Prvního dne měsíce října jsou v ranních hodinách vypraveny z nádraží Černý Most v Praze dva autobusy. Postupně přichází asi 60 lidí, kteří se rozhodují, které stavby navštíví. Větší část se nakonec vydává na severní trasu Ještěd. Jsou to většinou mladí manželé, architekti, projektanti a vyznavači ekologického životního stylu. První zastávkou na trase Ještěd budou Křižany, kde je čeká majitel slaměného domu; následuje Jablonec nad Nisou, kde mohou vidět dva pasivní domy, přičemž první z nich je slaměný. Závěr této exkurze patří organickému domu pedagoga waldorfského školství v Semilech.
Ani na jihovýchodní trase s názvem Blaník nechybí waldorfská pedagogika, zastupuje jí budova mateřské školy Maitrea ve Slušticích; následuje ateliér a slaměný dům ve Výžerkách, dále pasivní rodinný dům v Ratměřicích a exkurze končí přírodní zahradou a domem v Ouběnicích, který se představil účastníkům semináře Příběhy domů již několikrát. „Snažíme se vybírat takové stavby, které jsou něčím výjimečné, sledujeme příběhy domů v čase a hledáme společně řešení pro ekologické stavebnictví. Abychom měli dostatek času na každou stavbu, volíme maximálně čtyři domy za den na dvou různých trasách,“ říká na úvod akce Jan Márton, zástupce organizátora Sdružení Ekodům.
Trasa Ještěd
Zastávka první
Odborní průvodci na obou trasách mají hodně práce. Dotazy a nápady se vrší už v autobusech, před vstupem do jednotlivých budov. Architekt Jan Márton seznamuje účastníky před příjezdem do obce Křižany s místní lužickou architekturou a zve do slaměnky s přírodní zahradou, která se tomuto trendu snaží přizpůsobit. Rodinný dům s masivní dřevěnou konstrukcí vyplněnou slaměnými balíky a příčkami s hliněnou omítkou je téměř ideální stavbou – má také vlastní studnu, kořenovou čističku i fotovoltaiku. A navíc vstřícné hostitele, kteří svým domem žijí: „Cílem naší stavby je mít příjemné a zdravé bydlení, obklopené zahradou a volnou krajinou, v místě, kde je možné mít osobní vztahy, v místě, kde si děti mohou bezpečně hrát na zahradě, se sousedy, možná s několika blízkými zvířaty, v místě, které je pro život inspirující a obdařující,“ vysvětlují a zvou na návštěvu. Přestože dům má své projektanty (Pavel Melicher, Čejeni), vznikla v procesu stavby celá řada změn, které určují konečný vzhled a účel stavby. Podívejte se…
Studie stavby v procesu a více fotografií
Zastávka druhá
V tomto případě jsou stavebníci zároveň profesionálními architekty (Jan Márton a Petr Klápště). Nacházíme se v Jablonci nad Nisou ve slaměném pasivním domě a kromě procházky nás česká i odborný výklad: „Používáme přírodní a místní materiály – dřevo, izolace slaměnými balíky, nepálené cihly, hliněné omítky – a také recyklované materiály – izolace z recyklovaného papíru, základy ze starých prefabrikovaných sloupů z rušeného elektrického vedení, střecha sklípku ze starých silničních panelů, střešní substrát z recyklovaných cihel…,“ podotýká Jan Marton a vede účastníky exkurze krásnými interiéry. Jádrem dispozice tohoto domu je důmyslně řešený dvoupodlažní obytný prostor s jídelním stolem, najdeme tady i pracovnu a pokoje pro hosty snadno adaptovatelné na pracovní zónu se samostatným vstupem. Přirozenou součástí je i terasa, veranda a prostorná zahrada. Dokonale promyšlené.
Zastávka třetí
Další zastávka v Jablonci nad Nisou skýtá poněkud jiný pohled na stavbu. Manželé Kohoutovi se rozhodli pro profesionální návrh a stavbu budovali svépomocí. Ztíženou pozici měli umístěním pozemku v prudkém svahu, kde jeho polovinu tvoří ochranné pásmo elektrického vedení: „Pro umístění stavby nám zbyl jihovýchodní cíp, jenž je dále opticky a pocitově zmenšován stavbou na sousedním spodním pozemku,“ vysvětlují a ukazují na elektrické vedení, které míří na hřeben s vysílačem Ještěd. Výhodou jsou naopak krásné výhledy z obou obytných pater: „Nejlepší části pozemku se nacházejí severozápadně od stavby – jsou nejsušší s nejlepším výhledem. Proto je tato část přímo propojena s obytnou terasou. Také hlavní vstup do stavby, položený na stejné vrstevnici jako vstup na terasu, umožňuje bezbariérové řešení,“ vysvětlují dále majitelé. Stavba v pasivním standardu je ze tří stran obložena modřínovými prkny, která budou popnuta zelení.
Zastávka čtvrtá
Na zastávce v Semilech se nachází organický rodinný dům, který vybudoval pro svoji rodinu pedagog waldorfského školství. Postupně jej měnil v souvislosti s rozšiřující se rodinou, finální návrh stavby trval více než dva roky: „Potřebovali jsme si vytříbit názory na stavu i na styl bydlení,“ vysvětluje hostitel a představuje patrovou stavbu s orientací k jihu plnou nádherných mozaik i zajímavých individuálních řešení. Podzemní podlaží využívá jako dílnu a sklípek, kde se rodí většina nápadů. Organicky řešené přízemí i patro odkazuje na duchovně-holistický přístup. Důležité je pro investora využití nezávadných materiálů v interiéru i jednolité tvary nábytku. Do exteriéru se dům obrací křivkami střech nad terasou i patrem.
Trasa Blaník
Zastávka první
První ranní zastávka na trase Blaník byla mateřská škola MAITREA ve Slušticích. V tomto případě se diskutovalo nejenom o stavbě, ale také o filosofii výuky a výchovy. Úžasnou atmosféru má již vstupní prostor – mlatovou pěšinou kráčíte přes zahradu mezi stromy a dále pak do centrálního vstupního prostoru, který je hlavní křižovatkou budovy. Působí to jako tajemný dům ukrytý uvnitř rozkvetlé zahrady. A protože stromy objekt částečně stíní, jsou třídy osvětleny shora velkými jehlanovými světlíky. Do prostoru zároveň přichází světlo i velkým kruhovým oknem do zahrady, jakožto živým obrazem, který se v průběhu roku proměňuje. Poněkud jiným prostorem druhé podlaží: Vše je uspořádáno tak, aby do něho přicházelo světlo ze všech stran, což je umožněno vnitřním pláštěm z průsvitného závěsu a silným centrálním motivem dřevěného stropu s hedvábným svítidlem-vnitřním sluncem. Mateřská škola ve Slušticích je vskutku mimořádným stavebním i kulturním počinem.
Zastávka druhá
Po prvním nebývalém zážitku následuje další umělecký počin. Navštívili jsme atelier a slaměný dům ve Výžerkách, který si sochař Lukáš Gavlovský vestavěl do staré stodoly: „Na místě dříve určeném pro obilnou slámu, je dnes uložen obytný dům,“ vysvětluje investor. Vestavbu tvoří dva propojené útvary, konstrukci ze smrkových fošen a borové kulatiny vyplňuje izolace ze slaměných balíků, stěny jsou oboustranně omítnuty hliněnou omítkou. Prosklená část kvádru vyčnívá ven z jižní fasády stodoly. Druhý útvar je inspirován organickými prvky z rostlinné říše. Plášť uzavírají papírové kartony a tenká dřevěná prkna. Dům je vytápěn dřevem v kamnech postavených na finský způsob a je postaven s ohledem na možnost budoucí recyklace a kompostovatelnost. Navrhoval jej architekt Oliver Kálnássy. V současné době dokončuje majitel obytnou přístavbu podle projektu architekta Miroslava Ščudly z ateliéru DOMA architekti.
Zastávka třetí
Pasivní energetický standard zastupuje rodinný dům manželů Neklových v Ratměřicích. Navrhl jej Aleš Brotánek a stavebník do něj vložil mnoho vlastní invence a energie. Rodinný dům je přízemní s obytnou částí orientovanou do zahrady na jih. K jižní a východní části domu přiléhá střešním přesahem krytá terasa s možností venkovního sezení s návazností na výstup z ložnice na východ a na jižní straně s návazností na obytný prostor. Jako tepelné izolace jsou zde použity slaměné balíky zabudované v konstrukci stěn doplňované foukaným Climatizérem plus. Vnitřní tepelnou stabilitu zajišťuje betonová vrstva v podlaze, příčky z hliněných tvárnic a vnitřní hliněné omítky na obvodovém plášti. Pro ohřev TUV je použito FV kolektorů o výkonu 2kWp. Majitel si zvláště chválí sedlovou ozeleněnou střechu přecházející z vytápěné části nad nevytápěnou a dále nad terasy. Sympatické dílo, které souzní se svými majiteli i s okolní přírodou.
Zastávka čtvrtá
Poslední zastávkou na trase Blaník jsou Ouběnice. Manželé Gallovičovi představili na této akci svoji zahradu a dům již několikrát. Zajímavé je sledovat tuto stavbu v čase, zajímavé je sledovat i její dávnou historii: „Vyhledáváme zašlé fotografie a snažíme se oživit i některé nápady minulosti,“ vysvětlují. Plně tak využívají potenciál místa a budují vlastní genius loci. Nespornou výhodou jsou dvě povrchové studny, přičemž jedna z nich je dokonce tak vydatná, že v době největšího sucha v roce 1953 sem jezdili i lidé z okolí. Obdiv zaslouží i přírodní zahrada, kde pěstují bylinky, jedlé a užitkové květiny, zeleninu. Nechybí ani ovocné stromy a keře. Zahrada přiléhá k osobitému selskému stavení rekonstruovanému v přírodním duchu – najdeme tady rákosovou střechu, uvnitř hliněné omítky a mnoho dalších nápadů s nádechem historie.
A co říci na závěr? Sdružení Ekodům pořádá takovýchto akcí více a každá z nich má svoji specifickou atmosféru. Ani tato nebyla výjimkou: „Snažíme se sdružovat lidi, kteří mají podobný názor na bydlení. Nabízíme jim možnost poznat zajímavé stavby, učíme je pracovat s přírodními materiály. Za všechny snad zmíním kurzy hliněného stavitelství, které byly v rámci Evropy rozšířeny o hliněné konstrukce, nejsou to už tedy jenom kurzy hliněných omítek,“ říká na závěr Jan Márton a zve na další exkurzi, tentokrát do dílny pořadatelů. Na nezájem si rozhodně nemůže stěžovat. Většina akcí je zaplněna a Příběhy domů rostou geometrickou řadou. Vidět však můžeme pouze některé.
Sdílet / hodnotit tento článek