„Věže kostelů a hradů jsou vztyčené ukazováčky minulosti.“
Pohled jihozápadní. Foto: Tomáš Slavík
Nové proboštství je významnou novogotickou stavbou Pražského hradu
Nové proboštství Pražského hradu vzniklo jako významná novogotická patrová stavba dle plánů Josefa Mockera v letech 1877–1878. Signifikantní pro tuto stavbu byl její tristní osud spjatý s obdobím nesvobody a totality. Vše související s otázkou náboženství, církví, historické sakrální stavby nevyjímaje, muselo být z našeho života od padesátých let vykořeněno. Údržba a investice do těchto staveb byly záměrně opomíjeny v celé naší zemi. Tento přístup devastace, úpadku a nezájmu je dalším historickým mementem, co pokud možno již nikdy nesmíme dopustit. Ve fotodokumentaci mi tudíž logicky chybí konfrontace zanedbané stavby a nádherného výsledku, který se zrodil pod taktovkou pana architekta Hlaváčka ze Studia acht a byl vrácen do života koncem roku 2023. Proč takový expresívní popis předešlých strázní těchto objektů? Protože období totality dostalo tento výjimečný stavební historizující počin do stavu zcela nevyhovujícího, tedy jenom krok od rozhodnutí vše nenávratně zbourat. Po vleklých tahanicích se objekt nového proboštství vrátil do majetku církve a vypadalo to na danajský dar.
Pokud je něco odsouzeno k demolici, tušíte, že pokud tento stav chcete zvrátit, znamená to vše rekonstruovat od základu. To je opravdu sisyfovský úkol. Pokud se podíváte na skicu situace umístění objektu, pochopíte míru barbarství předešlého režimu v kontextu místa. Jestli projdete okolo Chrámu svatého Víta zleva uličkou Vikářskou nebo zprava přes III. nádvoří Pražského hradu, naleznete v zadní části náměstí U svatého Jiří. Přímo zde, vlevo při pohledu od katedrály, naleznete v jejím těsném sousedství průčelí Nového proboštství. Původní Staré proboštství se nalézá po pravé straně průčelí katedrály svatého Víta. Zadní strana Nového proboštství s atriem je obrácená nad Dolní Jelení příkop a Velkou míčovnu. Je to jedno z nejvíce exponovaných míst Pražského hradu, kdy z jeho oken vidíte na zadní část katedrály svatého Víta, Starý královský palác a Ústav šlechtičen. Kolem procházíte ulicí Jiřskou ke Zlaté uličce, k Daliborce a Starému purkrabství, Lobkowiczkému paláci a Černé věži. Zároveň budova sousedí s klášterem svatého Jiří a bazilikou svatého Jiří.
Tohle opravdu hodlala předešlá doba vymazat z dějin svým ostentativním nezájmem i neschopností opravovat zanedbané památky. Ta rozpolcenost je až zarážející. Je zcela amorální chlubit se Pražským hradem, krásou a světovým věhlasem katedrály svatého Víta, a zároveň nechat chátrat Nové proboštství v těsném sousedství. Jednou sakrální památkou se chlubíme a jinou necháme spadnout? Pochopitelně, že tento příklad, na rozdíl od spousty jiných, v závěru dopadl dobře, vlastně skvěle, ovšem za jaké peníze a s jakými obtížemi. Ano, byla spousta staveb sakrálních, sídel aristokracie, zámků, hradů nebo jen historických památek a artefaktů, které tohle štěstí neměly. Je však zajímavé, jak dovedeme kategoricky odsuzovat různé banality v současnosti a nikdo nekřičí, co se stalo i na poli architektonickém za neskutečná zvěrstva a křivdy. Že to není a nebylo trestné? Bylo, ale…
Pohled severozápadní. Foto: Tomáš Slavík
Z historie se asi nikdy nepoučíme
A tak se historie nepoučitelně opakuje, bouráme kulty té, které éry, staroslovanské modly, sochy slavných osobností, aby se jiné stavěly, bouráme relikty doby, památky, pak vytváříme jejich repliky, hledáme starodávné předlohy v archívech a za pomoci archeologických výzkumů, pro nápravu těchto historických křivd a nesmyslných fatálních chyb. Je vlastně jedno zda to byla doba Keltů, Germánů, Slovanů, zda muziku v té, které době tvrdil pokus o světovládu ze západu nebo z východu, severu či jihu. Viděno trochu z nadhledu a s časovým odstupem je toto počínání neskutečně pošetilé, ale taková je realita. V případě našeho Nového proboštství Pražského hradu je o to přiléhavější povzdechnutí: „Bohu žel“.
Pohle jižní z atria na míčovnu. Foto: Tomáš Slavík
Tak my vám to tedy vrátíme, ale má to pár nepatrných háčků
V rámci majetkového vyrovnání s církví bylo Nové proboštství navráceno v restituci v roce 2016. Vtipné bylo, že součástí dohody o navrácení byla i smlouva o opravě budovy na náklady římskokatolické církve. Že do té doby byla budova pouze udržována v nezbytné míře při životě jako sklad a depozitář, později dokonce existoval i demoliční výměr a úvaha na náhradu novou budovou. Nakonec příprava a realizace obnovy trvala dlouhých 7 let a vzhledem k významu Pražského hradu a sídla prezidenta republiky byla obnova velmi specifická a ve zvláštním režimu. Ač většina konstrukcí byla v nepoužitelném stavu, inženýrské sítě neexistovaly nebo byly nevyhovující, nepřispěl finančně na tyto práce stát (který byl dědicem táhle apokalypsy) ze žádných veřejných zdrojů ani z finančních náhrad za nevydaný majetek každoročně vyplácených. Že ten stav, do kterého se objekt dostal byl jiného státu? To podle toho, jak se nám to hodí jsme někdy hrdým dědicem a jindy děláme, že se nás to přece vůbec netýká. Tuším, že je to nemorální, nemravné a na hraně zákona, ale takové krásně naše.
Je zajímavé, že k tomu, co je finančně náročné a není populární, je dobře se nehlásit a naopak. A také se nabízí otázka, jaká újma vznikla na neudržovaném majetku za nějakých dalších 30 let od „revoluce“, než došlo k řádnému vypořádání?
Zrekonstruovaný interiér. Foto: Tomáš Slavík
Nákladná rekonstrukce a revitalizace prakticky od základů
Tak tedy je třeba komplexní rekonstrukce, revitalizace, patrové novogotické budovy. Součástí rekonstrukce byla nejenom celková obnova stávající historické budovy, ale také dostavba zbořených dvorních křídel a celková revitalizace nádvoří, které je v současnosti společně s vybranými částmi objektu zpřístupněno veřejnosti. Rekonstrukce v hodnotě 147 miliónů korun je pěkná porce starostí a práce. Co zde nalezneme? Zrekonstruované nosné prvky, krovy, prostupy a otvory v původním provedení. Krásné režné cihelné zdivo průčelí, kvádrovou bosáž, pískovcové skulptury nároží, rustikální prvky chrličů a další artefakty. Ve stejném provedení jsou zde ostění oken, portály, parapety, římsy a sokly stěn průčelí. Pochopitelně bylo třeba zrekonstruovat množství uměleckořemeslných prvků včetně rekonstrukce dobových maleb.
Naleznete zde průřez všemi myslitelnými řemesly a profesemi. Dostavba nových částí i celá rekonstrukce probíhala za dozoru památkářů s přísnými kritérii odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky. Vnitřní atrium je filigránským kouskem, místem sevřeným budovou a dostavbou na místě původních hospodářských budov s průhledem přes Jelení příkop na budovu Velké míčovny. Jako součást dostavby je zde i kavárna a obchůdek. Je k pláči tato schizofrenie mocných, včetně ztráty paměti, když něco necháme takřka zajít na úbytě, posléze pod přísným dozorem za peníze jiných dojde k rekonstrukci a potom se pochlubíme, jaká že je to paráda a provádíme zde veřejnost nebo státní návštěvy. Ke krásnému výsledku je třeba se hrdě přihlásit.
Historický vykládaný strop. Foto: Tomáš Slavík
Kousek z historie pro doplnění
Jen ještě jeden drobný historický exkurz. Původně na místě Nového proboštství bychom nalezli renesanční dům hejtmana Pražského hradu (tedy asi okolo konce 15. století) a dům abatyše kláštera, posléze sídlo nejvyššího písaře zemského. Co je mimochodem proboštství, když si o jeho rekonstrukci povídáme? Je to instituce, ale zároveň i sídlo probošta, představeného (v tomto případě) svatovítské metropolitní kapituly, tedy sboru kněžích sloužících při katedrálním kostele pražské diecéze. Je jím od roku 2002 velmi populární a známý Václav Malý. A pozor, je zároveň jedním ze sedmi držitelů klíče od komory s korunovačními klenoty.
Žulový monument kašny s bronzovými částmi. Foto: Tomáš Slavík
Základní popis
Návrh rekonstrukce a dostavby dvorních křídel Nového proboštství vychází z konceptu otevření dvora veřejnosti. Vzniká tak nový prostor, doposud nepřístupný, který umožňuje návštěvníkům příjemně posedět v malebném zákoutí s výhledem na Jelení příkop a Míčovnu v Královské zahradě.
Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu
Autorská zpráva
Návrh rekonstrukce a dostavby dvorních křídel Nového proboštství vychází z konceptu otevření dvora veřejnosti. Vzniká tak nový prostor, doposud nepřístupný, který umožňuje návštěvníkům příjemně posedět v malebném zákoutí s výhledem na Jelení příkop a Míčovnu v Královské zahradě.
Žádný jiný dvůr na severní parkánové hradbě Hradu není veřejně přístupný. Ve dvoře vznikly dvě přístavby v místech původních hospodářských stavení. V jedné se předpokládá využití pro administrativu, v druhé se plánuje prosklená kavárna.
Oprava stávajícího domu Nového proboštství probíhala z většiny v restaurátorském režimu, s drobnými úpravami dispozic, která zajistila vetší vzdušnost a otevřenost budovy a odstranila pozůstatky kasáren.
Pohled severní. Foto: Tomáš Slavík
Rekonstrukce
Architektonickým záměrem byla v první řadě památková obnova historické budovy zčásti řešená jako rehabilitace jejích interiérů i exteriérů s evokací podoby z doby vzniku historického objektu v závěru 19. století. Budově se nyní navrátilo původní určení, administrativní provoz církevních institucí, zejména Metropolitní kapituly u sv. Víta.
Koncept obnovy je charakterizován volbou trvanlivých a nadčasových materiálů v symbióze původní a moderní barevnosti. Na historických dveřích a oknech byly obnoveny fládrované povrchy, dlažby byly doplněny v odpovídajících formátech a vzorech, dřevěné a parketové podlahy byly repasovány, resp. rekonstruovány. Nové konstrukce jako jsou například skleněné příčky, byly navrženy soudobě, ve střídmém, materiálově kvalitním a nadčasovém řešení.
Pohled jižní. Foto: Tomáš Slavík
Přístavby
V historické stopě původních hospodářských stavení byly zbudovány nové dvorní přístavby s předpokládaným komerčním využitím vázaným na turistickou návštěvu areálu hradu. V přístavbě na západní straně dvora (s rozšířením do severního suterénu) je předpokládán provoz drobného gastra – kavárny, na východě dvora je univerzální obchodní jednotka.
V nových objektech jsou určujícími materiály kamenné obklady z vyhnánovského pískovce, decentní dlážděné a dřevěné podlahy a prosklená fasáda se subtilními ocelovými rámy.
Pohled východní vně. Foto: Tomáš Slavík
Doplňující informace
| Studio | Studio acht |
| Autor | Václav Hlaváček, jednatel Studia acht, hlavní projektant |
| Spoluautor | Mikuláš Wittlich, hlavní inženýr projektu Pavel Jakoubek, hlavní inženýr projektu |
| Umístění projektu | Hradčany 34, Praha |
| Země projektu | Česká republika |
| Rok projektu | 2020–2023 |
| Rok dokončení | 2023 |
| Zastavěná plocha | 589 m2 historická budova 141 m2 přístavby |
| Užitná plocha | 1 477 m2 historická budova 77 m2 přístavba východní 88 m2 přístavba západní 147 m2 dvorní suterén |
| Plocha pozemku | 1 249 m2 |
| Náklady | 147 mil. CZK |
| Klient | Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze |
| Fotografie | Tomáš Slavík, www.tomasslavik.cz, slavik.foto@gmail.com |
| Spolupráce | Statika: Ing. Jan Zima Generální dodavatel: ARCHATT |
| Materiály | Seznam použitých materiálů
Rekonstrukce Přístavby |
| Značky | Seznam použitých značek
zavěšené fasády přístaveb – FRONTECH
kámen na fasádách – Kamenolom Vyhnánov fasádní výplně – TERMETAL fasádní výplně – profily – Jansen střecha (břidlice) – FAS MANINY dlažby a obklady – Archtiles svítidla – Signify svítidlo nad schodištěm Zirkol – Ilti Luce bronzové prvky kašny – HVH vypínače/zásuvky Future – ABB sanita – Laufen |
| O studiu/autorovi | Bližší informace
Jsme projekční ateliér s holandskými kořeny, hlavním sídlem v Praze a kancelářemi po Evropě. Spojujeme holandskou střídmost a smysl pro urbanismus se středoevropským poetismem, citem pro krajinu a památky. Máme rádi výzvy v podobě konverze zanedbaných brownfieldů v nové pulzující městské čtvrti. Bereme jako naše poslání vdechovat nový život památkám; citlivým způsobem obnovujeme nejen jejich fasády, ale i náplň. Všechny naše projekty počítají se zubem času i s vývojem trhu a jsou navrhovány s ohledem na změny umožňující rozvoj. Baví nás architektura, která ve svém měřítku pokorně přistupuje k okolí, a přesto vyniká. Ceníme si nadčasovosti více než trendu. Studio acht působí v České republice od roku 1993 pod vedením Václava Hlaváčka a navazuje jako již třetí generace na holandský ateliér založený v Rotterdamu v roce 1973. Václav Hlaváček vystudoval stavební fakultu ČVUT v Praze – v ateliéru Vladimíra Dlaska absolvoval obor rekonstrukce budov. Pracoval ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů pod vedením architekta Pavla Kupky. Dnes má ateliér již jen pod jeho vedením více než 80 členů. V České republice jsou otevřené kanceláře v Praze, Brně, Olomouci a Třinci. Další kolegové se nacházejí v Rotterdamu, Amsterdamu a Curacau (součást Nizozemských Antil). |
Další informace
Kachlová kamna
Unikátně dochovaná kachlová kamna tvoří jeden z výrazných prvků interiéru objektu. Všech sedmnáct řad kachlů bylo dochováno v autentické podobě. Restaurování se dotklo zejména poškozených exponovaných detailů a prasklých kachlů. Zároveň došlo k plošnému očistění bohatě profilovaného povrchu a následnému sjednocení barevnosti s nově doplňovanými plombami.
Dřevěné kazetové stropy
Nad hlavním schodištěm a v kapli restaurátorský režim zahrnul dřevěné kazetové stropy s bohatou výmalbou. Nejvíce degradované části vlivem zatékání střešním pláštěm byly odstraněny a doplněny ve stejném tvaru. Ve zbylé ploše proces restaurování zahrnoval plombování prasklin, odstraňování nánosů nečistot a obnovu výmalby jejím doplněním a zacelující retuší.
Kašna a dvůr
Dalším zásadním počinem je rehabilitace dvorní zástavby.
Na severní straně dvora na hraně parkánové hradby je v místě zamýšleného Mockerova altánu osazen objekt kamenné vyhlídky s kašnou. Kašna je řešena v kombinaci materiálů mrákotínské žuly a litého bronzu. Dvůr je nově zadlážděn žulovou dlažbou z lomu Březinka dle autorského návrhu.
Použité podklady:
- Citáty – http://www.citaty.net
- Fotografie – Tomáš Slavík, www.tomasslavik.cz, slavik.foto@gmail.com
- Fotografie, část textů a tisková zpráva – Studio acht a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.
Sdílet / hodnotit tento článek