• ESTAV.cz
• Architektura
• Úchvatné schodiště vypadá jako tornádo zamrzlé v pohybu

Prohlédnout fotogalerii15 fotografií

S výškou 132 metrů a třiačtyřiceti podlažími patřila Amot Atrium Tower na chvost top dvacítky největších budov v izraelském Tel Avivu. Nyní se ale zapsala do historie zcela mimořádnou stavbou, která stojí na pomezí kuriozity a mistrovské skulptury.

V přízemní lobby vyrostla podle projektu architekt-designéra Oded Halefa struktura skutečně nevšedního schodiště, které připomíná vzpínající se masu ohromného tornáda. I když na první pohled působí dojmem určité křehkosti, jako model poskládaný ze sirek, je ve skutečnosti velice pevný a odolný.

Skulpturální točité schodiště sice není divem světa...

...ale za zhlédnutí rozhodně stojí. Nejrůznější zahraniční média se předhání v superlativech, kterými se snaží popsat "aktivní propozice celého objektu" nebo jeho "masivní dynamičnost", ať už to znamená cokoliv. Pravdou zůstává, že takový kousek má něco do sebe, a nese v sobě kombinaci inspirativního designu a řemeslné zručnosti.

Ta je zvláště důležitá, protože by se nemělo zapomínat na člověka, který fyzicky celé dílo během osmnácti měsíců vytvořil: Tomer Gelfand. To jemu prošlo rukama (pokud by se seskládaly za sebou) 9000 metrů kusů dřeva, které vlastnoručně pro toto dílo opracoval.

Vize izraelského architekta spočívala ve vytvoření impresivní struktury, inspirované neohraničenou a pohyblivou spirálou. „Chtěl jsem zachytit pohyb a jeho energii," dodává Halef. A nutno dodat, že si počínal nadmíru úspěšně.

Foto: Itay Sikolski

Energie nepolapitelného živlu

Ve sterilní prostoře vstupního proskleného lobby, na ploše více než 1000 metrů čtverečních, vytvořil velmi přitažlivou skulpturu sahající v úrovni posledního schodu do výše čtrnácti metrů. Tornádo se prolíná prvními čtyřmi patry, obkružuje svými křivkami jasně definovaný prostor a jakoby žije uvnitř jeho zdí svým vlastním životem.

Kulminuje přitom téměř na samém vrcholu, a to v podobě vyhlídkové plošiny rozšířeného mezaninu, odkud můžete přehlédnout část "Diamantové" čtvrti, jak je celá lokalita bankovních zdejších ústavů přezdívána. Výhled sám je přitom limitován vývojem oblasti.

To, co lze přehlédnout dnes nebude pravděpodobně už za pár desítek let k vidění. Celá čtvrť se totiž velmi rychle rozvíjí, a spolu s tím se mění i kvalita a šíře záběru scenérie. Tato vzdálená a přesto se přibližující limita však neubírá celému zmrzlému tornádu na působivosti.

Jednou věcí je návrh a myšlenka, druhou ale pak realita. V tomto případě byl zapotřebí ke ztvárnění tak radikálního designu skutečně ambiciózní a schopný člověk. Oded Halef ale neomylně vsadil na místního umělce, řezbáře a truhláře, Tomera Gelfanda, který s pomocí stavebního inženýra Doron Shaleva (jehož druhou specializací je aeronautika) dotáhl ambiciózní vizi do strhujícího finiše.

Zatímco Shalev vypracoval nosnou kovovou konstrukci (s detailním propočtem optimálního zatížení), vlastní skelet díla, Gelfand podle jednoduchých črtů dával dohromady celkovou kompozici díla. Ta se sestávala ze dvou ohromných bloků rozděleného tornáda, které byly do sebe zapojeny a posléze obloženy dřevem.

Dokonalá ruční práce

Práce na této vnější obálce schodiště nebyla vůbec lehká. Již zmíněných 9000 metrů délky opracovaných částí zdaleka neodpovídá množství nevyhovujících kousků, které buď při opracování praskly, nebo nezapadly na své místo. I to je další unikát zmrzlého tornáda. Přestože odráží ve svých tvarech na dvanáct různých odstínů dřeva, po celý průběh křivek se jedná o tentýž materiál: topol.

Foto: Itay Sikolski

Není přitom nijak namořen ani barevně ošetřen, pracovalo se výhradně s přírodními tóny dřeva, vycházející z různého vybarvení kousků různého stáří a odrážejících lokální klima růstu toho kterého stromu. „Každý kousek přesně zapadá na své místo, není nahraditelný jiným, je konkrétně pro danou pozici na schodišti vybrán," dodává Gelfand. I proto trvalo vlastní sestavování rok a půl.

Preciznost provedení byla dána i metodou zpracování. Jednotlivé obkladové kousky byly řezány laserem (CNC řezačkou), aby přesně zapadly, kam bylo třeba. Aby byl Gelfand schopen skutečně trefit, kam daný profil zasadit, pracoval i s moderním MRI skenerem. Díky barevnému vyznění a dokonalému souladu obkladové vrstvy vznikl skutečně dynamický obraz tornáda, který pocitově odráží hloubku celého vjemu.

Výsledná kombinace neo-modernismu a ruční "etnické" zpracování dodalo celému prostoru vnitřního lobby Amot Atrium Tower naprosto kouzelný dojem.

Jako detail z jinak ohromujícího zážitku při pohledu na zamrzlé tornádo pak působí informace, že celé organické schodiště (díky svému specifickému způsobu výroby a ruční práci) bylo coby mimořádný příklad efektivity (ať po stránce uspořeného materiálu či zdrojů) ohodnoceno platinovou certifikací LEED.

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata