Když se řekne Atény, zní to jako poměrně geograficky přesné určení místa. Háček je v tom, že řeč může být o devětatřiceti kilometrech čtverečních jádrové zóny řecké metropole, zrovna tak jako o širší městské aglomeraci, která těch čtverečních kilometrů pokrývá 412. V tom už se pojem toho, co jsou a nejsou Atény, slušně řečeno ztrácí. A zrovna tak nejasné to pak je i s otázkami celoročního podnebí. Atény, to je přeci město na břehu sluncem prohřátého moře, ne?
Pravda to je, pokud máme na mysli třeba čtvrti Alimos, Glyfadu nebo Piraeus. Jenže když přijde na jedno z těch vzdálenějších předměstí, které se jako součást Atén stále počítají, může hned být všechno jinak. Takový Dionysos totiž leží osmnáct kilometrů od centra, a nachází se v průměrné nadmořské výšce 480 metrů nad mořem. Prakticky sedí na severních svazích hory Penteli, po nichž se šplhá dál a výš. Pro obyvatele této čtvrti pak platí – když přijde na klima – docela jiná pravidla, než pro ty, co sídlí kdesi dole u moře.
Letní horka je trápí stejně, ale v zimě musí řešit něco, co je pro obyvatele na pobřeží nemyslitelné. Sníh. A často dokonce učiněnou sněhovou lavinu, protože aténská infrastruktura na zimní závěje skutečně moc stavěná není. V zimních měsících po úpatí hory Penteli také šplhají do výšek mraky, unášené větrem od moře. A prší u toho. Život a bydlení v Dionysos, přestože se týká Atén, má tedy hodně odlišný charakter. A právě na něj je dobře adaptovaná rodinná rezidence, navržená architekty ze studia Desypri&Misiaris Architecture.
Dům jako útočiště
Stavba to není ani tak netradiční, jako netypická kontextem svého umístění. Čekali bychom ji v horách na severu, ale ne tady. I když tu nepochybně obstojí. Roste totiž z představ o rodinném sídle, které je bezpečným úkrytem před divokými živly. Což je, ve vztahu k turisty tolik oblíbené řecké metropoli, bez bouří a hurikánů, poněkud netradiční. Rezidence se přitom nezříká moderního životního stylu, jen jej kryje v kompaktní „jeskyni“ svého objemu.
Je stavěna tak, aby neměla problémy se sněhem, deštěm, letním vedrem – tak, aby dokázala fungovat za každého počasí. Cílem projektu je reagovat na výzvy podnebí a evokovat pocit důvěrnosti vnější skladbou primitivního „jeskynního útočiště“. Architekti osvětlují, že tento archetyp je hluboce zakořeněný v historii lidstva a niterně spojený s pojmem „obydlí“. Prostorově to pak rozvádí, s tím, že návrh rezidence vytváří spojení s našimi předky a s nostalgickou myšlenkou domova.
Architektonicky ji vyjadřují prostřednictvím geometricky definovaného, tektonického dórského souboru. Rezidence je kompaktním objektem, který na první pohled vyvolává otázky, ale při druhém pohledu už je odpovídá. Jakoby jste si při spatření rezidence kladli vcelku pochopitelnou otázku, co že je to za zvláštní krabici – a až vás její obyvatelé pozvou dál, do detailu její záměr pochopíte.
Ostatně, ten nejpatrnější zavěšený monolitický objem, vytvořený z pohledového betonu, je jen primárním zevním prvkem. Jde ale vidět, že za ním osazené pečlivě navržené hliníkové panely umožňují řízenou interakci s vnějším prostředím.
Ta podivná skořápka je prizmatickým pláštěm, který uzavírá soukromé prostory rezidence, a kryje obyvatele před jakoukoliv probíhající nepohodou. Použití pohledového betonu tu posloužilo k vytvoření zemitého a nadčasového designu. Zrovna tak není samoúčelné ani to vyvýšení monolitického objemu nad úroveň terénu. Chytře umožňuje vnitřní uspořádání domu, v návaznosti k venkovnímu prostředí.
Svět uvnitř skořápky
Například ve vztahu k nádvoří, které s objemem stavby harmonicky funguje a doplňuje jej o přírodní prvky. Přízemí, které leží pod betonovým monolitem, nabízí vnitřní atrium. Vstupní prostor do domu, které zároveň optimalizuje přirozené osvětlení a větrání uvnitř.
Přístup do rezidence je strategicky umístěn na východní straně pozemku, kde se budova vůči okolí prezentuje svou úzkou a zachmuřenou fasádu. Za tímto strohým a uzavřeným průčelím se pak nachází schody, vedoucí na vyvýšenou úroveň, kde se rozkládá přízemí a venkovní prostory dvora. Na ně se pak napojují, lineárně osazené, společenské místnosti. Obývací pokoj, jídelna a kuchyně. V patře, respektive ve vlastní vyvýšené betonové krabici, se nachází ložnice. Organizované jsou po obou stranách atria. Uchovávají si odstup, soukromí.
Kromě betonu je tu často užívaným materiálem přírodní kámen, který je dále kombinován například s hliníkem. Časté jsou detaily z nerezové oceli, které diskrétně přispívají k celkovému designu. Pro vnitřní i vnější podlahy byl zvolen mramorový obklad. Uchovává to jednotnou estetiku a podporuje onu „hrubou“ atmosféru.
V ní podstatnou roli hraje i světlo, pronikající zvenčí, skrze hliníkové panely. Filtrované sluneční paprsky se mění v průběhu dne. A vytváří tak chladivý dojem jeskyně domu, v níž nachází bezpečí celá rodina.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Residence in Dionisos |
| Typ projektu: | novostavba, rodinná rezidence |
| Architektonické studio: | Desypri&Misiaris Architecture |
| Lokalizace: | Dionysos, Atény, Peloponés, Řecko |
| Vedoucí architekti: | Aristeidis Misiaris a Hera Desypri |
| Dodavatelé materiálu: | Alumil, AkzoNobel, Ariostea, Arrital, ByCocoon, CLEAF, Inalco, Lafarge, NIC design, Roussetos |
| Stavební dohled: | Foteini Karagianni |
| MEP: | Idea Meletitiki, Alexandros Nikolaidis – Idea Meletitiki |
| Krajinářský návrh: | Athanasios Misiaris |
| Osvětlení: | Nea Polis, Vicky Dimaki |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
| Zastavěná plocha: | 325 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek