U některých evropských národů máme poměrně jasno. Třeba hodinové strojky, sýry, čokoláda, nebo úsměvné kapesní multifunkční nožíky pro přežití. To jsou asi ty nejtypičtější produkty, jež si spojujeme se Švýcarskem. Asi bychom na stejném principu trefili i Němce, Rakušany. Ale Lichtenštejnsko? To je velká nejistota. Co přesně světu nabízí tam, to zůstává pro většinu lidí záhadou.
Po troše úsilí se vyjeví, že Lichtenštejnsko má co říct, když přijde na farmaceutický průmysl a nejrůznější precizní laboratorní a optické nástroje. A přináší ještě jednu oblast bádání, která je většině smrtelníků poměrně vzdálená a lhostejná. Lesnické vědy. Čtete správně. Z odborného bádání o stromech, lesních porostech a celých hustých hvozdech učinili obyvatelé čtvrté nejmenší zemičky v Evropě něco jako svůj vývozní artikl. Spíše tedy historicky, ale i tak – pokud budete mít možnost, do odborných hádek a soutěží v určování stromů se s Lichtenštejnci raději nepouštějte. Mohli by překvapit.
Zájem o stromy a lesy, ona podivná dendrologická mánie, tu totiž dosahuje podobných měřítek, jako ve staré dobré Anglii vášeň pro birdwatching, amatérská ornitologická pozorování ptáků. V Lichtenštejnsku není s podivem mít v domácí knihovně sbírku šišek nebo semen stromů. Nejspíš tedy proto, že je sesbíral dědeček po arboretech celého světa. A zrovna tak není až s takovým podivem, když zahrady u domů a městských vilek připomínají svou druhovou pestrostí spíše dendrologický park nebo právě to arboretum. Lichtenštejnci sbírali/sbírají stromy stejně, jako jiní nadšenci sbírají známky.
Jak moc určující je tohle dendrologické „stromovědné“ hobby určující, to vyjevuje i projekt z Triesenu.
Dům má tvar kříže se schodištěm uprostřed. Vyhlíží do krásné přírody s drsným počasím
přečíst článekStarý dům se zahradou
V třetí největší obci Lichtenštejnska, na dohled Vaduzu, na nápadně svažitém pozemku, tu totiž na etapy stavěli velmi nezvyklý dům. Pro nějž byla zahrada porostlá jednou takovou rodinnou kolekcí živých stromů do značné míry zásadní. Dlouhověké stromy tu vytvořily most s minulostí, táhnoucí se vlastně přes tři generace.
Když to vezmeme postupně: na tom svahu v Triesenu měl, na konci ulice, svůj pozemek dědeček-dendrolog. To obydlí bylo svými parametry skutečně skromné, protože dělalo místo zahradě. Na ní byly vysazeny nejen místní druhy, ale také působivá kolekce exemplářů exotických, zahrnující tisovce, jinany, metasekvoje, sekvoje a sekvojovce. Na české poměry by to bylo fantastické arboretum, v lichtenštejnských to byla jen trochu lepší zahrada. Ovšem se srdeční hodnotou.
Po skonu tohoto zakladatele rodinné zahrádky jeho syn celý pozemek prodal. Německému investorovi, který chtěl na svažitém pozemku vystavět malý hotel. Projekt neskrýval značné ambice, jak bylo patrné z položených základů. Nicméně se investorovi nedostávalo peněz. Stavbu nedotáhl do konce, a zrovna tak se nepostaral o údržbu toho původního domu. Prodejce to pochopitelně mrzelo a užíral se tím. Pak ale do hry vstoupila třetí generace.
Jeho syn (měli bychom asi říkat vnuk zakladatele zahrady) se totiž rozhodl zachránit to rodinné dědictví. Už proto, že jeho otce tolik mrzelo, že pozemek se zahradou prodal. A podařilo se. Ten vnuk odkoupil pozemek s rozestavěnými základy hotelu a zahradou zpět do svého držení. Proto, aby na těch masivních základech dotáhl do konce nedokončené dílo, a nahradil ho vlastním projektem – a aby ochránil onen odkaz předešlých generací, výstavku stromů svého děda. Protože to byla součást rodinné historie, a sám se také dendrologii amatérsky věnoval.
Vyčerpávající, že?
Zahradní domek je víceúčelový. Slouží jako studio pro práci i jako chata pro ubytování hostů
přečíst článekDané základy, nové myšlenky
Tahle stromově-rodinná historie se ale promítla do toho, co nás zajímá více. Architektury návrhu a celkového zpracování díla. Které bylo po desetiletích neudržování negativně ovlivněno přítomností rozpadajícího se domu (dědečka), přítomností poměrně masivních základů a částí hrubé stavby (hotelu, budovaného investorem) a především bytostnou potřebou novými stavebními zásahy nepoškodit ony rozrostlé stromy, které již stavebními zásahy v předchozích letech utrpěly.
Co tu ale mělo vzniknout? Představou stávajícího majitele, kterou ovlivnily ony základy plánovaného hotelu, bylo vytvoření apartmánových bytů. Ne pro turisty, ale pro stálé obyvatele. Z hlediska dlouhodobých investic se to jevilo nejekonomičtější. Počítal s vytvořením až jedenácti apartmánových jednotek.
Architekty ze studia Degelo Architekten, pověřených vypracování projektu, to nutilo k přemýšlení v dimenzích, které žádný architekt moc rád nemá. Rozvíjet nový projekt na vyprázdněné parcele je totiž vždy o něco snazší a přirozenější, než „stavět na základech“ které položil někdo před tím. Tady v Triesenu to ale vzhledem ke stavebnímu přehuštění jinak nešlo. Každé kopnutí vedle by totiž ubíralo z charakteru zahrady, která bylo onou nosnou součástí záměru. Museli se tedy přidržet již existujícího, a stavět na tom nově a jinak.
Degelo Architekten nakonec z té tendence k zachování zahrady se stromy učinili ústřední prvek nového projektu. Je-li skutečně tak mimořádná, ať je tedy ozdobou každé místnosti v domácnostech – ať se k ní upínají svými výhledy všechna okna!
Základová konstrukce předjímala třípodlažní stavbu (na ni také platilo stavební povolení), zafixovanou ve svahu podpůrnou strukturou, zasazenou do svahu. Směrem k asfaltu silnice zachovává navrhovaná budova rovné linie, dále k západu, směrem ke stromům, dává naplno vyniknout unikátním „výběhům“ cípů struktur, doprovázejících v apartmánových bytech okna a balkony. Jejich prosklené fasády jsou odsazeny, usazené na plovoucích konzolových stropech.
Odkaz stromů přetrvává dál
Starý dům – ruina po dědečkovi – byl šetrnou demolicí odstraněn a uvolněné místo posloužilo k protažení objemu novostavby. Ta z hlediska vnitřní organizace zachovává zřetelnou ortogonální strukturou, a je celá postavena z bílého pohledového betonu. Tím navazuje na masiv původních základů. Novostavba je koncipována tak, aby vyplnila volný prostor mezi stromy.
Nejnižší podlaží – v podstatě do svahu zakomponovaný suterén – konzolové struktury nemá. Nachází se tu vchod a parkovací místa pro automobily a jízdní kola. Výše je rozmístěno jedenáct velmi odlišných bytů. Každý byt má vlastní posezení na balkoně, které z ulice není vidět, a prakticky ani z řádného z ostatních bytů. Při pohledu z interiéru se hranice interiéru stírají se zakřivenou fasádou, splývajícími balkony.
V interiéru je barevně sladěno provedení stěn i podlah (podlahy jsou z plovoucí stěrky). Pouze druhotné prvky, jako jsou okenní rámy, dveře a nábytek, jsou vyrobeny z přírodního jilmového dřeva. Pohled zevnitř ven odhaluje nejasné hranice mezi interiérem a zakřivenou fasádou. Stromy se tak stávají hranicemi bytů a jejich barvy se jemně odrážejí světlem na bílých stěnách. Byty bychom tedy nerozlišily podle toho, jaká mají patra nebo čísla, ale spíše podle toho, na jaké stromy vyhlíží.
Projekt Degelo Architekten v Triesenu rozhodně nebyl snadnou zakázkou, kontext vyplývající z prvků již existujících v místě byl velmi omezující. Přesto se jim podařilo naplnit všechny ty zásadní body, odstranit břemena nehotových základů a starého domu, vytvořit na starých základech něco nového. A hlavně uchovat ty letité stromy, které tu napříč třemi generacemi vytvářely tak silné pouto.
Stoletý statek na kamenných základech přestavěli. Propojili prostor a mají moderní bydlení. Silné zdi pomáhají s regulací teploty
přečíst článekÚdaje o projektu
| Název projektu: | Apartment Building Triesen |
| Typ projektu: | novostavba na starých základech, apartmánové bydlení |
| Architektonické studio: | Degelo Architekten |
| Lokalizace: | Triesen, Vaduz, Lichtenštejnsko |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2020 |
| Počet podlaží: | 3+1 |
| Užitná plocha: | 1 086 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek