• ESTAV.cz
• Témata
• Plánujeme
• Výstavba a rozvoj měst a obcí
• Koncertní sál v Karlových Varech i rekonstrukce domu. Ceny za architekturu 2024 uděleny

Prohlédnout fotogalerii7 fotografií

Vyhlašovatel soutěžní přehlídky uvádí jako hlavní záměr propagaci výsledků práce architektů směrem k veřejnosti nejenom z hlediska estetické a technické kvality, ale i společenského přínosu. Z těchto důvodů nejsou díla hodnocena v rámci kategorií, ale uděluje se jedna hlavní cena a dále ceny partnerů, ministerstev a dalších institucí (celý přehled je na konci textu). Soutěžní přehlídky se mohou zúčastnit jednotlivci nebo kanceláře s realizacemi na území ČR. Z přihlášených děl udílí mezinárodní porota užší nominaci, z níž v dalším kole vybírá finalisty a následně držitele hlavní ceny.

Evropská měřítka mezinárodní poroty

„Česká cena za architekturu naplňuje kromě jiného i zákonné poslání České komory architektů a také aktualizovanou Politiku architektury a stavební kultury ČR – představuje odborné a laické veřejnosti kvalitní architektonickou produkci realizovanou na našem území, jež může inspirovat jak soukromý, tak veřejný sektor při rekonstrukcích či přípravě nových staveb,“ uvedl předseda ČKA Jan Kasl při příležitosti vyhlášení výsledků a představil porotu sedmi zahraničních odborníků – architektů, kteří nejsou (jak říká) ovlivněni lokálními vazbami ani komplikovanými okolnostmi vzniku většiny prezentovaných děl.

V čele poroty stál v letošním roce řecký architekt Alexandros Vaitsos a jejími členy dále byli: architektka Doris Wälchli (Švýcarsko), krajinářský architekt Neil Porter (Velká Británie), architekta a urbanistka Silja Tillner (Rakousko), architekt Peter Moravčík (Slovensko), architektka a publicistka Adriana Granato (Itálie) a architekt a lektor Andrius Ropolas (Litva). Do České republiky přicestovali již na začátku září, aby se mohli setkat s autory a hovořit s nimi o jejich práci, postupech i širším kontextu, v němž dílo tvořili. Zavázali se, že při hodnocení nebudou upřednostňovat žádnou typologii nebo metodiku navrhování a pokusí se vyzdvihovat celé spektrum kreativity, včetně sociální udržitelnosti a řemeslného zpracování. Ve své závěrečné zprávě uvedli zajímavé postřehy:

„Cesty nám umožnily lépe pochopit české realizace a porovnat je v celém kontextu s naší mezinárodní praxí. Za znepokojivé zjištění poroty bych označil nedostatečný ohled na životní prostředí již při vlastním navrhování; příliš mnoho staveb rezignovalo byť jen na snahu o snížení uhlíkové stopy vystavěného prostředí, což je v naprostém rozporu se současnou mezinárodní praxí, kdy architekti investují svoji kreativitu do navrhování invenčních řešení s možností vyrábět a uchovávat energii či minimalizovat spotřebu materiálů s velkou uhlíkovou stopou, vymýšlejí způsoby pasivního vytápění a chlazení, zkoumají fasády zlepšující přirozené světelné podmínky, kontrolují a znovu využívají dešťovou vodu a jsou si vědomi celkových environmentálních důsledků své práce. Byli jsme zaskočeni i tím, jak dlouhé administrativní procesy musí čeští architekti absolvovat, aby od návrhu přes povolení došli k dokončení díla. Nejčastější odpověď zněla 8 až 10 let, což je více než dvojnásobek času, na který jsme zvyklí my. Ohrožuje to integritu architektonických návrhů, platební schopnost ateliérů a také to prodražuje průběh stavby, což je obzvlášť nešťastné v případě bydlení. Ovšem velmi mile jsme byli překvapeni množstvím a vysokou kvalitou prací, které navrhovaly úpravy stávajících budov; jednalo se o rekonstrukce, revitalizace, dostavby či přístavby stávajících budov – z celkového počtu 307 přihlášených tvořily 42 %, přičemž se to týká také čtyř z šesti finalistů včetně vítěze…“

Hlavní cena a finalisté

Za nejzdařilejší realizaci letos porotci označili Koncertní sál v Karlových Varech (2023), jehož autory jsou Petr Hájek, Nikoleta Slováková a Martin Stoss z ateliéru Petr Hájek ARCHITEKTI. Jedná se o kovovou skulpturu, jenž byla vložena do dvorany karlovarských Císařských lázní. Tato výrazně červená, volně stojící samonosná konstrukce je nyní domovskou scénou Karlovarského symfonického orchestru a slouží pro pořádání nejrůznějších akcí – koncertů, divadelních představení, filmových projekcí či přednášek a konferencí. Celá konstrukce spočívá na šesti podporách navržených tak, aby se snížily vibrace a zachoval se odstup od stěn budovy lázní.

Koncertní sál v Karlových Varech (2023). Foto: Česká komora architektů (ČKA)

Porotce zaujala také proměna budovy v centru Prahy, kde se nyní nacházejí umělecké dílny Vysoké školy uměleckoprůmyslové a slouží jako Technologické centrum UMPRUM (2023). Jedná se o rekonstrukci a přístavbu, pod nimiž jsou podepsáni Ivan Kroupa, Jana Moravcová a Tomáš Zmek z Projektového ateliéru UMPRUM. Dílo respektuje panorama města a zároveň se otevírá veřejnosti kvůli absenci jednoho segmentu eklektické fasády přes celou výšku budovy. Vnitřní prostorové uspořádání ctí původní schéma, nové je zastřešení haly prosklenou střechou.

Technologické centrum UMPRUM (2023). Foto: Česká komora architektů (ČKA)

Mezi finalisty se zařadila také Sportovní hala Řevnice (2023), kterou financoval soukromý investor. Realizace vznikla pro potřeby žáků, sportovních kroužků i celé městské komunity. Přestože je schéma areálu poměrně jednoduché, architekti Peter Sticzay-Gromski, Jan Horký a Sebastian Sticzay z ateliéru Grido, architektura a design se postarali o to, aby architektonický výsledek nebyl vůbec triviální. Uliční frontu takto doplnil elegantní dům, který je kreativním přínosem nejenom pro místní komunitu.

Sportovní hala Řevnice (2023). Foto: Česká komora architektů (ČKA)

Vysoká úroveň rekonstrukcí

Jak již bylo řečeno, vysoce ceněny byly u porotců rekonstrukce a konverze brownfieldů. Jako promyšlený a zdařile provedený projekt ocenila Adaptaci obilného sila (2023), jakožto součást revitalizovaného areálu Automatických mlýnů v Pardubicích. Při této adaptaci autoři z ateliéru Prokš-Přikryl Architekti směřovali své zásahy k prostorovému prožití památky v její celistvosti a zlepšení přístupnosti. Ve svém hodnocení porotci nezapomněli zmínit také to, že je udržitelnost respektována i při volbě energetických systémů a technologií díky částečnému vytápění pomocí tepelného čerpadla země-voda a šesti geotermálních vrtů. Iniciátor záchrany Automatických mlýnů a zároveň investor úpravy obilného sila Lukáš Smetana letos obdržel také ocenění za výjimečný počin.

Adaptace obilného sila (2023). Foto: Česká komora architektů (ČKA)

Pozornosti poroty neunikla ani Rekonstrukce domu v Kutné Hoře (2023), při které architekti Jan Holub a Tomáš Hanus z BYRÓ architekti odkrývali vrstvy paměti domu v historické zástavbě a zároveň je snoubili s novými zásahy tak, aby vytvořili funkční a moderní bydlení pro pětičlennou rodinu. Porota zároveň zdůraznila přesah této realizace, neboť je (dle jejich slov) příkladem promyšleného a citlivého přístupu k obnově památek v historických městech, což je dnes v Evropě i mimo ni nesmírně důležité téma.

Rekonstrukce domu v Kutné Hoře (2023). Foto: Česká komora architektů (ČKA)

V případě Základny technických služeb v pražských Lysolajích (2022) se architekti Jan Kalivoda a Vojtěch Kaas z ateliéru PROGRES Architekti rozhodli dát do řešení maximum. Odhalené materiály, viditelné rozvody a konstrukční prvky se zde snoubí s průmyslovým charakterem budovy. Architekti přitom použili i běžné prvky podporující udržitelnost budovy, jakými jsou zelená střecha, sběr dešťové vody či solární panely.

Základna technických služeb v pražských Lysolajích (2022). Foto: Česká komora architektů (ČKA)

Další ceny a uznání

Čestného uznání se letos dostalo nové interpretaci tradiční chaty s názvem Zahradní pavilon (2023). Architekti Jan Holub a Tomáš Hanus z BYRÓ Architekti vyšli vstříc manželům, kteří si přáli novou stavbu, v níž se nechtěli zavírat před okolní zahradou. Pavilon v zahradě působí osvěžujícím a lehkým dojmem, nesnaží se definovat zahradu, ale poskytuje obyvatelům skromné domácí pohodlí prostřednictvím jednoduchého nábytku, využívání solární energie a zachycování vody.

Součástí soutěže je již potřetí Cena předsedy Senátu Parlamentu ČR. Letos nejvíce zaujal Nízkoprahový klub v Nové Pace (2021), který je umístěn v zrekonstruovaném suterénu domu z roku 1721 a slouží dětem ohroženým sociálním vyloučením. Součástí první etapy úprav, pod níž jsou podepsáni Jana Janďourková Medlíková a Jiří Janďourek z ateliéru atakarchitekti, byla i kultivace veřejného prostoru mezi samotným objektem a přiléhajícím kostelem sv. Mikuláše.

Cenu Ministerstva pro místní rozvoj ČR za prosazování kvalitní výstavby prostřednictvím architektonických soutěží získal Park na Moravském náměstí v Brně (2023). Tým pod taktovkou CONSEQUENCE FORMA architects revitalizoval v historickém centru Brna intenzivně využívaný veřejný prostor a vytvořil z něj místo s vlastní poetikou nabízející sdílené pohodlí.

Cena Ministerstva průmyslu a obchodu ČR za příkladnou revitalizaci brownfieldu náleží Mlýnu Hrušky (2022) na Slovácku. Vnukovi původních majitelů se s pomocí studia Pelčák a partner architekti podařilo zrekonstruovat zdevastovanou bývalou budovu místního JZD.

V rámci České ceny za architekturu byla vůbec poprvé udělena i Cena Ministerstva kultury ČR za zkvalitnění veřejného prostranství. Tohoto ocenění se dostalo Obnově Tachovského náměstí v Praze (2023), jejímiž autory jsou Jiří Opočenský a Štěpán Valouch ze studia OVA.

Následovaly Ceny Partnerů: Cenu společnosti Central Group za inovativní přístup k řešení nového bydlení obdržel devítipodlažní bytový dům Iconik v pražském Karlíně (ateliér edit!/Ivan Boroš, Juraj Calaj, Vítězslav Danda, 2023). Cena společnosti VEKRA za nadčasové řešení s důrazem na skloubení estetické a užitné hodnoty byla udělena Štvanické lávce v Praze (ateliér AI PRAHA/Petr Tej, Marek Blank, Jan Mourek, Aleš Hvízdal a Jan Hendrych, 2022). Cenu společnosti VELUX za práci s denním světlem získal Zahradní pavilon, jenž se nachází v zahrádkářské kolonii nedaleko Vltavy v Praze (ateliér BYRÓ architekti/Jan Holub a Tomáš Hanus, 2023). Tato realizace získala také čestné uznání poroty ČCA.

Dalšími neméně důležitými cenami byly Cena Agentury ochrany přírody a krajiny, kde tentokrát ocenění putovalo do Moravskoslezských Beskyd, a to Zvoničce v Krásné (2023), kterou navrhli a postavili autoři z ateliéru Kocián & Liška Architekti. Každoročně uděluje Akademie ČCA i Ocenění za výjimečný počin v oblasti architektury. Letos v červnu si toto ocenění na nominačním večeru v Holešovické tržnici převzali architekti Lukáš Smetana a Zdenek Balík za iniciativu vedoucí k záchraně a vydařené konverzi Gočárových Automatických mlýnů v Pardubicích.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata