• ESTAV.cz
• Architektura
• Rodný dům Josefa Mašína: Památník ukazuje historii republiky skrze osud selské rodiny

Prohlédnout fotogalerii38 fotografií

„Ve skautu jsem se setkal velmi silně s pojmem vlastenectví a pocitem příslušnosti k národu. Není náhodou, že do zahraničního odboje za války odešlo tolik lidí vychovaných skautingem.“

Existovala skupina Tři králové, a přitom nemám nyní na mysli tři mudrce z Východu z Matoušova evangelia

Pokud vám alespoň drobně nerezonuje v paměti jméno Josef Mašín, pak vám ve škole zatajili podstatnou část našich dějin a vaše vzdělání se stává trochu neuceleným. Proč tak příkrý soud? Protože škola je o tom, co si pro vás ta druhá strana připravila, aby vy jste byli připraveni pro běžný život. Věnovat se době kamenné, antice či starověkému Římu, dozajista není chybou. Ale chybou je, pokud se v osnovách nedostane na moderní dějiny naší země, mám na mysli České národní obrození, vznik Československa, první republika, Mnichov, 2. světová válka, vývoj naší země do roku 1990. Že tomu tak není se zeptejte svých dětí nebo vnoučat. Budete nemile překvapeni. Nechci terorizovat čtenáře příměry: „Že kdo nezná svoje dějiny, je odsouzen je opakovat.“

Struktura domu. Foto: Benedikt Markel

Nicméně tohle platí, ať se nám to líbí nebo ne. Postoje spousty lidí pak jsou toho neklamným důkazem. Ty postoje jsou totiž diametrálně odlišné od dějinného normálu a polarizují společnosti na celém světě. Taková neznalost je často fatální a vede k důsledkům, které jsme často stačili zažít na vlastní kůži nebo se tak stalo vašim rodičům a prarodičům. Pokud víte nebo tušíte, kdo Josef Mašín byl, potom vám škola věnovala to správné penzum edukace a vaše duševní bohatství je v pořádku. Potom také tušíte, že hovoříme o neskutečně statečném člověku se zcela konzistentními názory, který miloval svoji vlast a položil za ni bez váhání život. Zúčastnil se dvou odbojů, myšleno přeběhnutím z armády Rakousko-Uherské monarchie do ruského zajetí, k nově vzniklým Československým legiím, zúčastnil se bitvy u Zborova, Bachmače a pouti po transsibiřské magistrále a přežil složitý návrat do vlasti. Takto zocelený důstojník a člověk s charizmatickým pohledem znal jasně svoje místo v nově vznikající zemi a v její armádě postavené na zocelených legionářích. Jeho postoj v období protektorátu byl už jenom pokračováním jeho životní pouti a vidění světa. Stal se členem odbojové skupiny Tři králové, což byli Balabán, Morávek a Mašín. Prováděli sabotáže, posílali informace do Londýna a za pomoci velké sítě spolupracovníků škodili nacistům. Jejich činnost jim vydržela až do května 1941, kdy byli po dramatické přestřelce pozatýkáni a podplukovník Mašín byl v červnu 1942 popraven. Jeho žena byla vězněna a jeho synové zdědili i jeho postoje, které je vedli k dramatickému protikomunistickému odporu a následnému krvavému útěku na Západ. Úvahy o jejich dekorování státním vyznamenáním za krvavý odpor proti komunismu dodnes rozdělují náš národ a polarizují již tak dosti rozvaděnou společnost. Tohle ponechme dějinám, nicméně osoba Josefa Mašína je bez výhrad hodna naší bezmezné úcty a po právu patří do skupinky opravdových osobností naší země. Proto jsem loboval za jistou korekci vědění dalších generací. Znalost všech dílů Star Wars je možná zábava, ale národní uvědomění a triviální znalosti našich dějin tam nenaleznete. Trochu školometsky zde hovoříme o vzorech, osobnostech hodných následování, o našich předcích. Dozvědět se v diskuzi se středoškoláky, že vlast jim nic neříká a pokud by se nás někdo pokusil anektovat, tak zmizí do světa, pro mě není odpověď, kterou jsem očekával, i když netrpím přehnaným optimismem a nejsem snílek.

Pohled na statek. Foto: Benedikt Markel

Selský statek v Lošanech

Tudíž logickým krokem na této složité pouti je muzeum nebo lépe Památník tří odbojů, který nedá zapomenout na oběti, které přinesla historie této rodině, která byla neoddiskutovatelně pravými Čechy. Je to náhled do statečnosti těch, co stateční byli, i těch obyčejných, kteří se pokusili dobu zvrátit svými možnostmi. Je to i o těch, kteří zaslouží naše zapomenutí, protože svou zemi a národ zradili. Kde jinde chcete tohle přetavit do památníku, když ne v rozvráceném a vyvlastněném statku původní rodiny Mašínových, který posléze zdědila dcera Josefa Mašína Zdeňka. Protože po hospodaření komunistů nezbylo ze statku nic moc smysluplného, bylo „zakonzervováno“ zbylé zdivo a tato „mumie“ statku posloužila jako kulisa pro instalaci historie. Pokud váháte nad řešením a estetikou celého projektu, pak vám pomůžu příměrem, kdy naleznete spoustu analogických projektů, které zohledňují genius loci a provedou vás smutným obdobím našich dějin tímto způsobem. Mám na mysli zasanované hradby středověku pomocí kortenu, skleněných lávek a cest stavbou bez zastřešení, jako je kupříkladu hrad Helfštýn. Stejně tak procházíte troskami kláštera Rosa coeli, kdy obvodové zdi a štít kostela stejně vyzařují nebývalou energii a vůbec nepostrádáte atributy hotového kostela a kláštera. To vše tam je nebo bylo, jen si to představit a možná, že takto to k návštěvníkům promlouvá naléhavěji, než replika s novým krovem a zdmi. Takových příkladů naleznete u nás i po celém světě celou řadu a jsou to takoví němí svědkové toho, co bylo.

Stěny se stříkaným betonem. Foto: Benedikt Markel

Doufejme, že statek Mašínových svým sdělením osloví návštěvníky stejně naléhavě a přenese do jejich srdcí poselství o statečnosti a lásce ke svojí rodině a zemi, pokud ne i kousek té statečnosti samé. Je to místo pietní, které má být tím edukativním zaplněním mezer a propojů, které mohou chybět v některých srdcích i myslích. Ať jednou nezjistíme, že slova jako vlast, vlastenectví, svoboda, statečnost, ale i rodina a láska, se stala vyprázdněnými pojmy.

Základní popis

Památník tří odbojů reflektuje mimořádnou situaci, kdy lze číst moderní historii Československé a České republiky skrze osudy jedné selské rodiny, jejich usedlosti a souputníků.

* Finalista České ceny za architekturu 2023

Josef Mašín. Foto: Benedikt Markel

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

V roce 2017 získala paní Zdeňka Mašínová po téměř třiceti letech od pádu komunistického režimu rodný statek svého otce Josefa Mašína v Lošanech. Ve stejném roce vznikl spolek s cílem vytvořit zde veřejně přístupný Památník tří odbojů a jeho prostřednictvím uchovat památku a odkaz generálmajora Josefa Mašína a jeho rodiny, která ve 20. století přinesla velké osobní oběti v boji za vlast, svobodu a demokracii.

Památník tří odbojů reflektuje mimořádnou situaci, kdy lze číst moderní historii Československé a České republiky skrze osudy jedné selské rodiny a jejích souputníků. Památník chápeme jako místo uchování paměti připomínající nejenom podmínky vzniku a života tří odbojů, ale i jejich souvislosti a integritu.

Původní rodný dům Josefa Mašína ztratil mnohými přestavbami svůj charakter. Stopu autenticity tak nese především zdivo a klenuté místnosti v přízemí, které je zachované a ukryté pod skořápku stříkaného betonu. Ten plní ochrannou a stabilizační funkci. Ostatní měkké části objektu jako nepůvodní okna a dveře, krov a trámový strop byly odstraněny. S odkazem na umělkyni Rachel Whiteread lze říci, že se jedná o mumifikaci základní struktury, do jejíchž útrob lze vstupovat a procházet skrze ně.

Expozice. Foto: Benedikt Markel

Ve vstupní místnosti je ve dvou protilehlých nikách instalován text dopisu Josefa Mašína, kterým se loučí se svou ženou a dětmi. Zachycení okamžiku plného lásky, bolu i odhodlání, s vědomím přicházející smrti, zpřítomňuje muže, který prožil dva odboje a jeho odkaz zrodil další. Ve druhé místnosti je v klenbě umístěna trojice světlovodů symbolizující tři odboje. Poslední prostor bez střechy je místem pro nadechnutí. Místem, kde roste moruše jako symbol rodu Mašínů, symbol svobody a naděje postupně přerůstající horizont památníku.

Rozlehlý hospodářský dvůr původního statku zůstává prázdný, připravený přijmout větší skupiny návštěvníků či sloužit jako zázemí při slavnostních a společenských akcích s prezentací historie odbojové činnosti.

Hospodářská budova, upravená naposledy v roce 1904 jako konírna a později využívaná jako traktorová stanice místního kolchozu, je v části bývalé vozové kůlny využita pro expozici věnovanou historii statku, historii rodu Mašínů a tří československých odbojů. Pod původním trámovým stropem je na začištěných stěnách instalovaný kontrastní expoziční fundus. Autentický prostor sýpky v patře je zpřístupněn pouze ve výjimečných případech a stejně jako konírna a seník v další části objektu bude předmětem poslední etapy rekonstrukce.

Neutěšený pohled na vrácený statek. Foto: Benedikt Markel

Doplňující informace

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – Benedikt Markel
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO IXA a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata