Výchozí surovinou nejsou ani tak houby, tedy námi viditelné plodnice s kloboučkem, jako spíš mikroskopická a neviditelná mycélia, vyživující vlášení hub. Při správné manipulaci je totiž možné je tvarovat do prakticky jakéhokoliv tvaru, a s přídavkem přírodních pryskyřic a enzymů z nich vytvořit přesně požadovanou formu. Houby si pochopitelně během svého života žádají růstový substrát, a ten jim naštěstí můžeme snadno poskytnout. Jsou jím především odpady ze zemědělské produkce, které tak naleznou smysluplné využití.
Izolační desky vyrobené s pomocí houbových vláken jsou velmi lehké, odolné, a mohou být vyráběny (respektive vypěstovány) s nejrůznějšími parametry vnitřní mřížky. V konečném důsledku tak mohou výrazně zasáhnout proti stávajícímu nadužívání polystyrenu a jeho derivátů, coby izolačního materiálu. Proti polystyrenu stojí hned z několika důvodů: tvoří až 25 % objemu skládek odpadů, a v jedné kostičce polystyrenu (o hraně 33 centimetrů) je vlastně rafinací upraveno 1,5 litru nafty. Ekologická není ani její těžba, natož pak zpracování.
Houbová izolace oproti tomu odpady nevytváří, ale zpracovává, a na rozdíl od polystyrenu, který se bude rozkládat v životním prostředí ještě tisíce let, se houbová izolace rozloží sama. Nemusíte se ale bát toho, že by odešla jen tak sama od sebe. Izolace z houbových vláken je totiž strukturně pevná, dokud na ni nezačne dlouhodobě působit více faktorů – vlhkost, světlo a půdní bakterie současně. Teprve pak se začne rozpadat. Do té doby ale zůstává pevná jako kámen.
Sdílet / hodnotit tento článek