Vinohradská vodárenská věž je specifickou technickou kulturní památkou. Postavena byla podle návrhu slavného architekta mnoha pražských veřejných i soukromých budov Antonína Turka ve slohu novorenesančním. Na konci devatenáctého století a na začátku století nového takto vznikla celá řada významných budov, z nichž většina se nachází na území bývalých Královských Vinohrad. Kromě vodárenské věže to byl například sborový dům České církve evangelické, Národní dům, tržnice, mnohé banky a školy. Jako hlavní inženýr se podílel i na stavbě kostela sv. Ludmily, kde navrhl také část vnitřního vybavení, spolupracoval při stavbě Vinohradského divadla.
Později Antonín Turek přešel od monumentálních staveb v novorenesančním slohu k dekorativnímu historismu po vzoru Antonína Wiehla, kde je jako příklad nejčastěji uváděna novogotická hřbitovní kaple sv. Václava na Vinohradském hřbitově. Podílel se na četných stavbách nejenom v Praze, ale i v dalších městech. Většina staveb je zapsána v Seznamu kulturních památek České republiky a je památkově chráněna.
Rekonstrukce vinohradské vodárny
Při návrhu rekonstrukce budovy byla brána na zřetel výjimečnost této technické kulturní památky. Měla by být připomínkou výše zmíněného architekta i původního účelu budovy. Vinohradská vodárna má sedm podlaží s terasou, která dříve sloužila jako rozhledna, k věži s velkými hodinami a sochami troubících andělů přiléhá vodojem a budova kotelny a strojovny. Celý systém zásobování vodou města Královské Vinohrady se podle dobových záznamů skládal z Vinohradské vodárny v Podolí, podzemních vodojemů, čerpací stanice a věžového vodojemu na Korunní třídě. Tento komplex byl postaven v roce 1882. V roce 1891 byla vodárna rozšířena o novou kotelnu a další studny a navíc byl v Korunní ulici vybudován dvoukomorový vodojem s vodárenskou věží. Původní čerpadla poháněná parními stroji v přečerpávací stanici byla po roce 1914 nahrazena elektrickými. V roce 1962 přestala vodárna fungovat, vyřazena z provozu byla čerpací stanice a věžový vodojem, kam se do té doby přečerpávala voda z podzemních vodojemů a věž byla přestavěna na byty. V roce 1991 byla stavba prohlášena kulturní památkou. V roce 1993 byla restaurována sochařská výzdoba na věži vodárenské budovy. Mohutná stavba je dodnes jednou z vyhledávaných vinohradských dominant.
Spojení modernity a tradice
Budovu v polovině 90. let 20. století předaly Pražské vodárny nynějšímu vlastníku hl. m. Praze. Distribuci vody mají v metropoli na starosti Pražské vodovody a kanalizace (PVK), vodovodní síť má firma pronajatou od Pražské vodohospodářské společnosti (PVS). Ředitel PVS Pavel Válek v listopadu minulého roku oznámil, že se počítá s rekonstrukcí, která ctí tradici a zároveň ukazuje vodárnu jako moderní science centrum. Náklady jsou vypočtené na 450 milionů korun, o financování se podělí Pražská vodohospodářská společnost (PVS) a firma Veolia prostřednictvím Pražských vodovodů a kanalizací (PVK). PVS zaplatí stavební práce za zhruba 350 milionů korun, Veolia prostřednictvím PVK uhradí vznik expoziční části za přibližně sto milionů korun.
„Počítáme s rekonstrukcí, nikoliv s demolicí a novostavbou. V areálu se nacházejí dva podzemní vodojemy, které jsou odstavené od 70. let minulého století. Jeden bude přestavěn na expozici, druhý opraven a znovu zapojen do vodárenského systému. V přízemí vznikne také kavárna a přednáškový sál. Další vzdělávací panely budou umístěny do sedmipatrové vodárenské věže. Na jejím vrcholu se otevře veřejnosti přístupná vyhlídka,“ upřesnil Pavel Válek a nabídl ke shlédnutí nové vizualizace prostoru a 3D prohlídku areálu.
Po vzoru světových science center
Celková příprava trvala týmu Pavla Válka více než pět let. Navštívili celou řadu podobných osvětových center v Česku i zahraničí. Nechtěli jít ovšem cestou virtuální reality, ale cestou autentického zážitku. Jejich hlavním cílem je oživit dosud uzavřený architektonicky unikátní vodárenský areál, otevřít ho veřejnosti v podobě moderního venkovního parku s řadou herních a vodních prvků, připomenout skvosty naší architektury z přelomu devatenáctého a dvacátého století a zároveň v unikátních expozicích ve vodojemu a ve vodárenské věži přiblížit lidem tématiku vody a vodního hospodářství.
„Dlouho jsme diskutovali o tom, které technologie použít a shodli jsme se, že například brýle pro virtuální realitu nejsou žádný zážitek. Ty si můžete koupit, nahrát software a zůstat doma. Jsme přesvědčeni, že současné moderní expozice stojí na skutečném zážitku. Už to není o tom, na něco si sáhnout, něco si přečíst… Půjde o kombinaci moderních technologií, herních prvků a dispečerské části. Když něco uděláte na modelu v tabletu, tak se to skutečně stane v realizační části ve vodojemu. Návštěvníci si uvědomí například to, že pokud se do systému pustí moc vody, začne někde unikat…“ popsal jednu z expozic Pavel Válek a pozval ke sledování realizace projektu rekonstrukce Vinohradské vodárny. Vše by mělo být dokončeno na jaře v roce 2027.
Sdílet / hodnotit tento článek