Co se starými elektrospotřebiči?
Povinnost, zajistit bezpečnou likvidaci a využití dostali výrobci a prodejci zařízení. Pro elektroodpad byla zavedena tzv. povinnost zpětného odběru[1]. Již při nákupu zboží musí být zákazník informován, jak naložit se starým zařízením. Prodejci musí také, podle zákona, umožnit bezplatné odevzdání použitého zařízení podobného charakteru (ve stejném množství, kus za kus). Větší prodejci (s prodejní plochou nad 400 m2) musí umožnit odběr všech starých malých elektrospotřebičů (do max. rozměru 25 cm).
Společnosti, které zajišťují zpětný odběr elektroodpadu (je jich asi patnáct, mezi nejznámější patří ASEKOL[2], Elektrowin[3], REMA[4], RETELA[5] a Ekolamp[6]), museli podle zákona o odpadech zřídit minimálně jedno odběrové místo v každé obci či městské části nad 2000 obyvatel. Proto tyto společnosti uzavřeli smlouvu s obcemi a tak lze elektroodpad odkládat i v rámci systému nakládání s odpady v dané obci (například odvézt na sběrný dvůr). Na drobnější elektroodpad byly na mnoha místech instalovány červené kontejnery. Podrobnosti a informace o místech zpětného odběru lze nalézt na webech kolektivních systémů.
V současnosti se v ČR vytřídí kolem 5 kg elektroodpadu na 1 obyvatele a rok. Podle Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2012/19/EU jsme v roce 2016 povinni sebrat a recyklovat 40 % prodaného zařízení (viz graf)[7]. Lze tedy očekávat, že akce na podporu sběru elektroodpadu budou pokračovat.
Na závěr si položme otázku, je lépe elektrospotřebiče opravovat či recyklovat. Přestože to není zcela jednoznačné, obecně lze říci, že pokud prodloužíme životnost výrobku, zmenšíme i jeho dopad na životní prostředí. Výjimkou mohou být výrobky, které spotřebují hodně energie během svého provozu (fény, varné konvice, pračky, televizory, mikrovlnné trouby, vysavače). Zde je důležité sledovat vývoj na trhu. K tomu může sloužit i web „Úsporné spotřebiče“, které provozuje Středisko pro efektivní využívání energie SEVEn[8].
Elektrozařízení jsou dělené do skupin
Pro účely nakládání s elektroodpady, jsou elektrozařízení rozděleny do 10 skupin. Do skupiny 1 jsou zařazeny velké domácí spotřebiče, jako jsou chladničky, mrazničky, sporáky, myčky nádobí, pračky, sušičky, mikrovlnné trouby, velké ventilátory, elektrická topidla apod. Do skupiny 2 patří malé domácí spotřebiče, jako jsou šicí stroje, žehličky, vysavače, topinkovače, fritovací hrnce, mlýnky, kávovary, holicí strojky. Do skupiny 3 patří komunikační a informační zařízení jako jsou počítače, tiskárny, kopírky, faxy, telefony, kalkulačky, mobily apod. Do skupiny 4 patří spotřební elektronika, jako jsou televize, rádia, videokamery, zesilovače apod. Do skupiny 5 patří osvětlovací zařízení, svítidla, zářivky, výbojky apod. Do skupiny 6 patří elektrické nástroje jako vrtačky, pily, sekačky apod. Do skupiny 7 patří vybavení pro volný čas a hry, do skupiny 8 lékařské přístroje, do skupiny 9 patří přístroje pro monitorování a kontrolu (termostaty apod.) a do skupiny 10 výdejní automaty.
[1]https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=185~2F2001&rpp=15#seznam
[2]www.asekol.cz
[3]www.elektrowin.cz
[4]http://www.remasystem.cz
[5] www.retela.cz
[6] www.ekolamp.cz
[7] http://www.mzp.cz/cz/elektrozarizeni
[8]http://www.uspornespotrebice.cz/
Sdílet / hodnotit tento článek