Jak dřevo připravit před nátěrem jsme si ukázali v tomto článku:
Vrchní nátěry
V první řadě je třeba rozhodnout, zda chceme zachovat původní barvu a vzhled dřeva, tj. aby dřevo i dále působilo jako přírodní, ničím neošetřený materiál. Taková bezbarvá povrchová úprava by ovšem měla odolávat působení všech povětrnostních vlivů, neměla by být náchylná k praskání v důsledku vnitřního pnutí a neměla by být atraktivní pro dřevokazný hmyz. Nátěrová hmota, která by splnila všechny tyto požadavky, však patří do oblasti sci-fi a patřit asi vždycky bude. Nejvíce se přiblížit přírodnímu vzhledu dřeva můžeme použitím lazury s transparentními oxidy železa ve světlém odstínu, jako je pinie, borovice nebo hemlock.
Pokud připustíme změnu odstínu dřeva, můžeme pro povrchovou úpravu dřevěných výrobků použít pigmentované nátěrové hmoty jak rozpouštědlové, tak vodou ředitelné. Každý typ má své přednosti i nedostatky. Vodou ředitelné lazury na bázi akrylátových disperzí mají vyšší odolnost proti UV záření, a tedy vůči degradaci, ale zvláště při nedostatečné vrstvě nátěrů dochází často k jejich praskání a odlupování (obr. 1). Jejich obnova je pracná, protože popraskaný nátěr je třeba obrousit, a to u akrylátů není jednoduché, protože při broušení měknou a zalepují brusný papír.
Obr. 1 Praskání akrylátu. Foto: Ing. Richard Milič, CSc.
Rozpouštědlové lazury, jako je např. známý Luxol nebo podobné hmoty, pronikají hluboko do dřeva a na povrchu nevytvářejí žádný nebo jen slabý film. Tyto barvy na bázi alkydových pryskyřic nebo směsí alkydů a olejů degradují postupně bez odlupování a po uplynutí doby životnosti stačí starý nátěr po očištění pouze přetřít.
Životnost bezbarvé čistě olejové lazury je několik měsíců (obr. 2), pigmentované je asi jeden rok, pigmentované alkydové je 3 až 5 let a u lazur na bázi speciálních alkydů s UV absorbéry je to i více než 10 let. Výhodou syntetických lazur je snadná opravitelnost degradovaných nátěrů bez nutnosti broušení nebo jiného odstraňování starého nátěrového filmu, nevýhodou je, že se nátěry musí obnovovat asi jednou za 3 až 5 let, u pravé olejové lazury ještě častěji – obvykle každý rok. Důležité je nátěry provedené lazurou kontrolovat a s renovačními nátěry začít včas. To poznáme tak, že je nátěr zcela degradovaný a na dřevě se začnou objevovat praskliny (obr. 3).
Na zahradní nábytek se pro nátěry často používají různé oleje. Jak zjistíme, že je třeba nábytek již napustit znovu? Odpověď je jednoduchá: pokud kapka vody na povrchu vytvoří kuličku, není nátěr nutný, pokud se voda vsákne do podkladu, je čas pro další nátěr.
Vodou ředitelné emaily jsou obvykle na bázi akrylátových disperzí. Rychle zasychají, nezapáchají, jen je při aplikaci štětcem obtížnější dosáhnout perfektně slitého povrchu. I u tohoto typu barev je pro dosažení delší životnosti obvykle aplikováno napouštědlo, základní barva a vrchní email. I když mají vodou ředitelné emaily vyšší propustnost pro vodní páru, nemohou odvést veškerou vodu, která se do boční nenatřené strany dřeva může dostat například ze zdiva. Selhání nátěru a destrukce dřeva je pak nevyhnutelná, jak je vidět na obr. 4.
Tloušťka nátěrů
Z hlediska správné ochranné funkce nátěru dřeva vystaveného povětrnosti je důležitá celková tloušťka nátěru. Informace o tloušťce uvedené na plechovce můžou být pro laika matoucí a poznat, zda je nanášená vrstva dostatečná, opravdovým oříškem. Pojďme se na to podívat blíže a trochu si to vysvětlit.
Požadavky na tloušťku nátěru jsou různé podle typu použitých barev. U nátěrů oken a jiných předmětů akrylátovou silnovrstvou lazurou by měl mít nátěrový systém jako celek minimální tloušťku suché vrstvy 100 µm a zároveň by neměl zásadně překračovat maximální tloušťku 150 µm. U vrstev větších tlouštěk by totiž byla ohrožena potřebná schopnost difuze vodních par nátěrovým filmem a mohlo by dojít také ke vzniku puchýřů nebo k odloupnutí nátěru. U tenkovrstvých vodou ředitelných lazur je minimální tloušťka asi 75 µm, což představuje alespoň tři dobře provedené nátěry. Často však výrobci v rámci konkurenčního boje doporučují jeden až dva nátěry štětcem, což je z hlediska dosažené tloušťky nátěru naprosto nedostatečné. Spolehlivější proto bývá údaj o doporučované spotřebě hmoty na 1 m2. Je-li tedy na plechovce uvedena spotřeba tenkovrstvé vodou ředitelné lazury 1 kg nebo 1 litr (u lazur je to stejné) na 10 m2 a sušina (obsah pevných, netěkavých látek) lazury je 30 %, znamená to, že pokud naneseme 100 ml na každý m2, získáme suchou tloušťku 30 µm a budeme potřebovat tři takové nánosy, aby celková tloušťka byla minimálně 75 µm. Pokud naneseme méně, dopadne to jako na obr. 5 a 6.
Další důležitou věcí při nátěru dřevěných obkladů je to, že tloušťka vrstvy na venkovní straně nesmí být větší než na straně vnitřní. Často jsou obklady natírány pouze z venkovní strany, což vždy vede k deformaci palubek, jak je vidět na obr. 7. I při správně provedeném nátěru palubek lazurou se ovšem nevyhneme problémům na povrchu suků, které získávají světlejší odstín díky pronikání smůly ze suků na povrch nátěru. Řešení tohoto problému zatím nenalezli ani přední světoví výrobci barev. Alternativou olejových lazur jsou speciálně upravené oleje, které je možné ředit vodou. Takové oleje po odpaření vody pronikají hluboko do dřeva. Jejich zasychání je pomalé a natřené suky zůstávají dlouho lepivé.
Specifický problém může nastat u dřevin s velkými otevřenými póry, jako je např. dub nebo meranti. Pokud používáme vodou ředitelný systém, je třeba po penetraci a přebroušení povrchu aplikovat tzv. plnič pórů, který díky speciálnímu složení tyto „dutinky“ obalí a vyplní. Silnovrstvá ani tenkovrstvá lazura tuto schopnost nemá a nezaplněné póry by představovali bránu pro vstup vody (obr. 8).
Obr. 8 Velké póry. Foto: Ing. Richard Milič, CSc.
Mechanická odolnost nátěrů
Pro dlouhou životnost nátěru je třeba také správně zvolit vhodný typ nátěrové hmoty podle potřebné mechanické odolnosti. K nejvíce namáhaným dřevěným výrobkům patří pochůzné plochy, jako jsou podlahy, terasy nebo schody. V tomto případě musíme použít nátěr flexibilní s vysokou odolností proti abrazi i proti poškrábání. Pokud u dřevěných schodů z měkkých dřevin vystavených povětrnosti i extrémnímu oděru provedeme slabý nátěr lakem, bude nedostatečný a nevhodný (obr. 9). Požadované vlastnosti nátěru samozřejmě závisí na stupni mechanického namáhání, jinak budeme natírat podlahu na chalupě, jinak ve veřejných stavbách. Velké starosti mohou způsobit i rozmary počasí v kombinaci s nevhodným užitím málo pružného nátěru s nízkou odolností proti úderu. Na obrázku č. 10 je vidět takový nátěrový film poškozený letním krupobitím.
Pro dřevěné výrobky vystavené povětrnosti i mechanickému namáhání jako jsou schody nebo především terasy je nejlepší použít tropické dřeviny s vysokým obsahem pryskyřic jako je teak, meranti, cedr, merbau, dahoma, mahagon a další, nebo české listnaté dřevo jako je buk, dub nebo akát. Tyto dřeviny se vyznačují vysokou hustotou, která zaručuje, že je dřevo nenasákavé, dlouhodobě odolává povětrnostním vlivům, dešti, sněhu, silnému slunečnímu záření i mrazu. Všechny druhy tropických dřevin jsou pro použití v exteriéru tzv. „bezúdržbové“ (bez povrchové úpravy nebo hloubkové impregnace). Přesto je třeba počítat s tím, že se po několika týdnech a měsících vytvoří stříbrošedá patina. Použití tropického dřeva je však zároveň kontroverzní otázkou, protože se při jeho získávání ničí stávající tropické pralesy a zhoršuje se tak ekologická stabilita.
Také zahradní nábytek bývá obvykle vyroben z tvrdých tropických dřevin, snad jen pro lavice s kovovou konstrukcí mohou být použity měkké dřeviny, jako je smrk, borovice nebo modřín, který je naším nejkvalitnějším jehličnatým dřevem. Pergoly, ploty a jiné předměty, které nejsou mechanicky namáhány mohou být rovněž zhotoveny z měkkých tuzemských dřevin s odpovídajícím nátěrem.
Vliv orientace na degradaci nátěrů
Jak jsme již zmiňovali, vlivem UV záření dochází k degradaci nátěrů. Stupeň degradace závisí na orientaci ke světové straně – největší ozáření je na jižní straně, menší na západní a východní straně a minimální dopad UV záření je na severní straně. Na zastíněných nebo sporadicky osluněných místech a na severní straně na nás pro změnu číhá jiná nepříjemnost, a to růst řas a mechů (obr. 11) z důvodu dlouhodobě vyšší vlhkosti ploch.
Obr. 11 Řasy. Foto: Ing. Richard Milič, CSc.
Preventivní ochrana není možná, protože moderní barvy s fotoaktivními pigmenty ve stínu nefungují a organické biocidy přidané do barvy se časem vyplaví. Po napadení je vhodné v drogérii zakoupit zelenou nebo modrou skalici (pozor, je toxická, a zvláště nebezpečná pro vodní organismy, zejména bezobratlé), roztokem napadený nátěr postříkat a po zaschnutí plochy kartáčovat. Tento postup je ale nevhodný pro ploty s železnými šrouby nebo pro jiné nenatřené kovové předměty, které by po styku s oběma skalicemi začaly korodovat.
V dalším díle seriálu se podíváme na opravné nátěry oken a fasád. Nenechte si ujít nic z obsahu ESTAV.cz a aktivujte si týdenní zpravodaj zdarma. Každý týden vám přijde do mailu přehled článků.
Sdílet / hodnotit tento článek