pěkná. Pokud tedy fandíte oné industrialistické estetice.
Objekt se skládá ze dvou mohutných lodí, se střechou s valenou klenbou a spojených spodní korbou, s průčelím obráceným do ulice. Obě lodě mají stejné kompoziční schéma, propletené jsou kovovými vazníky a nápadné jsou svými podlouhlými trojdílnými okny. A také vnější výzdobou fasády, na kterou se dříve také hledělo. Jsou ty vlysy, pilastry, lišty, stupňovité hlavice. A to všechno je vyrobeno z cihel. V době svého vzniku to byla velmi hezká ukázka stavebního stylu noucenista, tedy zářného „novověku“.
Jenže co naplat, bronzy se tu už dávno neodlévají a netepou.
Zachránit znamená nalézt nový smysl
Stavba má na výšku šestnáct metrů, na délku čtyřiašedesát a zabírá 1 200 metrů čtverečních prostoru ve středu města. Uchovávat ji zde jen kvůli tomu, že je stavebně hodnotná, dávalo s každým rokem stále méně smyslu. Příznivci její demolice dorovnávali početně ty, kteří se stavěli za její bezpodmínečné zachování. Zvrátil to až projekt na další využití tohoto památkově chráněného objektu, který by dodal nový smysl existence, podmínil jeho zachování účelem.
Jaký smysluplný význam by ale mohla mít stavba, která má tu syrovou industriální podobu a tak mocně odkazuje k minulosti? Cesta, jíž se vydali architekti Xavier Ramoneda a Pau Millet, vedla ke skutečně nečekanému cíli. V Barceloně si už dnes tolik nežádají bronzů a uměleckého kovaného nábytku, ale jestli je tu něco v neustále poptávce – a s garancí jistoty vždycky bude – budou to funerální služby. Každý rok je tu „poptává“ 15–17 000 klientů. A dá se odtušit, že s tím jak přibývá obyvatel, ta poptávka jen poroste.
V krátkosti, z Fàbrica Germans Climent měl vzniknout pohřební ústav.
Může se to zdát podivné, ale čím více nad tím radní přemýšleli, tím více jim to dávalo smysl. Toto nové využití budovy mohlo fungovat uvnitř památkově chráněného objektu, aniž by mu navenek nějak vizuálně konkurovalo. Už proto, že hlavní strategií projektu bylo prakticky postavit budovu v budově. Cílem návrhu totiž bylo změnit využití objektu na vestavbu uvnitř zařízení, pro nové využití.
Tento netradiční formát refubrishmentu respektoval původní architekturu budovy, a umocňovalo jí rekonstrukcí stávající budovy do původního stavu. Nadneseně řečeno, na takový formát úpravy nikdo nemohl říct ani „popel“. Pohřební ústav totiž obhájil nutnost zachování i rekonstrukce stavby, její účelnost. A pravdou je i postřeh architektů o té posmrtné „poptávce“. Většina zařízení tohoto typu byla odsunuta daleko za okraj města, a nové čtvrti je rychle dorůstají. Hřbitovy mimo hlavní městský plán dávají stavebně smysl, ale samotný pohřební ústav v centru, to je praktické i pietní.
V roce 2020 byl tedy projekt schválen, a byla zahájena jeho realizace.
Budova uvnitř budovy
Architekti si dali záležet na tom, aby nové přístavby uchovaly vnější schránku památkově chráněného objektu netknutou. Industriální budova se tak stává jakýmsi kontejnerem pro nový pohřební ústav, kde dřevěná střecha s kovovými vazníky působí jako ochranný prvek, a stává se ústředním protagonistou architektonického návrhu. Nová budova (uvnitř) je umístěna podél hlavní lodi a paralelně s jižní fasádou. Tudy dovnitř vstupuje přirozené světlo a slunce. Toto uspořádání umožňuje vnímat vnitřní prostor v celém jeho rozměru.
Chodba umožňuje přístup do čtyř prostor, které se nacházejí v centrální části budovy. Podél severní fasády vede technická chodba, která umožňuje vnitřní cirkulaci mezi technickými místnostmi. Na konci budovy se nachází obřadní síň, která využívá místa mezi krovy k vytvoření prostoru s dvojnásobnou výškou, který přijímá světlo z její horní části. Vchod do budovy se nachází na Carrer dels Comtes de Bell-lloc, kde kruhový komunikační uzel umožňuje přístup do prvního patra, kde se nacházejí kanceláře a administrativní zázemí.
Všechny nové objemy byly ošetřeny jednotnou světlou barvou, která se používá k definování všech prvků, stěn, podlahy a stropu, a která dává celému zásahu obraz jednoty. Tímto způsobem kontrastuje s teplem dřevěné střechy. Konstrukce nových prvků je celá ze dřeva, a to jak konstrukce, tak hlavní povrchové úpravy, aby byl zásah v budoucnu demontovatelný a zároveň byl maximálně udržitelný. Stavby – stará a nová – evokují čisté tvary propojené vnější spiritualitou.
Památkově chráněná budova – bývalá hala továrny v centru města – zůstat může dál. Stala se totiž potřebnou. Dříve možná byla připomínkou růstu města, dnes ale připouští i pomíjivé stránky života. Jako pohřební ústav nabízí služby, které rádi nevyhledáváme, ale potřebovat je budeme všichni.
Údaje o projektu
Název projektu: | Renovation of the old Germans Climent factory |
Typ projektu: | refurbrishment, přestavba továrny na pohřební ústav |
Architektonické studio: | Xavier Ramoneda, Pau Millet |
Lokalizace: | Carrer dels Comtes de Bell-lloc, Barcelona, Španělsko |
Vedoucí architekti: | Xavier Ramoneda, Pau Millet |
Klient: | Město Barcelona |
Zahájení projektové činnosti: | 2020 |
Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
Výměra užitné plocha: | 1 200 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek