Normandská vesnice, Heudebouville, se nachází v údolí Seiny a je malebně zasazena do lesnaté krajiny. Což je, čistě kompozičně, ten první důvod pro dřevo, jako volbu ústředního pohledového materiálu. Je totiž logické stavět z něčeho, co máte v dostatku až nadbytku – a ne z toho, co si neumíte sami vyrobit a musíte to dovážet zdaleka. A škola je tu od toho, aby svým žákům tuhle lekci zdarma dala. Na budoucnost je ale připravuje i dalšími prvky svého návrhu.
Dřevo, použité zde na rámy a kostru stavby, tu jde běžně vidět i u hrázděných domů v centru. Platí to i pro břidlici, využitou pro obložení fasády a střech. Taková je ve vesnici na střeše zvonice a pokrývá i radnici. Materiálově zkrátka novostavba odráží vztah ke svému okolí, podtrhuje stavební historii místa. Neignorovat svou vlastní historii a všímat si svého okolí, to je také cennou lekcí, na kterou má škola mládež připravit.
Typický tvar, lokální materiály
Nový objekt školy tedy do svého „starého“ prostředí malebně materiálově zapadá. A přestože rozhodně není malým projektem – pokrývá plochu 1 500 metrů čtverečních – odpovídá vesnici svými měřítky. Architekti, v tomto případě profesionálové ze studia HEMAA Architectes doplněné při řešení ještě o spolupracovníky z Hesters Oyon, se totiž ve vesnici pro svůj návrh vypůjčili inspiraci z místní stavební morfologie. V plánech školy totiž napodobují uspořádání, typická pro zdejší hospodářská stavení.
Dlouhých a protáhlých budov, dříve určených k ubytování farmářů a zvířat. Tady tomu ale neříkají stáje, stodoly a čeledníky, ale jsou to tzv. longére. Všechno pod jednou střechou. Takový název se tu zažil pro dlouhé, úzké obydlí, rozvíjející se podél osy svého vrcholu, typicky obývané zemědělci a řemeslníky, v regionech Bretaně a Normandie. Škola připomíná – v závislosti na tom, jak budete počítat – takových longér vedle sebe položených pět. Anebo jen dvě, a tři další nedokončené.
Což je asi přesnější a odpovídá to více záměru architektů. Školní areál totiž do budoucna předjímá stavební růst. Ne nutně zasazený k nějakému konkrétnímu termínu, ale programově ho ke své evoluci zařazený má. A když k tomu dojde, má stavebně adaptovaný potenciál pro další rozrůstání a přístavby.
Při respektování původního uspořádání lze přidávat učebny, rozšiřovat jídelnu, dvory a další školní zařízení tak, aby mohly pojmout více žáků a uživatelů. Odpovídá tomu i rozplánování sítí a systémy požární bezpečnosti. Hezky se to všechno vchází pod stavební předlohu – longér – která tu dokresluje kolorit vesnice, aniž by ho nějak narušovala.
S růstem v srdci
Ty jakoby nedokončené tři objekty prozatím vykreslují na školním pozemku obrysy dětských hřišť, školních dvorů. A zahrady, která je mnohem důležitější součástí návrhu, než by se mohlo zdát. Nejen proto, že učí děti, že jídlo neroste v supermarketu – tohle náhodou děti z venkovského Heudebouville vědí docela dobře. Ale děti se tu učí pěstovat ovoce a zeleninu jinak, udržitelnějším způsobem. Není to tak o tom, co se pěstuje, jako „jak“ se to pěstuje. Takže je tu třeba kompostér, vyvýšené záhonky a vodní nádrž.
Vodní nádrž sbírá vodu ze všech na sebe navazujících střech školy, a svádí je do jezírka. Přírodního. Je tu i nádrž na vodu, užívanou pro zalévání. A žáci se tu názorně učí práci zemědělské tak, aby neohrožovala dostupnost vody v té přírodní sekci. Bez hnojiv, které by ovlivnily ten přírodní vodní ekosystém. To už je ale jen střípek ze školních praktik, nikoliv nutně architektonická nezbytnost.
K těm se počítá spíše vysazená zeleň a sady, které školní areál vtahují do okolní přírody a budou na školních pozemcích zajišťovat stín. Je to součást velkolepého projektu francouzské vlády, která bude – od roku 2027 – ukládat za povinnost všem školám v zemi – vytvořit „Oázy zeleně“. Tady už budou mít za ty tři léta splněno. Je to zásluha onoho týmu architektů.
Zatímco HEMAA Architectes se soustředili řekněme spíše na vlastní konstrukci a stavební proces, Hesters Oyon ladili ono zasazení areálu do širšího rámce okolí a legislativy. Dvě studia tu udělaly víc užitečné práce, než jedno – a to je samo o sobě také důležitou lekcí, který zdejší žáky na budoucnost připraví.
Co je třeba ke studiu, tedy kromě chuti učit se něco nového? Z těch praktických nároků je třeba zmínit asi dostatek světla, čerstvý vzduch a harmonické prostředí (rozvíjející fantazii a přitom neodvádějící pozornost, nenarušující soustředění). Školní objekty toho dosahují tím, že ze svého konstrukčního plánu zcela vyřazují středové předěly. Jsou kompletně sestaveny v konstrukčních rámech, porticích, s úplnou absencí mezilehlého nosného bodu.
Udržitelnost a vlastní energie
To umožňuje ten nejistě plánovaný budoucí vývoj a velmi výraznou modularitu vnitřních prostor. Fasády a střecha se skládají z modulů předem sestavených mimo staveniště. Technicky v sobě kombinují vzduchotěsnost/vodotěsnost, izolaci a konstrukci. Dílce jsou o rozměrech 5×2 metrů, vyvinuté byly s pomocí zručných tesařů a s pomocí 3D tlačeného tisku. Je to neotřelý a dosud neozkoušený způsob, který má ale garantovaný výsledek a umožnil výrazně zkrátit dobu výstavby.
Za pozitivní se dá považovat i to, že do konstrukce byly začleněny místní firmy a řemeslníci, kteří si tu, koneckonců, stavěli školu pro vlastní potomky.
Škola v Heudebouville tu, z před-chystaných dílců a na stavebně již upraveném pozemku, vznikla za jedny prázdniny. Což nás dostává k poslednímu střípku, uhlíkové stopě projektu. To je záležitost, na kterou se teď ve Francii pohlíží hodně přísně. A protože stavební plán (a volba lokálních materiálů) zkrátila přítomnost těžké stavební techniky na staveništi, promítlo se to i do emisní bilance.
Tu v lichotivém způsobu doplnilo použití dřeva a břidlice, integrace fotovoltaických panelů a absence spotřeby fosilních paliv pro vytápění zařízení. Škola si energii pro vlastní spotřebu vyrábí sama. A soběstačnost je dost úhelnou záležitostí, poplatnou pro budoucnost celého regionu a mladé generace. Stavebně tedy hotová škola dosáhla velmi ambiciózních úrovní ekologického stavitelství E3C2 a BEPOS. Je to zkrátka škola, důležitá pro budoucnost dětí – a škola dobře na budoucnost adaptovaná.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Les Coteaux Fleuris School |
| Typ projektu: | škola, udržitelná dřevostavba |
| Architektonické studio: | HEMAA Architectes, Hesters Oyon |
| Lokalizace: | Heudebouville, Normandie, Francie |
| Technický design: | BETEM |
| Dodavatelé stavby: | Cupa Pizarras |
| Stavební dozor: | Tempo |
| Technické konzultace: | CICLOP |
| Klient: | Heudebouville |
| Zahájení projektové činnosti: | 2020 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
| Výměra užitné plocha: | 1 500 m2 |
| Náklady: | 4,5 milionu eur |
Sdílet / hodnotit tento článek