„Měl bych říci: dům chrání snění, dům chrání snílka, dům umožňuje snít v míru.“
Obtížné zadání, zajímavé řešení
Svažitý terén, v blízkosti rozsáhlé přírodní rezervace historické Obory Hvězda, není velká výhra pro řešení jednoho domu, natož domů tří. Nicméně již mnohokrát jsme se zde usnesli, že snadné úkoly nejsou snad ani hodny profese architekta. Nebo jinak, většinou se v práci architekta moc nevyskytují. Pokud máte dojem, že jsou to leckdy úkoly snadné, s řešením na první dobrou, pak jste dozajista něco přehlédli. Tudíž zde máme terén složitý, ve značném sklonu a za zády částečně determinující pískovcový masív. Tři domy zde postavené se tudíž perou se sklonem terénu od skály za zády směrem k silnici i spádem celé ulice, tedy výškovým rozdílem mezi prvním a posledním domem. Ocitáme se v katastru obce Liboc na okraji Prahy nedaleko oblasti Divoká Šárka, a hlavně Obory Hvězda. Nádherný lesopark se známým renesančním letohrádkem Hvězda byl založený roku 1534 císařem Ferdinandem I. Jeho proslulost je způsobená i nedalekou Bílou horou, kde se odehrála bitva v roce 1620, a která byla určující pro chod našich dějin. Na dlouhou dobu předznamenala konec náboženských svobod i svobod stavovských a významně omezila význam Českého království. Podle spisovatele Aloise Jiráska znamenala doba pobělohorská pro náš národ období takzvaného „temna“. Vše vyvrcholilo popravou 27 význačných českých pánů, zabavováním majetků, významným posílením role Habsburků, kteří byli na trůnu už od roku 1526, i obrovskou vlnou migrace, spolu s masívní rekatolizací. Tyto okolnosti významně poznamenaly a oslabily náš národ, jazyk, českou šlechtu, náboženství i obecnou vzdělanost země. Habsburkové si svoji vládu tímto dějinným krokem upevnili na dalších dlouhých 300 let. To jen pro kontext a význam místa, kde se nacházejí tři domy, které nás zajímají.
Pohled jižní letecký. Foto: Marek Jehlička, Martin Čeněk
Příměstské prostředí, hodnotné historické vily i „vesnická“ zástavba
Opět se zde setkáváme s minimalistickým pojetím architektury, což je vcelku nezbytný atribut pro začlenění nových staveb do kontextu vesnické struktury doplněné o významné vily. Jednou z nich je novorenesanční Schubertova vila s prvky inspirované italskou architekturou a Zeyerova vila, která je dokladem předměstské či příměstské vilové architektury 19. století. Jméno nese po významném básníku Juliu Zeyerovi. Minimalismus je zdařilým a čistým řešením nesnadného úkolu a snazšího začlenění do různorodé struktury příměstské části Prahy. V místě novostaveb stávala secesní Eysseltova vila, která posléze, zcela zdevastovaná a neudržovaná, v roce 2018 vyhořela. Pro možnost stavby nových tří domů došlo na významné zemní práce, kterými bylo odbagrování množství pískovce až do blízkosti zdi obory nad masívem a vykácení části stromů. Staveniště při úpravě lze najít na internetu a je dokladem nesnadnosti celého projektu. Z praktických důvodů jsou domy vyzdvižené o patro nad rostlý terén, kdy přízemí slouží u krajních dvou domů jako vstupní podlaží, u středního bytového domu slouží jako společné podlaží se zázemím a centrálním nástupem do horních pater. Domy jsou realizovány převážně jako monolitická železobetonová stavba v kombinaci s ocelovými sloupy. Všechny tři domy byly provedeny v pasivním standardu jako mimořádně energeticky úsporné s rekuperací a jednotkami klimatizací.
Bílá barva, jež převažuje vně i uvnitř, je doplněna o dřevěné přírodní obklady a části podlah, přiznané plochy betonu, pororošty použité u ramp a schodišť, ocelové konstrukce v bílé barvě a bohaté prosklení do zadní soukromé části zahrady a zázemí. Místnosti mají dostatek světla, řešení je čisté a nekomplikované, což samo o sobě zajišťuje estetickou kvalitu interiéru a exteriéru. Zadní partie směrem k odbagrovanému masívu pískovce je i přes nevelkou parcelu krásným místem pro výhled z domů i odpočinek v soukromí a přírodě. Zajímavý výhled skýtají i patra nad přízemím na část obce, zeleň a střechy okolních domů.
Pohled severozápadní letecký. Foto: Marek Jehlička, Martin Čeněk
Základní popis
Obytný soubor v pražské Liboci tvoří tři objekty: rodinná vila investora, bytový dům o čtyřech jednotkách a menší rodinný dům. Cílem bylo minimalistickou formou doplnit vesnickou strukturu a reagovat na specifický pozemek se skálou.
Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu
Autorská zpráva
Libocká ulice, která lemuje historickou Oboru Hvězda ze severní strany a svažuje se z Petřin dolů k Libockému rybníku a Litovickému potoku, není na první pohled moc přívětivá. Z jižní strany ji vymezuje fragmentovaná původní řadová zástavba doplněná o pozůstatky honosných příměstských vil z konce 19. století. Její severní hranu tvoří v části délky terénní zlom a sráz dolů. Těsně nad místem, kde ulice zatáčí a prudce se svažuje k libockému kostelu sv. Fabiána a Šebestiána, se nachází zajímavý, velký a dříve téměř neprostupně zarostlý pozemek, na němž před lety stála secesní Eysseltova vila připisovaná Bohumilu Hübschmannovi. Bohužel dlouhodobě opuštěný dům v roce 2018 zničil požár, po němž se majitel rozhodl pozemky prodat. Krom toho, že místo mělo svou pohnutou historii, měl pozemek ještě několik atypických vlastností. Rozdíl výšky mezi ulicí a patou zdi Obory Hvězda, jenž ho uzavírá z jižní strany, je až čtrnáct metrů, jelikož zhruba v polovině hloubky parcelu dělí téměř svislá pískovcová skála vysoká mezi osmi a deseti metry. Původní vilka dříve stála dole pod ní, těsně u silnice, utopená pod její dnešní úrovní, takové umístění však pro nové domy nebylo reálné.
Umístění domů vycházelo ze snahy o vhodné doplnění stávající struktury a kompozice staveb v území, které má vesnický charakter, domy se vinou podél ulice a sledují tvarování terénu. Navržená trojice domů svým tvarem, velikostí i střechami s hřebenem orientovaným rovnoběžně s ulicí reflektuje v lokalitě obvyklé formy. Výrazná přítomnost odhaleného pískovcového masivu je určující pro umístění staveb vůči sobě i s ohledem na celkové urbanistické řešení – tak, jak to v historii bylo při formování rostlé vesnické zástavby obvyklé. Jednotlivé domy jsou vůči sobě pootočeny a vzdáleností od uliční čáry i orientací reagují na skalní stěnu, která jim tvoří záda jižním směrem. Postupným dialogem s klienty i úřady se vyprecizovala minimalistická podoba domů.
Střechy obou krajních domů jsou řešeny jako valbové za účelem zjemnění celkové hmoty. Rozšiřujícími se předěly mezi objekty je viditelná skalní stěna. Předprostor staveb směrem k ulici má spíše městský charakter (kamenná dlažba, nově vysazené stromy), zatímco prudce se svažující zahrada na skále nad domy je více divoká a využívá původní vzrostlou vegetaci. Limitována je zdí obory Hvězda.
Zahradní pasáž vily s atriem. Foto: Marek Jehlička, Martin Čeněk
Všechny tři objekty jsou vizuálně vyzdviženy o podlaží nad úroveň parteru; bílé archetypální abstrahované hmoty tedy pomyslně levitují nad půdorysně menším a materiálově odlišeným spodním podlažím. Kombinována je prostá bílá vápenná omítka, přírodní dřevo (svislé laťování upravené olejem) a bílý děrovaný vlnitý plech. Tyto materiály jsou v exteriéru ještě doplněny o zámečnické detaily z pozinkované oceli a šedě lakované plaňkové uliční oplocení.
Vyvýšená pozice v terénu, celé jedno obytné podlaží v kontaktu se skalní stěnou a nabídka výhledů na Liboc i do dálky na šárecké skály znamenaly, že na sever, do rušné úzké ulice, bylo potřeba mít okna. A rámovat výhledy! Na první pohled náhodně navržená kompozice různých typů a rozměrů oken v uliční fasádě má právě tento důvod – bezrámová zasklení v líci fasády vymezují výhled, často na libocký kostel, či na obzor, jemuž dominuje příroda Divoké Šárky. Zahradní fasády domů jsou maximálně otevřené do přírody rozměrným bezrámovým prosklením.
Všechny tři stavby mají dvě běžná obytná podlaží a podkroví. Spodní podlaží slouží u obou rodinných domů jako vstup, u středního bytového domu se zde nachází společné zázemí a nástup na centrální exteriérové schodiště, které spolu s výtahem obsluhuje vstupní podlaží bytových jednotek – dvou mezonetů a dvou podkrovních bytů. Rodinná vila investora je charakteristická odlišným řešením zahradní partie, kde je doplněna o objemy vnitřního bazénu a venkovní kuchyně s vegetačními střechami mezi sebou vymezujícími terasu.
Průhled 2.NP vily. Foto: Marek Jehlička, Martin Čeněk
Důležitými prvky domů jsou jejich schodiště. U domu investora jde o točité monolitické železobetonové schodiště spojující všechna podlaží a umožňující vertikální průhled celým domem. Toto na místě realizované schodiště bez vřetene bylo pojato jako hmotná skulptura v prostoru. Doplněno je extrémně subtilním zábradlím z ohýbané, svařované a bíle lakované tyčoviny. Menším rodinným domem pro změnu prochází ocelové bíle lakované lehké schodiště se zalamovanou subtilní konstrukcí schodnic a stupňů. Prostřední bytový dům je protnut venkovním ocelovým schodištěm s nášlapy z průsvitných roštů, chůze po něm nabízí kontakt s mohutnou skalní stěnou.
Interiéry všech domů byly v základních principech řešeny obdobně: pohledový beton, bílé omítky, dubové podlahy a vestavný nábytek v kombinaci bílého laku a přírodní dubové dýhy. Podlahy v servisních prostorách jsou dlážděny hexagonální mozaikou ve dvou odstínech šedé, stěny všech prostor hygienického zázemí i bazénu v domě investora byly opatřeny světle šedou stěrkou. Cílem bylo vytvořit klidné a prosté pozadí pro život obyvatel domů a kvalitní prvky volného nábytku. Ve vile investora též pro sbírku současného umění vyznačující se výraznou barevností.
Stavba byla realizována jako převážně monolitická železobetonová s pohledovým spodním lícem stropních desek, v kombinaci s ocelovými sloupy. Zdrojem tepla jsou tepelná čerpadla vzduch-voda, vytápění je teplovodní, podlahové. Všechny objekty jsou vybaveny nuceným větráním s rekuperací tepla a klimatizačními jednotkami. Všechny tři domy byly provedeny v pasivním standardu jako mimořádně energeticky úsporné.
Průhled 2.NP rodinným domem. Foto: Marek Jehlička, Martin Čeněk
Doplňující informace
| Studio | martin cenek architecture |
| Autor | Ing. arch. Martin Čeněk, Ph.D. |
| Spoluautor | Ing. arch. Tomáš Minarovič |
| Umístění projektu | Libocká, Praha – Liboc |
| Země projektu | Česká republika |
| Rok projektu | 2019–2021 |
| Rok dokončení | 2022 |
| Zastavěná plocha | 716 m2 |
| Hrubá podlahová plocha | 1 910 m2 |
| Užitná plocha | 1 396 m2 |
| Plocha pozemku | 2 883 m2 |
| Fotografie | Drone images: Marek Jehlička, www.skyworker.cz, marek@skyworker.cz Martin Čeněk, www.martincenek.com, mail@martincenek.com |
| Spolupráce | Statika: František Denk Zdravotechnika: Tomáš Balažovič Vytápění, větrání: Ondřej Zikán Elektrotechnika: Petr Bürger Požární bezpečnost: Jindřiška Hüttnerová Zahradní úpravy: Tomáš Sklenář |
| Materiály | Seznam použitých materiálů
železobeton – hlavní konstrukce, pohledový v hlavních obytných prostorech
bíle lakovaná ocel – sloupy bílá vápenná omítka – fasáda hlavních hmot olejované dřevěné hranoly – části fasád bíle lakovaný hliníkový plech – falcovaná střešní krytina děrovaný bíle lakovaný trapézový plech – části fasád bytového domu dubová kantovka – podlahy obytných částí dubová dýha a bílý lak – nábytek dle autorského nábytku šedá cementová stěrka – úprava stěn v koupelnách hexagonální šedá dlažba – podlahy koupelen dubová masivní prkna – povrchy teras žárově zinkované poro-rošty – venkovní schodiště bytového domu šedě mořené dřevěné hranoly – uliční oplocení |
| Značky | Seznam použitých značek
okna Integral Rand, bezrámová okna Screen, HS portály – MASKOP 99
Novatop Acoustic, dřevěné akustické panely – Novatop série Moja a Cora, venkovní nábytek – Egoé křeslo UP 2000, stolky FAT-FAT, sofa Tufty-Time – B&B Italia sofa Carmo – BoConcept židle Stockholm, křesla Merano, jídelní stůl Bloom – TON svítidla Random Light – Moooi svítidla Shadows a Puro – Brokis série New Premium, umyvadla – Catalano série Aura, koupelnové topné žebříky – ISAN série Pan, vodovodní baterie – Zucchetti |
| O studiu/autorovi | Bližší informace
Martin Čeněk (*1982) je autorizovaný architekt České komory architektů a registrovaný architekt britské ARB, samostatně praktikující architekt, odborný asistent návrhového ateliéru na Fakultě architektury ČVUT v Praze a vědecký pracovník zaměřený na udržitelnou architekturu a využití fotovoltaiky v architektuře v rámci Centra pro pokročilou fotovoltaiku ČVUT. V letech 2011–2013 byl hlavním architektem ús ěšného projektu AIR House týmu ČVUT v mezinárodní univerzitní soutěži Solar Decathlon 2013. Od 2006 pracoval dva roky jako architekt v kancelářích GAP architetti asssociati a Archea associati v Římě. Od roku 2008 má vlastní architektonickou praxi v Praze. V projektech klade důraz na jednoduché, logické a jasné prostorové i funkční řešení, celkovou efektivitu a udržitelnost návrhu i nízkou energetickou náročnost. |
Použité podklady:
- Citáty – http://www.citaty.net
- Fotografie – Marek Jehlička, www.skyworker.cz, marek@skyworker.cz a Martin Čeněk, www.martincenek.com, mail@martincenek.com
- Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO QARTA ARCHITEKTURA a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.
Sdílet / hodnotit tento článek