Cílem soutěže, která svůj vznik datuje k roku 2009, je ukázat hypotetická řešení. Zakládá si na tom, že je spekulativní, „divoká“, alternativní. Na druhé straně, navzdory těmto přídomkům, mohou právě tyto neotřelé nápady v budoucnu získat svoji váhu. Základním kritériem přihlašovaných projektů ve zmíněné kategorii je netradiční přístup k řešení otázek bydlení, originalita návrhu a pokročilý ekologický design.
Proto na soutěžních projektech nepracují jen architekti, ale také lidé čistě designérských a inženýrských profesí. V nepřehledné změti přihlášených děl pak možná někde číhá skutečné řešení výzev budoucnosti, stejně jako v případě „Bydlení na okraji“. A konkrétně?
Globální lidská populace se ve stále větší míře přesouvá do měst, které díky rozrůstání zabírají stále větší plochu souše. To v konečném důsledku komplikuje kvalitu lidského žití ve městech. Plošné zasídlení koncentrované na plochu není ekologické, hospodárné ani praktické. A táhnout města „do výšky“? Technicky a ekonomicky náročné.
Foto zdroj: Inhabitat.com
„Bydlení na okraji“ proto raději těží z přirozené vertikální struktury, na kterou jen nalepí novou formu bydlení. Charakterizuje ji kombinace udržitelnosti, chytrého provedení a velká míra společenské interakce. Je to prostě bydlení v pobřežních městech, připevněných na hranách útesů.
Tato přirozená vertikála prý zabírá až 20 % souše, takže místa je k dispozici dostatek. Modulární bydlení by mohlo soběstačně těžit z přítomnosti rozbouřených vln a přílivu i přímého dopadu slunečního záření (obnovitelný zdroj energie), přítomnosti vodního zdroje (po odsolení vhodný ke konzumaci i pro závlahu) a technicky nenáročného budování vertikální struktury bydlení (díky „přilepení se na podklad“). Nevýhody? Bydlení na okraji budou nenávidět lidé s agorafobií. A výhody? Budou je milovat milovníci mořského vzduchu a výhledů na západy slunce.
Sdílet / hodnotit tento článek