Klubová scéna v Paříži je ztělesněním pomíjivosti. To, co včera bylo vyhledávané, trendy a módní, je dnes už zastaralé a konzervativní. Design se tu přežívá v neuvěřitelně rychlém tempu, a uměním není prorazit na výsluní, ale aspoň chvilku tam setrvat. Proto byl projekt Nüba hozenou rukavicí architektům, kteří museli vytvořit prostor natolik fenomenální, aby jeho ohlas nebyl jen tak překonán.
Stávající majitel podniku, Lionel Bensemoun, o tom pochopitelně už něco ví. Na vlně módních klubů se už pohybuje deset let, a jeho jméno je ve světě metropolitní zábavy fenoménem. Mimo jiné také vlastní síť podniků Le Baron (v Paříži, New Yorku, Londýně a Tokiu). Byl to právě pařížský podnik, který mu ukázal, jak těžké je udržet se v branži. A právě proto tolik docenil práci schopných architektů, které zasvětil do projektu Nüba. Bensemoun totiž přišel k navýsost originálnímu prostoru, který by ale bez dobrých nápadů a kvalitního zpracování nikdy nezískal takový ohlas.
Už samo umístění působí dojmem lákadla: v samotném srdci malebného 13. arrondismentu, jen kousek od náměstí Quai d'Austerlitz. To ale zdaleka není všechno. K dispozici byl prostor o rozloze 1400 metrů čtverečních, situovaných v objektu cité (navrženého studiem Jakob & Mac Farlane Architects) přímo na nábřeží Seiny. Ze střechy odtud přehlédnete půlku Paříže, a přitom jsou vlny na dosah. A proč je zmíněna střecha? Víceméně celý prostor je právě propojen se střešní volně přístupnou terasou. Architekti tedy museli spojit tyto významné pozitivní prvky do jednoho projektu tak, aby z nich vytěžili co nejvíce.
Foto: Nicolas Sisto
Příměr o dobře namíchaném koktejlu by byl jistě na místě, a to nejen proto, že je řeč o módním "klubu". Už setkání Bensemouna s architekty totiž mělo charakter veselého alkoholického dýchánku. Seznámili se totiž na večírku, který probíhal kdesi v Mexiku. Pikantní je, že ani architekti, ani sám podnikatel v zábavním průmyslu, se za toto setkání nestydí. Možná by to mohlo posloužit jako inspirace našim architektům, kde nejlépe lovit lukrativní zakázky. Ačkoliv detailní průběh mexického večírku není znám, jisté je, že ráno před sebou měli architekti Emmanuel Picault, Ludwig Godefroy a Nicolas Sisto velmi zajímavou nabídku.
Lákavé umístění podbízelo architekty hned k prvnímu odvážnému kroku: pokud je k dispozici mimořádný výhled, bylo by jistě škoda omezit návštěvnost podniku čistě na klubovou scénu. Proto došlo k prvnímu velkému zásahu do původního konceptu. Na střeše rekonstruovaného objektu nebude vznikat jen klub, ale i restaurace s kavárnou, s celodenním provozem. Z popudu radnice nedávno revitalizované okolí d´Austerlitz si ale říkalo o víc, než jen všední zpracování.
Zmínění architekti se rozhodli (snad jako formu soukromého žertu) přenést a zprostředkovat "mexickou zkušenost" do Paříže. Proto se minimálně v rámci interiéru klubu pokusili vytvořit dojem vnitřních zšeřelých prostor aztécké pyramidy. Vzhledem k tomu, že trojlístek architektů v Mexiku několik let pobýval, neměli problém adaptovat celou řadu stavebních prvků středoamerické provenience do celého záměru. „Chtěli jsme prostě lidem přinést kousek starého Mexika do Paříže," říká Sisto. „Jako když nasednete do letadla, a najednou jste tam. Jen tady je to rychlejší, a bez letištních kontrol."
Foto: Nicolas Sisto
Architekti ale pracovali na skutečně štědře disponované ploše, a proto si nevystačili jen s mexickými náznaky a a aztéckými referencemi. Pro tvorbu interiéru byly dovezeny skutečně materiály z Mexika. „Je to chrám, je to sídlo kultu, je to tajemné a lákavé," dodává Emannuel Picault. Byl to totiž jeho nápad, dopravit do Paříže pět tun lávových kamenů. Ty putovaly z přístavu ve Veracruz do Le Havre, spolu se zásilkou 200 metrů čtverečních kůže od Leona Guanajuata, a 300 metry čtverečními obkladových listových mozaik z mědi (od Santa Clara Del Cobre).
Zatímco ručně tepané měděné listoví mělo pokrýt strop, tmavé kůži byly vyhrazeny stěny. Tyto prvky, spolu s řadou dalších drobností odkazujících na zručnost mexických řemeslníků, pak dotvářely jednoduše rozvržený prostor do netušené podoby. „Je to pocta celému Mexiku," soudí o návrhu interiéru Sisto. Geometrie místností je provázána s objemem prostoru, dekorativní prvky souzní s jednotlivými úseky celé Nüby. Narazíte tu na diskrétní místa schůzek, posezení k obchodním jednáním, i místa pro zábavu a tanec.
Tím, jak je navíc celý areál Nüba provázán se střídáním dne a noci (a jak se s přibývajícími hodinami mění z restaurace na klubový bar) dochází i k proměnám interiéru. Dříve pohaslé kouty se rozsvěcují, jiná místa se noří do tmy. A vše se přitom pojí s prostorem střešní terasy, která se může stát ideálním místem pro konání koncertů, výstav, módních přehlídek nebo autorských čtení. Nüba prostě svým nevšedním pojetím a širokým záběrem plně odpovídá představě o pařížské umělecké avantgardě.
Údaje o projektu
Název projektu: | NÜBA |
Lokace: | 36 Quai d'Austerlitz, Paříž, Francie |
Koncept: | projekt a design restaurace/klubu |
Architektonické studio: | Chicbyaccident/ Ludwiggodefroy/ Ether |
Vedoucí architekti: | Emmanuel Picault, Ludwig Godefroy, Nicolas Sisto |
Zadavatel projektu: | Lionel Bensemoun |
Rozloha: | 1400 m2 |
Konceptuální tým: | Jean Marie Tassy, Gael Personnaz |
Industriální design: | Atelier Antoine Daniel, Emmanuel Picault, Ludwig Godefroy |
Administarce Mexiko: | Roberto Ayala |
Administrace Paříž: | Alice Stahl |
Konzultace: | Helena Ich&Kar |
Interiér: | Aaron Yepez, Jose Luis Madrigal |
Konstrukce: | Josue Caniah ( JRC ) |
Sdílet / hodnotit tento článek