Šlo o solidně vypadající dům s velkou zahradou, zasazený v příjemné přímořské krajině. Že s ním úplně něco nebude v pořádku, to se ukázalo vlastně až o čtyřicet let později. Poté, co si jej jako jinak docela zachovalou nemovitost k „oživující“ rekonstrukci pořídili noví investoři. Zjistili, že věci uvnitř nefungují tak, jak by si přáli. Ne, řeč není o nějakých stavebních závadách, pukajících zdech nebo provlhlé střeše.
Dům byl ve všech ohledech odpovídající standardům a v provedení tradiční, nijak se nevymykal. Problém tkvěl v logice využití, jeho základním plánu. Způsobu celé realizace.
Před čtyřiceti lety totiž někdo vzal plán, překopíroval jej a lacině narouboval na zdejší terén. Obklopil ho pro větší úžas zahradou. Ale už nepřemýšlel nad tím, že by měl dům komunikovat se svým okolím. Jak by měla být podchycena orientace výhledů, posloupnost plánu domácnosti vůči svému bezprostřednímu okolí. Nebo to, že obydlí – navzdory velmi slušně disponované zahradě – s ní vůbec nebylo nijak provázané.
Dům byl naprosto samostatnou a vůči okolí nepříslušnou entitou, která existovala uvnitř zahrady, aniž by se její existencí nějak zatěžovala.
Stavby podle nesmyslných plánů
Profesionálové ze studia Ricardo Azevedo Arquitecto, kteří byli k řešení té situace přizváni, se docela dobře pobavili. Podobných „investičních“ realizací totiž v regionu vzniklo několik, byť se o nich dnes mnoho neví a nemluví. Jsou specifické tím, že jde o zdánlivě líbivé a honosné projekty, ovšem bez architektonické hodnoty, takříkajíc bez myšlenky.
Vypadají štědře – dům se zahradou kompletně pokrývá plochu 960 metrů čtverečních, což je zárukou slušné ceny při prodeji – ale povedené zkrátka moc nejsou.
Smích architekty brzy přešel, protože tu situaci museli na přání klientů napravit. Obnovit, nebo spíše dát vzniknout vztahům mezi vnějším a vnitřním prostředím, které tu nebyly zastoupeny. Bylo potřeba tato dvě prostředí propojit, aby se vnořily do sebe a staly se jedním. „Vnitřek se stává vnějškem a také opakem, v rámci vztahů programu,“ vysvětlují šéfarchitekti, Ricardo Azevedo a Paulo Oliveira.
Úřady jim na pozemku nedovolily úpravy terénu ani změny původní dispozice. Přesto vykouzlili úžasné sídlo ze žuly a dřeva
přečíst článekSnadné to pochopitelně není, protože někdejší projektované nedomyšlenosti se napravují hůře, než rozpadající se zdi.
Prostředky k tomu jsou omezené, pokud tedy není cestou částečná demolice. A ta v plánu nebyla, klienti si přáli podchytit ty úpravy v rámci rekonstrukcí. Nabízela se tedy jen rozmanitá otevření, prosklení, prosvětlení, rozšíření a širší prostupy.
Architekti dlouho rozvažovali, kam a jak je zasadit. U takových architektonických rehabilitací je totiž snadné „sáhnout vedle“ a snahou o nápravu se dopustit ještě větší chyby. Jako když stavíte a odebíráte kameny z věže jenga, je třeba koukat na vyváženost a přemýšlet nad tím, co jedna změna provede v rámci celku. Když tedy architekti do plánu konečně sáhli, dali si opravdu záležet na tom, aby se nic nezhroutilo.
Pronikající a prosvětlující objem
S popisem změn můžeme začít od samotného vstupu, protože dál ani příliš nesahaly. Jedno „malé“ otevření vlastně stačilo. Tam, kde se předsíň, rozšíření obytné části a nový společenský prostor, nyní rozkládají na tři nové, jasně definované objemy.
Vystupují z povrchu, jsou vyvýšeny ze základny, aniž by tím narušily vztah se zbytkem domácnosti a přírodou zahrady za okny. Rozšíření programu posiluje záměr propojit vnitřek a vnějšek, protože objem domu vbíhá do zahrady. Nebylo to nikterak nákladné a výzor domu to přitom úplně proměnilo. Co bylo dříve separované se tím stalo propojeným.
Další změny už byly mnohem skromnější. Třeba obývací pokoj, který se proměnil ve verandu. Nebo dotažení stavby v patře, kde vzniknulo samostatné apartmá s balkonem. Díky tomu teď poprvé vůbec Lavra nahlíží na nedaleké moře, které dříve vidět nešlo. Byly to řekněme nezásadní úpravy původního plánu, které byly naprosto logické. Jen by o nich někdo v 80. letech musel při stavbě přemýšlet.
Architekti zmiňují, že upravená Casa de Lavra je výsledkem vztahu, který si může architektura vytvořit mezi prostorem a klientem. Žádný dům není stejný, zrovna tak ani klient ne.
„V tomto případě ale klient rozpoznal, že dům, velkolepý ve svém provedení, kompletní prostě není. A společně jsme nacházeli cesty, jak obydlí vylepšit k lepší funkčnosti. Fascinující na tom byla naše vzájemná shoda, hovořili jsme společným jazykem,“ dodává Azevedo.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Lavra House |
| Typ projektu: | architektonická rehabilitace rodinného domu |
| Architektonické studio: | Ricardo Azevedo Arquitecto |
| Lokalizace: | Lavra, Portugalsko |
| Vedoucí architekt: | Ricardo Azevedo |
| Spolupráce: | Paulo Oliveira |
| Hlavní dodavatel stavby: | Fénix Projetos de Engenharia Civil |
| Dodavatelé materiálu: | panoramah!®, Ayeme, Glass Media, Hormann, Top Marmi |
| Krajinářský návrh: | Master Natura |
| Design interiéru: | AAR Déco |
| Nábytek, zakázková řešení: | Intemporal |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
| Rozloha parcely: | 960 m2 (dům + zahrada) |
Sdílet / hodnotit tento článek