Cesta do Lorenzago di Cadore dá zabrat. Zvlášť v zimě, když se celé údolí Belleno schová pod sněhovou přikrývku. Z domů na úbočí Dolomit často vykukují jen pravidelné kopečky střech. Právě tehdy jde rekreační objekt, pojmenovaný Tabià, vidět nejlépe. Jeho jindy tak nenápadná dvoupodlažní struktura, zakončená sedlovou střechou, totiž vystoupí nad úroveň napadané bílé vrstvy a ve svahu vynikne.
Je to moment, který podtrhne a zúročí charakter celého obydlí. Když není sníh, je nenápadné a v krajině nemá čím vyniknout. Dřevěnou fasádou, velmi prostě strukturovanou, připomíná spíše stodolu nebo dřevěný seník. V zimě ale „plyne“ nad zasněženým terénem a její široká okna projasňují vnitřním světlem okolí. Z toho, co tak dlouho vypadalo jako „málo“, je rázem mnoho.
Architekti ze studia DID tím potvrdili, že své práci rozumí. S pomocí nenáročných prostředků, prostých materiálů a nenáročného pojetí stavby – zabírající zastavěnou plochou pětaosmdesát metrů čtverečních – dostali maximum.
Nepochybně k nemalé spokojenosti svých klientů. Ti coby vášniví milovníci lyžování ve stylu off-piste – mimo sjezdovky – a obecně všech horských sportů, hledali dům, který by jim posloužil jako útočiště před frenetickým životem ve městě.
Hledá se stará stodola
Poptávku po bydlení na venkově si ale nechtěli komplikovat nějakým extravagantním bydlením, hledali něco jednoduchého. Ideálně něco, co by už v místě stálo, a mohli si to jen lehce do-upravit. Shodovali se na jednoduché estetice horských stavení, které si podržely charakter zemědělských usedlostí. Lákala je typicky venkovská architektura. Třeba něco ve stylu starobylých stodol, které dříve lemovaly svahy v okolí celého Cadore.
Z černobílých archivních snímků věděli o tom, že jich tu dříve bylo plno. Ale to už byla minulost. Zmizely, protože se v nové době staly nadbytečnými. Jediné, co je pořád v terénu připomínalo, byly volně roztroušené „ohrady“ kamenných základů. Klienti se proto rozhodli, že právě na nich začnou stavět. A jednu takovou obyvatelnou stodolu pro sebe nechají téměř od základů vytvořit.
Od objektu skromného na detaily čekali hlavně to, že jim nabídne hřejivé a příjemně útulné útočiště v zimě. A to, že jim umožní obdivovat fascinující pohoří. Architekti ze studia DID, uvyklí řekněme komplikovanějším zakázkám, naštěstí pochopili, co se od nich očekává.
K jedné takové základové rovině, kamenným pozůstatkům staré stodoly – zpevněných betonem – přimysleli dvoupodlažní dřevěnou konstrukci. Ta se svými prostými dimenzemi blíží oné historické stodole, seníku.
Alespoň svou siluetou, proporcemi.
V patře se prolamuje do okolí širokými okny, jimiž si vpouští světlo dovnitř. Dřevěnou konstrukci kompletně obložili modřínovými deskami. Svisle, jak to vyžaduje zdejší architektonická tradice. Pro materiál se nemuselo daleko. Dřevěné hranoly na konstrukce a prkna na fasádu pocházejí z nedalekého lesa. Byly opracovány místním řemeslníkem, jehož rodina se tesařství věnuje již po mnoho generací.
Příjemné místo v drsných horách
Z návrhu architektů je patrná snaha, aby objekt – nazvaný Tabià – žádným způsobem „nepřevažoval“ nad svým okolím. Měl být přirozeně vypadajícím doplňkem krajiny, neměl k sobě přehnaně přitahovat pozornost. I při pobytu uvnitř měla v dojmech dominovat okolní krajina. Obyvatelé neměli být vedeni pocitem, že se nachází v generické horské chatě, ale že se ocitli v Lorenzago di Cadore, a z masivu Dolomit je vytrhuje jen tenká bariéra zateplených stěn.
Neutrální barvy charakterizují celý vnitřní prostor. Nábytek uvnitř je vyroben z jednoduchých přírodních materiálů. Fascinující výhled do údolí a na vrcholky hor má hlavní roli v každé místnosti. V hlavní obytné části (v patře) se nachází vchod s koupelnou a obývací pokoj s velkým lineárním oknem s výhledem do údolí.
Stůl a tolik typická horská lavice se stávají místem příjemných setkání při návratu z výletů. Představují okamžik rodinného setkání, nebo povzbuzení jistotou návratu před výstupem na hory. Výhled ven se stává kouzelným za jasných zimních večerů, kdy jsou vrcholky osvětleny sněhem, na němž se modře odráží měsíční světlo.
Na Tabià, jež roste ze staletých kamenných základů někdejší stodoly, těsně navazuje starý sad. Není už jasné, kdo jej vlastně kdy vysadil. Jabloně, pokroucené sněhem a chladem, přesto dokázaly zdejší chladné počasí ustát. Klienti původně zvažovali přístavbu venkovní terasy, ale nakonec se rozhodli stromy uchovat. Prý vypadají jako dřevěné sochy, chránící jejich dům.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Tabià |
| Typ projektu: | rekreační obydlí |
| Architektonické studio: | DID |
| Lokalizace: | Lorenzago di Cadore, Belluno, Veneto, Itálie |
| Vedoucí architekti: | Paola Zuin, Marco Gregori |
| Projektový tým: | Carlo Leonardi |
| Dodavatel stavby: | DID |
| Klient: | soukromý investor |
| Zahájené projektové činnosti: | 2019 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2021 |
| Zastavěná plocha: | 85 m2 |
| Užitná plocha: | 100 m2 |
| Parcela: | 105 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek