Současné Švýcarsko a dávná historie šógunskými válkami zmítaného Japonska má k sobě díky práci architektů ze studia Haratori Office nečekaně blízko. Šéfarchitekt týmu, Nahoko Hara, dokáže totiž svými myšlenkami a praktickými postřehy překlenout nejen ohromné kontinentální vzdálenosti, ale i rozpětí celých věků. Přesvědčte se sami. Na jeho poslední realizaci, objektu Alpine Loft, je znát odkaz tradiční lidové architektury Ostrovů vycházejícího Slunce, stejně jako ryzí praktičnost a odolnost pevného švýcarského vysokohorského stavení. Toto splynutí východu se západem má přitom velmi příjemné provedení. Nečekaně moderní interiér se nezříká inspirace japonskou funkčností a jednoduchostí, v kombinaci s působivou „skanzenovou“ alpskou stavbou.
Příběh zapomenutého stavení z Alp
S čím tedy v Alpine Loft počítat? Bílé omítky, neupravené dřevěné obklady, moderní okna. Ložnici v ryze japonském stylu (matrace na vyvýšeném roštu, posuvné dveře s papírovou výplní), rustikální koupelnu (potrubí v mědi, které vypadá téměř původně) s betonem opleteným proutím, přiznané stropní a stěnové trámy, a designově na míru šitý nábytek. Jak se k tomu ale architekti dopracovali? Spisovatel Dino Simonett věnoval projektu Alpine Loft dokumentární publikaci čítající 192 stran, a tak poskytl dostatek materiálu pro popis celé situace, jak ji vnímali architekti Zeno Vogel a Nahoko Hara:
Byla to jen obyčejná dřevěná stodola, polorozbořené a rozpadající se stavení. Zbytečné a nevyužívané. Jenže jeho demolicí by se otevřel prostor, který by nebylo možné ekvivalentním způsobem zaplnit. Prázdné místo by vytvořilo nepatřičnou mezeru, díru v tkanivu celé vesnice. Co s tím? Objekt už dávno pro svůj chatrný stav nesloužil domácímu zvířectvu ani k uchovávání a sušení ječmene. Přesto tato stavba nesla potenciál. Disponovala „prostorovými kvalitami“, které vycházely z pradávné typologie vesnického stavení. Ve své současné podobě neměla další důvod pro existenci, ale její kořeny byly dobrým základem. I když se zvolna sesouvala, pořád byla otevřena k dalšímu využití.
Původní vnější obálka stavení byla vybudována z dnes již velmi letitých a místním klimatem „nahlodaných“ trámů. Mezery bez výplně, sloužící k tomu, aby původní sušírna byla profukována čerstvým povětřím, se pochopitelně u objektu nyní určeného k obývání jevily jako problém. Jenže zásah, například zateplení, by vedl k narušení charakteru stavby. Nahoko Hara a jeho kolega Zeno Vogel se proto rozhodli ponechat vnější strukturu nedotčenou, a místo toho budovat stavbu zevnitř. Původní historická stavba se tak sama stala zastřešeným stavebním místem.
Vzdušný prostor jako nosný prvek
„Myslíme, že tím stavba označovaná v němčině jako Luft a holandsky Lucht, dostála plně svému původnímu významu,“ soudí lidé z Haratori Office. S pomocí prosklených stěn a dřevěných výplní se tak podařilo interiér uzavřít, aniž by do něj vmezeřené průhledy v trámech po obvodu přestaly přivádět denní světlo. „Je to jako okno po obvodu celé budovy, které tu je a současně není,“ popisují architekti. A opravdu, pokud zaostříte zrak, můžete mezerami sledovat život ve vesnici, svah sjezdovky, lesy nebo masiv hor. Záleží jen na vás, jestli budete toto okolní divadlo sledovat.
Stojíte v pozici neviděného diváka, který se sám může rozhodnout. Tato „otevřenost“, při které však není nijak omezeno soukromí obyvatel, prý poskytla architektům nebývalý pocit volnosti a tvůrčí svobody. A samozřejmě, nebyl by to Nahoko Hara, kdyby to projektu nevnesl trochu dávné poezie. Vzpomněl si totiž na muže jménem Kamo-No-Chōmei, kterého bychom podle současných kulturních měřítek dnes označili nejspíše za poustevníka.
Historie japonského podivína?
Žil mezi lety 1155-1216 v Japonsku, kde se „otočil zády k válkám, úpadku Kjóta a přírodním katastrofám“ a dál žil lehce podivínským životem básníka, muzikanta a filozofa ve své „Chýši dlouhé a široké deset stop“. Pro Haru ale bylo podstatné, že tento dávný poustevník dokonale popsal své minimalistické obydlí. Zachytil, kolik místa si vyčlenil ke spánku a kolik k práci, bez ohledu na minimální prostor svého obydlí.
„Tato jednopokojová chýše byla vlastně archetypální ukázkou sdíleného obytného prostoru, který poskytoval úkryt před nepřízní počasí a umožňoval jeho obyvateli tvůrčí práci. A právě po vzoru obydlí Kamo-No-Chōmei jsme se rozhodli sestavit kompozici interiéru Alpine Loft.“
Programové využití? Definice nečekejte
Nahoko Hara dodává: "Z hlediska celé transformace jsme se proto podle tohoto vzoru zdráhali přiřknout Alpine Loft jednu konkrétní funkci, jedno programové využití. Nechtěli jsme se omezovat tím, že bychom budovali „prázdninové obydlí“ nebo „celoročně obývaný dům“. Je to prostě místo, kde můžete být. Ano, může sloužit jako kancelář, dílna nebo ateliér. Ale především vždy bude místem tiché a klidné koncentrované práce. Opravdu jsme se po celou dobu drželi stranou, když přišlo k řešení konkrétní využití. Chtěli jsme prostor otevřený, transparentní, nedotčený. Který ale dokáže vyhovět požadavkům každodenní rutiny."
Zeno Vogel, spoluautor návrhu, připouští, že takové splynutí japonské a švýcarské tradice nebylo snadné. Rozdíly vychází nejen z rozdílné typologie a konstrukčních nároků. „Kamo no Chōmei a jeho odkaz je vlastní Japonsku, a pochopení jeho myšlenek tady, v jiném kulturním prostředí, je prakticky nemožné. Po čase ale zjistíte, že odlišné jsou výrazové prostředky, ale nikoliv potřeby obyvatel. Chýše v japonských mlžných horách a obytná stodola ve švýcarském kantonu Graubünden může vznikat na stejných základech.“ Výsledkem je tedy stavba, která je ve své podstatě jednolitým prostorem, ve kterém se překrývají jednotlivé funkční prostory.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Alpine Loft |
| Typ projektu: | adaptivní rekonstrukce |
| Architektonické studio: | Office Winhov, Office Haratori |
| Lokalizace: | Mathon, Grisons, kan. Graubünden, Švýcarsko |
| Vedoucí projektu: | Nahako Hara, Zeno Vogel |
| Hlavní dodavatel stavby: | Theophil Petrig, Martin Lippuner |
| Strukturální inženýring: | Juerg Conzett, Chur |
| Statik: | Mario Bleich, Zurich |
| MEP: | Ralf Zimmermann, Martin Riedhauser, Urs Tillessen |
| Tesařské práce: | Domenic Mani |
| Zapevnění dřevěné konstrukce: | Ralph Kuenzler, Andreas Garbely |
| Střecha: | Symen Günther |
| Práce se dřevem v interiéru: | Toni Mani |
| Okna na míru: | Urs Frei, Thomas Knechtli |
| Kamna: | Egon Maissen, Raumbau |
| Koupelna Koya-maki: | Hinoki Soken |
| Posuvné dveře s papírovou výplní: | Mitsuo Hara |
| Klient: | Office Haratori, Zurich |
| Rok dokončení (finalizace): | 2016 |
| Zastavěná plocha: | 152,0 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek