Druhá z variant je jistě lákavá, ale zatím zcela nereálná vzhledem k množství potřebného tepla a našim schopnostem alternativní energii vyrábět ve správném čase a na správném místě. Takže nezbývá, než výrobu tepla omezit, k čemuž ovšem vede hned několik cest. Lze ale všechny z navrhovaných považovat za správné, popřípadě jít jen jednou cestou?
Omezení teplotního komfortu?
Můžeme naše obydlí vytápět na nižší teplotu. Tímto směrem se vydal diktátor Ceausescu. Podle dobových zpráv se průměrná teplota v rumunských panelácích pohybovala mezi deseti a šestnácti stupni celsia, což nejsou zdaleka optimální podmínky k životu, a věřte, že ani tomu „vytápěnému“ domu to nedělá úplně dobře. Zajímavé je, že se s tímto přístupem můžeme setkat i v současné době.
A světe div se, nestojí za ním žádné nařízení shůry, ale naprosto svobodná volba některých našich spoluobčanů, kteří jen špatně pochopili význam slovního spojení „úspory tepla“. Dokud se takto chovají izolovaně, ve svém rodinném domku, je to jenom jejich věc, do které by ostatním nemělo nic být, pakliže se jich to nedotýká. Něco jiného ale je, když tento „úsporný model“ začnou aplikovat v rámci bytovky. V ten okamžik se nucenými účastníky experimentu stávají i ostatní obyvatelé domu, a ti by měli mít možnost se proti tomuto stavu účinně bránit. Páky na to v naší legislativě existují, jen se málo využívají.
Zateplování?
Můžeme se pokusit zamezit úniku tepla ven. Za tímto účelem využíváme při návrhu obvodových konstrukcí materiály představující pro prostup tepla bariéru. Cílem je snížit ztráty na minimum, ale musíme při tom brát v úvahu, že pro každé takové řešení existuje bod zlomu, od kterého již není ekonomické dále navyšovat tepelný odpor konstrukcí, protože vložená investice by ztratila rozumnou návratnost. Proč to zmiňuji? Dnes je totiž módou podporovat neefektivní řešení státními dotacemi, aby o nich vůbec začal někdo uvažovat a neupadla v zapomnění. Jak k tomu ale přijdou ti, kteří mají efektivní řešení, ovšem podpora se na ně nevztahuje, není to náhodou státem organizovaná nekalá soutěž?
© Fotolia.com - doin-oakenhelm
Zateplování se bezesporu stalo hitem v boji za úspory tepla. Když se ale nad jeho přínosem hlouběji zamyslíme, tak něco zde není úplně v pořádku. Co se stane, když zabráním teplu, aby z vytápěných prostor uniklo ven? Zůstane uvnitř a projeví se to na teplotě vnitřního vzduchu. A s dodávkou dalšího tepla bude teplota vnitřního vzduchu nadále stoupat, až se dostane na hladinu, která již pro obyvatele není úplně komfortní, a budou ji muset uměle srazit. A nejjednodušším způsobem jak se zbavit přebytečného tepla, je jeho vyvětrání, což je jen jiná forma tepelných ztrát, které jsme zateplováním draze omezili. Zlepšování tepelně technických parametrů obálky budov proto není samospásné, jak se nám snaží lobby výrobců izolačních materiálů namluvit, naopak samo o sobě žádné úspory v pravém slova smyslu nepřináší. Je jen jedním ze střípků mozaiky, kterou musíme vyskládat, abychom mohli dosáhnout významných úspor tepla.
Utěsnění?
Můžeme omezit větrání, protože při něm je teplý vnitřní vzduch nahrazován chladným venkovním, který je následně třeba za pomoci tepla z otopné soustavy ohřát, což vyžaduje dodávku energie. Ztráty větráním mají nezanedbatelný podíl na celkových ztrátách objektu a s omezováním tepelných ztrát prostupem navíc získávají stále více na významu. Můžeme, ale koledujeme si tím o daleko větší problém, než jsou nadměrné tepelné ztráty. Kvalita vnitřního prostředí má přirozeně zásadní vliv na náš zdravotní stav, a pokud budeme větrat málo nebo vůbec, odsoudíme se k životu v prostředí kontaminovaném řadou pro zdraví nebezpečných látek. Dostatečně větrat je bezpodmínečně nutné.
Optimálním řešením je řízené větrání se zpětným získáváním tepla, zjednodušeně nazývané rekuperace. Teplo z odpadního vzduchu zde ohřívá vzduch čerstvý a tepelných úspor tak dosahujeme, aniž bychom museli redukovat vzduchovou výměnu. Tato varianta by měla být samozřejmostí při návrhu novostaveb, ale u starších objektů není vždy možné s ohledem na dané dispoziční a technické řešení řízené větrání dodatečně instalovat.
Odstranění přetápění?
Můžeme zamezit přetápění. K tomu dochází automaticky pokaždé, když tepla do vytápěné místnosti přichází více, než kolik ho uniká prostupem a větráním. Například tehdy, když u staršího objektu provedeme zateplení a neřešíme úpravu nastavení parametrů otopné soustavy, což je naprosto typický výsledek ambiciózního projektu Zelená úsporám pro bytové domy. Jak to můžeme napravit? Pokud nebudeme brát na lehkou váhu doporučení z předchozího odstavce a zachováme hygienické minimum výměny vzduchu, zbývá nám pouze možnost zaměřit se na přesné řízení přísunu tepla vstupujícího do tepelné bilance objektu. To přichází jednak ve formě tepelných zisků, které lze regulovat obtížně, nákladně a velmi omezeně, a potom ve formě dodávky tepla otopnou soustavou. Tu lze naopak regulovat naprosto přesně a bez jakýchkoliv dodatečných nákladů, takže řešení by mělo být nasnadě.
© Fotolia.com - morissfoto
Ano, a přesto je realita zcela odlišná! Ministerští úředníci, bůhví proč, došli k závěru, že automatická regulační technika, kterou jsou radiátory v bytových domech povinně od konce minulého století vybaveny, nedělá svoji práci dobře, a rozhodli se, že břímě spojené s regulováním tepla na vstupu do objektu naloží na bedra samotných obyvatel, jakoby ti neměli svých starostí dostatek. Všimněte si, jak tento přístup kontrastuje se všeobecnou snahou sešněrovat naše životy všemožnými regulacemi a nařízeními a nechat minimum prostoru pro jakoukoliv kreativitu. Dalo by říct, naprosto pozoruhodný úkaz, pokud by měl pozitivní efekt. A to nemá. Takto to bohužel vypadá, jakoby cílem úředníků bylo donutit lidi dělat vše přesně naopak, než je přirozené.
Sdílet / hodnotit tento článek