REKLAMA
Hledat
Nový stavební zákon
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Škola základ života. Bere si inspiraci z vesnice a myslí na budoucnost. Vyrostla ze dřeva

Škola má děti připravit na budoucnost. A to je přesně ten důvod, proč je i nová škola ve francouzském Heudebouville sama na budoucnost připravena. Materiálem, moderní architekturou, designem růstu. Všechno to ale rozebereme postupně.
Foto: Sergio Grazia

Normandská vesnice, Heudebouville, se nachází v údolí Seiny a je malebně zasazena do lesnaté krajiny. Což je, čistě kompozičně, ten první důvod pro dřevo, jako volbu ústředního pohledového materiálu. Je totiž logické stavět z něčeho, co máte v dostatku až nadbytku – a ne z toho, co si neumíte sami vyrobit a musíte to dovážet zdaleka. A škola je tu od toho, aby svým žákům tuhle lekci zdarma dala. Na budoucnost je ale připravuje i dalšími prvky svého návrhu.

Dřevo, použité zde na rámy a kostru stavby, tu jde běžně vidět i u hrázděných domů v centru. Platí to i pro břidlici, využitou pro obložení fasády a střech. Taková je ve vesnici na střeše zvonice a pokrývá i radnici. Materiálově zkrátka novostavba odráží vztah ke svému okolí, podtrhuje stavební historii místa. Neignorovat svou vlastní historii a všímat si svého okolí, to je také cennou lekcí, na kterou má škola mládež připravit.

Foto: Sergio Grazia

Typický tvar, lokální materiály

Nový objekt školy tedy do svého „starého“ prostředí malebně materiálově zapadá. A přestože rozhodně není malým projektem – pokrývá plochu 1 500 metrů čtverečních – odpovídá vesnici svými měřítky. Architekti, v tomto případě profesionálové ze studia HEMAA Architectes doplněné při řešení ještě o spolupracovníky z Hesters Oyon, se totiž ve vesnici pro svůj návrh vypůjčili inspiraci z místní stavební morfologie. V plánech školy totiž napodobují uspořádání, typická pro zdejší hospodářská stavení.

Dlouhých a protáhlých budov, dříve určených k ubytování farmářů a zvířat. Tady tomu ale neříkají stáje, stodoly a čeledníky, ale jsou to tzv. longére. Všechno pod jednou střechou. Takový název se tu zažil pro dlouhé, úzké obydlí, rozvíjející se podél osy svého vrcholu, typicky obývané zemědělci a řemeslníky, v regionech Bretaně a Normandie. Škola připomíná – v závislosti na tom, jak budete počítat – takových longér vedle sebe položených pět. Anebo jen dvě, a tři další nedokončené.

Foto: Sergio Grazia

Což je asi přesnější a odpovídá to více záměru architektů. Školní areál totiž do budoucna předjímá stavební růst. Ne nutně zasazený k nějakému konkrétnímu termínu, ale programově ho ke své evoluci zařazený má. A když k tomu dojde, má stavebně adaptovaný potenciál pro další rozrůstání a přístavby.

Při respektování původního uspořádání lze přidávat učebny, rozšiřovat jídelnu, dvory a další školní zařízení tak, aby mohly pojmout více žáků a uživatelů. Odpovídá tomu i rozplánování sítí a systémy požární bezpečnosti. Hezky se to všechno vchází pod stavební předlohu – longér – která tu dokresluje kolorit vesnice, aniž by ho nějak narušovala.

Foto: Sergio Grazia

S růstem v srdci

Ty jakoby nedokončené tři objekty prozatím vykreslují na školním pozemku obrysy dětských hřišť, školních dvorů. A zahrady, která je mnohem důležitější součástí návrhu, než by se mohlo zdát. Nejen proto, že učí děti, že jídlo neroste v supermarketu – tohle náhodou děti z venkovského Heudebouville vědí docela dobře. Ale děti se tu učí pěstovat ovoce a zeleninu jinak, udržitelnějším způsobem. Není to tak o tom, co se pěstuje, jako „jak“ se to pěstuje. Takže je tu třeba kompostér, vyvýšené záhonky a vodní nádrž.

Vodní nádrž sbírá vodu ze všech na sebe navazujících střech školy, a svádí je do jezírka. Přírodního. Je tu i nádrž na vodu, užívanou pro zalévání. A žáci se tu názorně učí práci zemědělské tak, aby neohrožovala dostupnost vody v té přírodní sekci. Bez hnojiv, které by ovlivnily ten přírodní vodní ekosystém. To už je ale jen střípek ze školních praktik, nikoliv nutně architektonická nezbytnost.

Foto: Sergio Grazia

K těm se počítá spíše vysazená zeleň a sady, které školní areál vtahují do okolní přírody a budou na školních pozemcích zajišťovat stín. Je to součást velkolepého projektu francouzské vlády, která bude – od roku 2027 – ukládat za povinnost všem školám v zemi – vytvořit „Oázy zeleně“. Tady už budou mít za ty tři léta splněno. Je to zásluha onoho týmu architektů.

Zatímco HEMAA Architectes se soustředili řekněme spíše na vlastní konstrukci a stavební proces, Hesters Oyon ladili ono zasazení areálu do širšího rámce okolí a legislativy. Dvě studia tu udělaly víc užitečné práce, než jedno – a to je samo o sobě také důležitou lekcí, který zdejší žáky na budoucnost připraví.

Co je třeba ke studiu, tedy kromě chuti učit se něco nového? Z těch praktických nároků je třeba zmínit asi dostatek světla, čerstvý vzduch a harmonické prostředí (rozvíjející fantazii a přitom neodvádějící pozornost, nenarušující soustředění). Školní objekty toho dosahují tím, že ze svého konstrukčního plánu zcela vyřazují středové předěly. Jsou kompletně sestaveny v konstrukčních rámech, porticích, s úplnou absencí mezilehlého nosného bodu.

Foto: Sergio Grazia

Udržitelnost a vlastní energie

To umožňuje ten nejistě plánovaný budoucí vývoj a velmi výraznou modularitu vnitřních prostor. Fasády a střecha se skládají z modulů předem sestavených mimo staveniště. Technicky v sobě kombinují vzduchotěsnost/vodotěsnost, izolaci a konstrukci. Dílce jsou o rozměrech 5×2 metrů, vyvinuté byly s pomocí zručných tesařů a s pomocí 3D tlačeného tisku. Je to neotřelý a dosud neozkoušený způsob, který má ale garantovaný výsledek a umožnil výrazně zkrátit dobu výstavby.

Za pozitivní se dá považovat i to, že do konstrukce byly začleněny místní firmy a řemeslníci, kteří si tu, koneckonců, stavěli školu pro vlastní potomky.

Foto: Sergio Grazia

Škola v Heudebouville tu, z před-chystaných dílců a na stavebně již upraveném pozemku, vznikla za jedny prázdniny. Což nás dostává k poslednímu střípku, uhlíkové stopě projektu. To je záležitost, na kterou se teď ve Francii pohlíží hodně přísně. A protože stavební plán (a volba lokálních materiálů) zkrátila přítomnost těžké stavební techniky na staveništi, promítlo se to i do emisní bilance.

Tu v lichotivém způsobu doplnilo použití dřeva a břidlice, integrace fotovoltaických panelů a absence spotřeby fosilních paliv pro vytápění zařízení. Škola si energii pro vlastní spotřebu vyrábí sama. A soběstačnost je dost úhelnou záležitostí, poplatnou pro budoucnost celého regionu a mladé generace. Stavebně tedy hotová škola dosáhla velmi ambiciózních úrovní ekologického stavitelství E3C2 a BEPOS. Je to zkrátka škola, důležitá pro budoucnost dětí – a škola dobře na budoucnost adaptovaná.

Foto: Sergio Grazia

Údaje o projektu

Název projektu: Les Coteaux Fleuris School
Typ projektu: škola, udržitelná dřevostavba
Architektonické studio: HEMAA Architectes, Hesters Oyon
Lokalizace: Heudebouville, Normandie, Francie
Technický design: BETEM
Dodavatelé stavby: Cupa Pizarras
Stavební dozor: Tempo
Technické konzultace: CICLOP
Klient: Heudebouville
Zahájení projektové činnosti: 2020
Rok dokončení (finalizace): 2022
Výměra užitné plocha: 1 500 m2
Náklady: 4,5 milionu eur

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Foto: Tamás Bujnovszky, Gábor Sajtos

Malé bistro v moderní stodole. Jeho architektura pozvedla pohostinství v oblasti

Co se dá v pohostinské architektuře vymyslet nového? Nejspíš nic, odvětí praktici. Maďarští architekti to shrnutí použili jako odrazový můstek k zajímavému projektu. Z něčeho typického vytvořili neobvyklé. Podniku, který teď vévodí venkovské krajině dodali nevšední charakter.

Foto: Filip Šlapal

Mateřská školka jako hravé barevné domky

Autoři chtěli vybudovat místo pro děti, jež bude neinstitucionální, netradiční, hravé, bude umožňovat rozvoj jejich vnitřní kreativity, bude podporovat všechny krásné specifičnosti dětské duše i mysli. Novostavba školky se sportovním zaměřením a objekt tělocvičny v rozvojovém území Říčany – Větrník.

REKLAMA