V rozhovoru pro rakouská média velmi často uvádí, že už v mládí propadl kouzlu hor a tento koníček ho provází po celou dobu jeho kariéry. Oblíbil si zvláště ty ve Východním Tyrolsku a Štýrsku. Snad proto přesunul své angažmá do Rakouska – a to včetně architektonické tvorby. V Rakousku to ale jako rodilý Němec neměl (dle svých vlastních slov) vůbec jednoduché, a to prý kvůli tradiční řevnivosti mezi Němci a Rakušany. O to více se musel snažit. Po vyučení truhlářem odešel do Štýrského Hradce, kde se rozhodl studovat architekturu a už tam zůstal natrvalo. Již několik let je šéfem zdejší projekční kanceláře, a kromě toho zde přednáší na vysoké škole (Faculty of Architecture Graz University of Technology). Pouto s Východním Tyrolskem ale nikdy nezpřetrhal. Stojí tady jeho vysněný rodinný dům, v němž tráví se svými blízkými volný čas.
Krása horské architektury
Ve svém životopisu Jan Werner píše, že láska k Východnímu Tyrolsku začala už v dětství, kdy pomáhal místním statkářům se sklizní a často se vydával se svým otcem hluboko do hor. Na konci 90. let se pak rozhodl jít do Lienzu a vyučit se tesařem. Zároveň pečlivě studoval místní folklór a řemesla. Jen několik kilometrů východně od Lienzu totiž leží vesnička Dölsach, která je zároveň domovem muzea Aguntum. Muzeum je pojmenováno po jediném římském městě, jenž vzniklo na území dnešního Tyrolska a nabízí nejenom archeologické skvosty, ale také mnohé ze zdejších tradic stavitelství a lidové architektury.
Jako další oblíbené destinace ve Východním Tyrolsku uvádí architekt malebné údolí Defereggental s hustým kobercem alpských růží a tiché údolíčko Villgratental, které působí, jako by se zde zastavil čas. O to více si vážil nabídky navrhnout přímo v Dölsachu nedaleko Lienzu dům pro rodinu místního zubaře a folkloristy. Z vily je nádherný výhled na zasněžené štíty Dolomit a rodinný dům je pro majitele doslova rájem v centru velehor.
Místní materiály a úcta k tradicím
Rukopis Jana Wernera je nezaměnitelný. Stavby promýšlí do posledních detailů, rád spolupracuje s klienty, kteří jeho preciznost ocení. „Vycházím z toho, že stavba, na které pracuji, není pro mě. Je pro mého klienta a já se s ním musím seznámit a vycítit, co přesně chce a jaký je jeho vkus. Dávám si vždy záležet na výběru správného materiálu, přestože mě to stále nejvíce táhne ke dřevu a vždy se snažím, aby moje stavby byly ekologicky šetrné a takzvaně udržitelné,“ vysvětluje své postupy architekt, ukazuje fotografie vily v Dölsachu a chválí vkus majitele.
Z obrázků je patrné, že vila je koncipována tak, aby byla co nejvíce otevřena do prostoru a šetrně zapadala do okolní krajiny. Ve skleněném průčelí domu se zrcadlí výběžky hor, z terasy a oken je fantastický výhled až k majestátním štítům pohoří Hohe Tauern a Dolomit. Relativně drsnému podnebí (nadmořská výška 731 m) je přizpůsobena nejenom samotná stavba, ale především její fasádní systém. Zajišťuje obyvatelům domu dokonalé odvětrávání bez ohledu na roční období. Architekt musel volit materiál s mimořádnou trvanlivostí a dlouhou životností, odolný proti vichřicím a vánicím, materiál pevný, rezuvzdorný a zároveň lehký.
Po dohodě s klientem nakonec vybral hliníkovou krytinu, která se vyrábí převážně ze sekundárně zpracovaného hliníku a je možné ji recyklovat. „Současně s tím bylo ovšem nutné pamatovat také na střechu domu, která je orientována na jih a má své vlastní fotovoltaické zařízení, a také na tepelné čerpadlo, které je skryto u garáže domu. Museli jsme najít nejenom technologický soulad, ale také soulad designový, architektonický,“ dodává Jan Werner a chválí výhody hliníkových desek, které nabízejí nespočet barev a tvarů, volbu úrovně lesku i speciální nátěry zviditelňují funkci pláště budovy.
Velkou inspirací pro architekta byl v tomto případě přírodní kámen šedozelené barvy zvaný serpentin (z latinského serpens, tedy had). Minerály této skupiny jsou obyčejně tmavozelené, žlutozelené či šedé barvy a připomínají hadí kůží. Obyčejně se používají pro výrobu šperků a odpradávna se věří v jejich ochranné a léčivé účinky. I takové mohou být fasádní a střešní systémy ve Východním Tyrolsku, které je domovem nejvyšších hor našich jižních sousedů. Kraji se přezdívá Střecha Rakouska – a to je pro architekta opravdu velký závazek. Podobný přístup jako v případě vily v Dölsachu je patrný i u dalších projektů Jana Wernera. Láska k dřevu, ekologické cítění a řemeslný um a jsou tady patrné snad ještě více.
DI Arch. Dr. Jan Werner – rakouský architekt německého původu, vyučený truhlář, absolvent architektury ve Štýrském Hradci a později též univerzitní pedagog (Faculty of Architecture Graz University of Technology). Zakladatel a majitel studia JAWECO se věnuje převážně ekologickému stavitelství, dřevostavbám a také horské turistice. Láska k horám je patrná z každého jeho projektu.
Sdílet / hodnotit tento článek