Na Värmdö nejspíš ani nepostřehnete, že se nacházíte na ostrově. S pevninou je hladce propojen a jeho 185 kilometrů čtverečních rozlohy je hluboce zasazeno mezi horizonty souše. Po takových drobnostech, jako je moře, tu navíc člověk nemá čas během návštěvy pátrat. Zdejší malebná krajina totiž jednoho zcela pohltí. Vůči jejímu kouzlu nejsou imunní ani sami Švédové.
Názorně do dokládá i mladý pár ze Stockholmu, kteří se na Värmdö vydával na výlety. Nejprve s veškerým komfortem v hlavní turistické sezóně, posléze na dobrodružnější pěší túry o prodloužených víkendech a nakonec pokaždé, když se jim nabízela možnost. Krásám „ostrova, co nevypadá jako ostrov“ podlehli tak mocně, že se tu rozhodli usadit natrvalo. Pořídili si k tomu ideální pozemek s širokým výhledem, ale samotný návrh projektu už raději nechali na profesionálech.
Jejich požadavky se odvíjely od toho, že na prvním místě pro ně byla zdejší příroda. Tu chtěli mít před očima ideálně z každé místnosti nové domácnosti. Druhým silným motivem bylo to, že pocházeli z města a byli proto uvyklí na určitý standard kvality. Netoužili po romantice v dřevěném srubu, chtěli moderní funkční bydlení. Které by jim umožnilo pracovat z domu na dálku, tak jak byli zavedení. A třetí požadavek souvisel s jejich společenským životem. Děti zatím nemají a neplánují, a tak by byli rádi, kdyby jim jejich dům nabízel potřebné zázemí pro zvaní hostů a přátel.
Dům má tvar kříže se schodištěm uprostřed. Vyhlíží do krásné přírody s drsným počasím
přečíst článekPříležitost k symetrii
Vstřícné naopak bylo, že po stránce financování stavby netrpěli žádným omezením a mohli si dovolit postavit přesně to, co jim architekti navrhnuli. Pro tým Tham & Videgård Arkitekter se tak nabízela perfektní příležitost ozkoušet něco, co už dlouho měli na srdci. Architekti totiž trochu trpí na symetrii, vábí je dokonalostí svých tvarů. Ale zdaleka ne všude a v každém projektu ji mohou rozvíjet. Omezují je v tom zpravidla podmínky okolní zástavby.
Ale tady ve Värmdö, na „kopci“ uprostřed ničeho, si to konečně mohli dovolit. Zvlášť když se ta vnější a vnitřní symetrie stala prostředkem k tomu, aby obyvatele uspokojila šíří výhledů do všech stran. Nebylo třeba brát ohled na sousedy. Proto se stal House on a Hill přehlídkou zajímavých a jindy ne tolik konvenčních přístupů.
Poodhaluje to hned první odvážný krok, zasazení stavby do krajiny. V principu se architekti snaží novostavbu buď anonymizovat, skrýt a nechat ji splynout (s různou mírou úspěšnosti). Tady je stavba zasazená do krajiny jednoznačně přiznaná. Je novotvarem, který roste ze skály kopce, a není k přehlédnutí. Je jako maják, tyčící se na obzoru. Ostatně, ta reminiscence s majákem tu ožívá ještě v dalších charakteristikách. Především té pravidelnosti, s jakou stěny domu v pravidelném rytmu přijímají denní světlo a v noci umělé světlo pouští do okolí.
Nadčasová elegance rodinné vilky. Sklo a zdivo ve funkcionalistickém tvaru podtrhují černé linky
přečíst článekDům na kopci – holém a odlesněném, se skalnatým podkladem – se nekryje, ale vystupuje z něj. A protože k němu přináleží i rozlehlý pozemek, prostředí dominuje. Je tu jen on, a tmavé lesy lemující okraj parcely. Výškový rozdíl mezi lesem a vrcholkem kopce podtrhuje i klikatící se spojovací cesta, která navazuje na dopravní komunikaci. Že po té silnici dorazíte za deset minut do Gustavbergu, a za půl hodiny do centra Stockholmu, patrné navenek není. Okolí vypadá pustě, divoce až seversky surově. A takový je sám dům.
Beton, který mlčí
Tam, kde nepromlouvá prosklenými plochami oken, mlčí přiznaným betonem. Pravidelnost proluk mezi tvrdou betonovou skořápkou a vylehčujícími skleněnými plochami svádí k zamyšlení. Struktura domu je totiž ve svých podlažích pootočená o pětačtyřicet stupňů, čímž klame o svých skutečných rozměrech. Symetrie osmiúhelníku takové vizuální triky usnadňuje. Ze silnice se navíc dům neodhaluje v celé své velikosti, takže se hrubá představa o něm rozvíjí až spolu s tím, jak se k němu přibližujete.
Kolik podlaží tedy Dům na kopci má? Chce ho to obejít a přepočítat je, protože přízemí/suterén, sloužící jako skryté parkoviště s garáží je částečně zasazené do svahu. Z tohoto bodu roste další podlaží, nad nějž se vyvyšuje ještě jedno. Které ovšem svou hmotu vylehčuje o volné plochy střešní terasy, přisazené k polovičnímu objemu struktury. Ta podlaží jsou tedy dohromady tři. Ale velmi dynamická.
Syrovost vyznění podtrhuje, že zastavěný objem je redukovaný na čistou strukturu, kde se vnitřní a venkovní prostory mísí. A rozměr krásy přenechávají spíše na té venkovní scenérii. Objekt definovaný betonem, ukotvený ve skalním podloží, je spíše obytnou hradní věží. Kudy dovnitř? Program je organizován ve třech úrovních: vstup a služby v přízemí, společenské prostory na úrovni střední a hlavní terasa, soukromé pokoje jsou zasazené do vrcholu.
Symetrie vnitřní a vnější
Podstatné je, že ve své symetričnosti struktura fasády nerozlišuje mezi těmito uživatelskými úrovněmi, a funguje bez ohledu na ně. Organizace vnitřního prostoru tak má vlastní pravidla a vlastní geometrii, jimiž se liší od nekompromisní betonové skořápky. Vzniká tím zajímavý labyrintový efekt. S nadsázkou ale právě tohle stavební pojetí přírodě odpovídá – je totiž plná vzorců, symetrií, úměr a pravidelností, které jen nevidíme. Nejsou totiž zřetelné hned na povrchu, anebo se kryjí zdánlivě jinou symetrií.
I tady se, uvnitř osmiúhelníku, něco takového odehrává. Například ve středním patře (prvním podlaží) je půdorysným profilem místností rovnoramenný kříž. Ramena se dělí o funkce kuchyně, jídelny, obývacího pokoje a koupelny, s tím že střed je ponechán schodišti. Toto nápadně symetrické rozdělení je pak vsazeno do systému osmiúhelníku vnějšího obalu. Výhledy ven podchycují okolní krajinu, ale krajina sama se součástí interiéru nestává a ponechává si až sterilní výraz vnitřní čistoty.
Přímo středem toho vyváženého a pravidelného objemu probíhá ústřední referenční bod, schodiště. Spirální, působící sošným dojmem. Směřuje od přízemí až na vrchol domu. Ten je nápadný tím, že má „uši“ přilehlé zídky betonových teras, chránících dům a jeho obyvatele před poryvy větru. Současně jsou natolik otevřené, že umožňují prostup denního světla. Dům se tedy skládá a otáčí jako origami, jeho objem nabízí alternativní čtení hmoty prokládané prázdnotou, což dodává budově na působivosti.
Dům na kopci nabízí současně pevnou a transparentní kvalitu neobvyklé architektury, kterou bychom si asi s „ostrovním“ pojetím a láskou k nedotčené přírodě nespojovali. Svým svérázným způsobem ji ale – velmi symetricky – akceptuje a rozvádí.
Údaje o projektu
| Název projektu: | House on a Hill |
| Typ projektu: | novostavba rodinného domu |
| Architektonické studio: | Tham & Videgård Arkitekter |
| Lokalizace: | Värmdö, Stockholm, Švédsko |
| Vedoucí architekti: | Bolle Tham a Martin Videgård |
| Dodavatel stavebního materiálu: | Focus, Sky-Frame |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
| Rozměry: | 537 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek