„Boží mlýny melou pomalu, ale po čertech solidně.“
Josef Gočár byl „pan architekt“
Neskutečně zajímavá stavba, která fungovala přes 100 let je jednou z prvních realizací architekta Josefa Gočára. Josef Gočár je jedním z našich nejvýznamnějších architektů první poloviny 20. století. Byl studentem a později spolupracovníkem architekta Jana Kotěry nebo třeba Pavla Janáka. Jeho práce jsou zcela originální a svébytné a nejsou ovlivněny prvky historismu ani funkcionalistickým racionalismem. V množství jeho realizací se vám zde nabízí velmi nevšední pohled na neskutečně zajímavé dílo.
Pohled jižní. Foto: Petr Polák
Pokud chcete najít nějaké vlivy jeho počáteční tvorby, pak by to byl kubismus nebo také styl nazývaný obloučkový kubismus, tedy rondokubismus, jindy také nazývaný české art deco. Posléze pracoval Josef Gočár velice osobitě s projevem blízkým výtvarně uchopenému funkcionalismu ve stylu moderny. Jeho záběr byl neskutečně široký od urbanismu a jednotlivých budov až po návrhy mobiliáře a pomníků. Ovlivnil moderní tvář měst jako je Hradec Králové nebo Zlín. Jeho realizace naleznete v Pardubicích, Brně, Praze a dalších městech republiky. Stal se profesorem architektury na Akademii výtvarných umění v Praze, posléze i jejím rektorem. Získal dokonce řád francouzské Čestné legie za návrh čs. pavilónu v Paříži a byl zvolen členem České akademie věd a umění. Účastnil se architektonických soutěží, vyučoval, projektoval a k tomu všemu stíhal rozsáhlou publikační činnost. Byl nesmírně plodný a na jeho díle je to znát. Jeho projev je svébytný a zcela nezaměnitelný a v některých detailech velmi individuální až svérázný, v dobrém slova smyslu. Pokud se ponoříte do tohoto projektu, nazvaného tak racionálně a trochu nezajímavě „konverze obilného sila Automatických mlýnů“, zjistíte po chvíli, že vás tohle zcela výjimečné a v určitém smyslu monumentální dílo vtáhne a nenechá vás v klidu. Vůbec celé zasazení původně industriální stavby na břehu Chrudimky je velmi fascinující. Pokud se podíváte na původní stav díla před rekonstrukcí a revitalizací, padne na vás smutek zanedbaného brownfieldu, neudržovaná zákoutí, různé přílepky a balast předešlých časů, který znehodnocoval tuto národní kulturní památku. Nicméně nemůžete nepostřehnout potenciál celého Gočárova díla a pochopíte, že to, co se zde odehrává, musí nastat. No, musí, nemusí, protože je spousta důkazů, že než nastalo smysluplné „oprášení“ něčeho hodnotného, stačil někdo poslat dílo k zemi. Nicméně zde naštěstí tato alternativa nenastala. Tušíte, při pohledu na současný stav, že jiný přístup by byl prostě svatokrádež.
Pohled východní. Foto: Petr Polák
Industriální klenot došel svého vzkříšení
Areál Mlýnů je tvořen skupinou budov propojených cihelným chodníkem, jakousi piazzettou do nepsaného celku. Cihelné režné zdivo a práce s ním je jedním z oblíbených prvků architekta Gočára. Hlavní náplní konverze budovy Sila je společenská funkce, která nahradila funkci industriální. Ve víceúčelovém horním sále se konají divadla, přednášky, koncerty, společenské akce. Střešní terasa s barem nabízí novou vyhlídku na město. Ve zpřístupněných obilných násypkách je výstavní prostor a parter sila je krytým veřejným prostorem. Suterén s veřejnými toaletami zajišťuje zázemí pro celé nové náměstí.
Celé provedení se sklobetonovými podlahami, jasnou vertikalitou díla, „záhadnými“ tvary násypníků, žeber a průvlaků, záhadné mystično podzemních i nadzemních částí budovy včetně terasy s barem a neskutečnou vyhlídkou, je skvělým výsledkem staronového řešení. Máte pocit, že se ocitáte tak trochu v neznámém prostředí, takové zpřístupněné zakázané ovoce, místo, které nebylo původně pro širokou veřejnost. Dohromady s fabrickým prostředím, ale hlavně v konfrontaci s dílem Josefa Gočára, se ocitáte v nějakém technicistním zázraku, s prvky zdařilé, výtvarně pojaté architektury.
Pohled odspodu. Foto: Petr Polák
Nepřipomíná vám něco?
Svým nepřehlédnutelným projevem na mne výsledek zapůsobil podobně, jako velmi svérázný a působivý film Amerika od Vladimíra Michálka. Děj Kafkova románu se skvělým Jiřím Lábusem, jako strýcem Jákobem, je zasazen do tehdejší Ameriky. Ale jaké Ameriky. Výtvarná scénografie od sochaře Jaroslava Róny je ovlivněna výtvarnou scénografií neméně skvělého Karla Zemana, autora zpracování filmové podoby Vynálezu zkázy, Cesty do pravěku, Ukradené vzducholodě, Na kometě a dalších. Dokreslované scény s mnoha skvělými triky a efekty se staly základem pro trikové filmy celosvětové kinematografie, a své kouzlo neztratily ani po létech. Amerika takto uchopená se odehrává v památníku na Vítkově, v kostele Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad od Jože Plečnika ze třicátých let minulého století nebo ve Staré čistírně vod z roku 1906 v Praze. Tahle místa společně s triky a domalovávanými částmi vytváří osobitý kafkovský ponurý nádech filmu dohromady s technickými relikviemi. To vše ve vás vyvolává odezvu něčeho pohádkového, zapomenutého, pitoreskního, nicméně monumentálního, malebného a taky mystického. To srovnání není přesné v aspektech nálady, protože film Amerika byl velmi ponurý, posmutnělý, až jímavý. To v případě konverze obilného sila Automatických mlýnů neshledávám. Mám spíše na mysli obdobnou cestu výtvarně uchopené architektury, takové veliké rozehrané scénografie a kumštu, který byl právě zkratkou projevu geniálního Karla Zemana, potažmo filmu Amerika.
Pohled shora. Foto: Petr Polák
Skvělá konverze má svůj smysl
Pokud se zamyslíte, tak dojdete možná k názoru, že tyhle konverze, jako je třeba Galerie Vaňkovka v Brně, nádherná konverze kotelny v Libčicích nad Vltavou, konverze areálu bývalé keramičky Kocandy v Kravsku a spousty dalších, jsou vlastně nádhernou hrou. Je to často přeměna až pohádková, architektura, kulisy, scénografie, užité umění, magická přeměna původní funkce na něco smysluplného, odpovídajícího současnosti. Že to není nic magického? Ten názor rychle změníte, pokud se dostanete kupříkladu do podzemních vodojemů v Brně na Žlutém kopci. Chrám v podzemí může sloužit stejně dobře jako galerie, prohlídková trasa vodojemu, ale i ke koncertům, akcím všeho druhu i jako součást filmových pobídek. Neskutečné kouzlo a mystika vás nenechá rozhodně v klidu.
Proto vždy vítám zdařilé konverze všeho druhu, které dokážou znovuzrození něčeho krásného a obohatí tím náš život. Za mě víc než skvělé…
Pohled východní večerní. Foto: Petr Polák
Základní popis
Adaptace sto let starého průmyslového objektu pro kulturní a společenské účely
Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu
Autorská zpráva
Národní kulturní památka Automatické mlýny je jednou z prvních staveb architekta Josefa Gočára. Monumentální mlýnskou budovu na břehu Chrudimky v centru Pardubic navrhl architekt Gočár roku 1909 pro podnikatele bratry Winternitzovy. V roce 1924 byl komplex rozšířen o obilné silo, jehož konverzí jsme se zabývali. Automatické mlýny fungovaly nepřetržitě více než 100 let, a to do roku 2013. Od roku 2016 prochází mlýnský brownfield díky iniciativě Nadace Automatické mlýny proměnou na kulturně-společenskou městskou čtvrť.
Pohled jihovýchodní večerní. Foto: Petr Polák
Areál Mlýnů tvoří dohromady více budov a institucí (krajská Gočárova galerie, městská galerie Gampa, centrální dílny pro školy Sféra, Infocentrum a Silo), které jsou propojeny cihelným kobercem a nepochybně i zvláštním napětím mezi nimi. Každý z autorů uchopil svou stavbu jinak. Všechny budovy se tím ale vzájemně posilují a díky tomu vytvářejí živou část města. Na celku se podíleli výborní architekti Zdeněk Balík, Jan Šépka, Petr Všetečka a investor Lukáš Smetana.
Hlavní náplní konverze Sila je společenská funkce, která po sto letech nahradila funkci průmyslovou. Ve víceúčelovém horním sále se konají divadla, přednášky, koncerty, společenské akce. Střešní terasa s barem nabízí novou vyhlídku na město. Ve zpřístupněných obilných násypkách je výstavní prostor a parter sila je krytým veřejným prostorem. Suterén s veřejnými toaletami zajišťuje zázemí pro celé nové náměstí.
Průchod s násypníky. Foto: Petr Polák
Tento dům-stroj měl tři základní části: mlynářskou technologii (firma Prokop a synové), skeletovou konstrukci (dílo stavitele Pollerta) a vnější plášť (architekt Josef Gočár). Právě díky Josefu Gočárovi, který se stane patrně největším českým architektem 20. století, nejsou mlýny od samého počátku vnímány čistě jako průmyslová stavba. Mají v sobě tajuplnost stroje ukrytého v pevnosti. Ani obilné silo, přistavěné k mlýnici v roce 1924, není jednoznačně uchopitelné.
Úvahy o hlavním vstupu vedly k rozhodnutí odtajnit, aktivovat parter z obou bočních stran a vytvořit pod zásobníky volně přístupný veřejný prostor. Myšlenka otevření budovy do náměstí šla ruku v ruce s celkovým otevřením areálu městu po více než sto letech. Otevření bran, otevření parteru. Otevřeli jsme i cihelný sokl velkým otvorem, který byl doposud tajemně uzavřený. Odkryté zásobníky obilí daly krytému prostoru atmosféru. Ze strany mezi mlýny a silem je parter propojen v místech původních dveří. Z druhé strany je sokl naopak široce prolomen novým otvorem.
Průchod s násypníky. Foto: Petr Polák
Stejně jako v minulosti silo dnes propojuje jedno komunikační jádro. Hlavní změnou je vložení sálu do bývalého technologického prostoru v šestém podlaží. Zde má výsostnou polohu nad celým areálem. Společně se sálem je bezbariérově zpřístupněna i střecha objektu.
Pro silo a jeho technologii je typická vertikalita, vertikální pohyb. Sklobetonové podlahy v parteru a sálu vytvářejí pro světlo dráhu přes všechna podlaží až do suterénu. Suterén byl vyhlouben mezi masivními sloupy a slouží jako zázemí. Podzemní prostory – téměř podsvětí – mohly vzniknout díky tomu, že sloupy jsou založeny hlouběji než jsme v průzkumech předpokládali. Nově je zpřístupněn i vnitřek zásobníků na obilí v úrovni druhého podlaží. Zde je vidět samotná podstata sila.
Vnitřní průhled silem. Foto: Petr Polák
Úpravy interiéru jsou civilní, barvy a cihly jsou přenechány fasádám, vnitřek je tlumený, rejstřík materiálů standardní a jde cestou nekontrastního doplňování starého. Původní povrchy jsou ponechány včetně patiny, různých odvrtů a šrámů po vybouraných příčkách.
Zjednodušeně lze říci, že snahou je rozvinout dům v jeho racionalitě i monumentalitě.
Víceúčelový sál. Foto: Petr Polák
Doplňující informace
| Studio | Prokš Přikryl architekti |
| Autor | Ing. arch. Martin Prokš, Ing. arch. MgA. Marek Přikryl |
| Adresa studia | Janáčkovo nábřeží 85/5, 150 00 Praha 5, Česká republika |
| Umístění projektu | Automatické mlýny 1963, 530 03 Pardubice |
| Země projektu | Česká republika |
| Rok projektu | 2018–2020 |
| Rok dokončení | 2023 |
| Zastavěná plocha | 357 m2 |
| Hrubá podlahová plocha | 1 848 m2 |
| Užitná plocha | 1 131 m2 |
| Plocha pozemku | 4 030 m2 |
| Náklady | 85 mil. CZK |
| Klient | Nadace Automatické mlýny Ing. arch. Lukáš Smetana, Mgr. Mariana Smetanová |
| Fotografie | Petr Polák, petr@petrpolakstudio.cz, petrpolakstudio.cz |
| Spolupráce | Stavební část: Ing. Jan Kolář Betonové konstrukce: MDS Projekt Ocelové konstrukce: STA-CON Požární řešení: Projekty PO Vzduchotechnika: Mikroklima Zdravotechnika: MK Profi Elektroinstalace: Miroslav Bouček Akustika, A/V média: SONING Osvětlení: Ladislav Tikovský [AST] Měření a regulace: TECONT Výtah: TRAMONTÁŽ Geotermální vrty: GEROTOP Tepelná technika, vytápění: Jiří Vik Grafický systém: Richard Wilde [publikum.design] Hlavní dodavatel: STAKO Hradec Králové |
| Materiály | Seznam použitých materiálů
pohledový beton – spodní stavba bílé vany, výtahová šachta, střešní nástavba, stropní desky, střešní deska, podlahy
ocel pozinkovaná – konstrukce schodiště, veškeré zámečnické prvky, dveře ocelové rošty pozinkované – pochozí části schodiště, zábradlí luxfery – prefabrikované podlahové panely se sklobetonem štuk – vnitřní omítky keramické obklady – místnosti toalet, úklidové a technické prostory cihly lícové – doplnění stávajícího fasádního zdiva betonová dlažba – střešní terasa truhlářská překližka borovice – nábytek |
| Značky | Seznam použitých značek
cihly lícové – Cihelna Kadaň
vnitřní zateplení Multipor – Xella okna ocelová – Jansen okna hliníková – Reynaers dveře ocelové – Montkov, HSE výtah – Tramontáž zásuvky – ABB, Jungsvítidla – Vyrtych otopná tělesa Spiral – ISANwww.isan.cz sklobetonové panely – Sklobeton obklady a dlažba – Rako zařizovací předměty – AZP, Sanela, Jika opona – Gerriets židle – Brunner akustické panely – Knauf ocelové rošty pozinkované – Perfolinea venkovní nábytek, židle a stoly Bistro – Fermob |
| Další informace | Technická zpráva
Stavební zásahy se týkaly zejména kompletního podsklepení objektu, vložením komunikačního jádra a vybudováním sálového prostoru na místě sloupové síně v 6. podlaží. Stav sto let starého betonu, odpovídajícímu dnes přibližně třídě C16/20, byl velmi dobrý, nevykazoval žádné poruchy a nebyla nutná sanace. Vodorovné konstrukce ale nevyhovovaly požadovaným zatížením, a proto byly všechny nahrazeny novými. Suterén se vzhledem k úrovni hladiny podzemní vody realizoval jako bílá vana z vodostavebního betonu v pohledové kvalitě se stěnami tl. 300 mm. Celá konstrukce je uložena na stávající základové patky a spřažena se sloupy. Výpočtem bylo ověřeno riziko vztlaku. Mezi trámy skeletu byla na celou výšku objektu vybetonována výtahová šachta. Šachtu obepínají ocelové schodnice z roštů, kotvené přes schodnice do stěn šachty. Specifickou situací bylo vyřezání otvorů o velikosti dveří (920/2 250 mm) do monolitických stěn zásobníků obilí. Pro nový sál se v 6.NP odstranil strop, sloupy, střešní deska a atika. Z původní konstrukce zůstalo pouze obvodové zdivo. Po ubourání střešní desky se statické schéma změnilo z rámu na volně stojící stěny, vetknuté do stropní desky, a proto byly stěny po dobu prací ztužené dočasnou ocelovou konstrukcí. V obvodovém zdivu se ke stávajícím sloupům přibetonovaly nové ve tvaru C. Realizovala se pochozí plochá střecha, atika byla zpětně vyzděna, šachtu ukončila střešní nástavba z pohledového betonu. Určujícím bodem požárně bezpečnostního řešení byly společenský sál ve výšce 6.NP a střešní terasa, ze kterých vede pouze jedna úniková cesta. Schodišťový prostor je chráněnou únikovou cestou typu B s nuceným přetlakovým větráním. Ventilátor je umístěn v suterénu, výdech je ve střešní nástavbě. Prefabrikované sklobetonové podlahové panely v přízemí a v sále mají i požárně dělící funkci a jako celek tyto atypické prvky vykazují odolnost až 90 minut. Objekt je vytápěn částečně. Nadzemní vytápěné prostory jsou vzhledem k památkově chráněným fasádám zaizolovány zevnitř. Použity byly kalcium-silikátové desky tl. 75 mm, které v rámci celoroční bilance vodních par nezatěžují stávající konstrukce. Objekt je vytápěn tepelným čerpadlem země – voda, kde zdroj tepla tvoří šest geotermálních vrtů hloubky 120 m v přední části areálu. Vzduchotechnika je decentralizovaná, vybavená rekuperací, hlavní jednotka pro větrání sálu je umístěna na střeše nástavby v 8.NP. Veškeré systémy vytápění, větrání a osvětlení jsou napojeny na dálkové řízení a dohled. |
| O studiu/autorovi | Bližší informace
Ateliér Prokš Přikryl architekti jsme založili v roce 2011 po předchozí společné práci na soutěžích při studiu na FA ČVUT. Podobu našich projektů určuje kontext, koncept, program, upřednostňujeme vrstvení před demolicemi. Soutěže považujeme za důležitý nástroj a snažíme se o pravidelnou účast. Návrhy ověřujeme na fyzických modelech. Pracujeme na zadáních různých měřítek i náplní, od menších objektů (přístavba kanceláře ve Vysokém Mýtě), přes rodinné bydlení (dům s rampou), až po rozsáhlejší projekty z posledních let – revitalizace náměstí v Divišově, adaptace obilného sila v areálu Winternitzových mlýnů v Pardubicích a objekty zázemí jablonecké přehrady. Projekt zázemí biotopu v Honěticích (2013) získal několik českých i zahraničních ocenění (Česká cena za architekturu 2016 – mimořádná cena ERA, BigMat International Architecture Award 2015, Národní cena za ČR, Mies van der Rohe award 2015 – nominace za ČR), přístavba kanceláře ve Vysokém Mýtě byla oceněna v roce 2021 Grand prix v kategorii novostavba. Ateliér obdržel Cenu časopisu ARCHITECT+ za rok 2023. |
Použité podklady:
- Citáty – http://www.citaty.net
- Fotografie – Petr Polák, petr@petrpolakstudio.cz, petrpolakstudio.cz
Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO PROKŠ PŘIKRYL ARCHITEKTI a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.
Sdílet / hodnotit tento článek