• ESTAV.cz
• Architektura
• Zvenčí obyčejný městský dům. Uvnitř skrývá překvapení, je plný světla

Prohlédnout fotogalerii30 fotografií

Domy zasazené v blocích čtvrtí uprostřed velkých měst obvykle nemají dar nějak překvapovat. Mohou být třeba o něco honosnější anebo dávat vyniknout kvalitám luxusnějšího materiálu, ale stále je tísní ta samá omezení jako domy v sousedství, ne tak vznosné. Prostor je tu limitován okolní zástavbou, požadavky na jednotná provedení fasády, regulativy vyhlášek, památková ochrana budov. Zdá se, že tu není jak vyniknout. Dům z Barcelony – označen je v projektu číslem 1736 – ale vyniká. Ne navenek, ale zevnitř.

Ekologický dům díky speciálnímu betonu. Přístavbu ze dřeva, korku a konopí udělali svépomocí

přečíst článek

Je pozoruhodny. Svou fasádou plně odpovídá tomu, co je nařízeno, povoleno a očekáváno. V pískovcových blocích staveb katalánské metropole nemá čím překvapit, je při pohledu z ulice k přehlédnutí mezi jinými. Ale jakmile zavítáte dovnitř, ocitnete se jakoby na úplně jiném místě. V jiném městě, světě. Jedním z prvních obrazů, jimiž vás tato domácnost uvítá, je totiž středový vnitřní Dóm. Je to objem probíhající přes dvě podlaží do přízemí, a snášející z výšek střechy denní světlo – prostíněné – až na zem.

Jako kdyby vás uvítal pohled ze dna skalní soutěsky, se světlem kdesi tam nahoře ve výškách. Přirozeně přitahuje pozornost, protože oplývá světlem neobvyklým pro domy v zástavbě. Hned sice rozpoznáte, že to, co tolik přitahuje vaši pozornost, není skála ale vysoká stěna z nepříliš kvalitního betonu – jde tu texturu, nikoliv statiku – ale i tak se oči zdráhají uvěřit. V domě 1736 zkrátka to zajímavé začíná až daleko za fasádou. Ale jak k tomu došlo? Prvopočátkem tohoto díla bylo zadání pro architekty ze studia HARQUITECTES.

Foto: Adrià Goula

Překvapení čeká za dveřmi

Klienti, rodina s pěti až šesti obyvateli, si žádala úpravy nemovitosti „s bohatým vnitřním programem“. To přání pochopitelně naráželo na limity místa. Sice tu byl poměrně slušně disponovaný pozemek – ten se ale rozvíjel dál od ulice, směrem do dvora. K té ulici promlouvalo jen čelo fasády, které se podle místních regulativu nesměla měnit, protože podléhala památkové ochraně. A tytéž regulativy pak nepovolovaly při rekonstrukcích a přestavbách nic víc, než maximum dvou podlaží a přízemí.

V principu se tedy prostor k rekonstrukci a přestavbě uvnitř parcely nabízel, ale současně předjímal, že by výsledný produkt byl jen vyplněním volného prostoru, a byl by velmi tmavý a špatně větraný. Nu, a tehdy vznikl nápad na ten „vnější průnik“ – onen dóm vzpínající se od podlahy až ke střeše. Toto nové jádro domu, jež by za jiných okolností stěží mohlo být zajímavé, se rázem stává nejvýraznější částí domu. Je to to nejreprezentativnější, co 1736 nabízí. A přirozeně to definuje i kvality ostatního prostoru.

Krach developera. Dům si dodělali sami. Šetřili, kde se dalo. Výsledek ale ohromí

přečíst článek

Ty jsou totiž prosvětlovány a provětrávány tady tím nezvyklým útvarem. Obyvatelé tak ale mají pocit, že jsou blíže venkovnímu prostředí. Od středového dómu se na obě strany – ve dvou podlažích – nachází po čtyřech místnostech. Zajímavé na nich je, že nejsou stejné. Disponují rozdílnou výškou stropů i odlišnou silou stěn. Proč? Silné stěny v obytných místnostech mají vyšší tepelnou stabilitu. Nepřehřívají se. A objem vzduchu díky vyšším stropům rovněž funguje jako bariéra přehřívání.

Proto jsou ty „důležité“ – klasicky obytné společenské pokoje – jsou vyšší, větší, prostornější, světlejší. Přivrácené k tomu prostupu dómu. Zato místnosti formující zázemí na jejich úrovních jsou menší, zasunuté, nenápadné. Jakoby usazené mimo plán, doplňkově rozmístěné. Jejich program, který je organizován kolem centrálního prostoru, je tak poměrně rozsáhlý a značně roztříštěný.

Foto: Adrià Goula

V mnoha ohledech tak 1736 připomíná svou architekturou africké domy zahloubené do země. I tam je pro pojetí prostoru určující síla stěn a návaznost na otevřený prostor.

Jak popisují architekti: „Vertikalita centrálního prostoru a zenitový otvor organizují vzduch a světlo. Zviditelní neviditelné posunutím přirozeného světla ke dnu atria a zároveň stimulují rychlost ventilace a výstup horkého vzduchu směrem nahoru do exteriéru.“ Tím vlastně interiér domu velmi málo připomíná nějaký interiér – nezvyklá výška, průvan, světlo – to prostě není pro domy v barcelonské zástavbě zrovna typické.

Vkusná novostavba s respektem k původní zástavbě Karlína

přečíst článek

Beton jako stlačená hlína

K nepřehlédnutí není, že ty velké a silné zdi byly postaveny z „nekvalitního“ litého betonu. Respektive ze směsi s velmi malým množstvím cementu a větším podílem různého štěrku a písku. Který byl na místo aplikován technikou podobnou zhutňování jako u dusané zeminy. Byl to záměr, který vyplývá z celého toho velmi robustního a monolitického řešení. Hmota takových stěn nabízí velkou tepelnou setrvačností, ale zároveň je dostatečně porézní na to, aby pomohla regulovat a stabilizovat teplotu, vlhkost a akustiku vnitřních prostor.

Stropy hlavních prostor jsou vždy co nejvyšší a dřevěné, aby se co nejvíce odlišily od doplňkových prostor, které jsou téměř výhradně „minerálními prostorami a puklinami“ vyhloubenými ve zdech. Samozřejmě, největší díl pozornosti si pro sebe osobuje atrium. Je nejvyšším prostorem v domě. Se čtyřmi centrálními sloupy, které uvolňují otvor v centrálním nádvoří a ohraničují/rámují prostor uprostřed, se stává srdcem celého domu. Výjimečně exotické srdce, které ale nepopírá jisté kulturní návaznosti.

Barcelonské paláce disponují uzavřenými gotickými nádvořími, a toto je vlastně jakousi jejich moderní variací. V domě, který navenek nemá čím překvapit, vytváří vítaný prostor pro přirozené světlo, stratifikaci vzduchu a pocitovou gravitační sílu celé stavby. Do obydlí tím vnáší bioklimatické principy, a s nimi i blahobyt. Je to dům, který v Barceloně mezi jinými snadno přehlédnete. Ale pokud zavítáte dovnitř, vytvoří ve vás nesmazatelně hluboký dojem.

Foto: Adrià Goula

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata