Další díl o bezpečnosti na sídlištích vznikl ve spolupráci s atelierem Unit architekti. Rozebírá pojmy klíčové z hlediska potenciálu proměny fyzického prostředí sídlišť a ukazuje konkrétní architektonické, urbanistické a krajinářské zásahy vedoucí ke vzniku kvalitnějšího (a v důsledku také bezpečnějšího) prostoru mezi budovami.
ESTAV.cz pořádá konferenci Jak bezpečněji bydlet! Přednášky budou probíhat na veletrhu For Arch 2017. Přihlaste se již dnes na přednáškový blok! Více informací v samostatném článku.
Veřejný prostor pod veřejným dohledem
V názvu tohoto dílu jsem záměrně nepoužil pojmy veřejný prostor nebo veřejná prostranství, protože škála prostorů, kterým se v rámci seriálu o bezpečnosti na sídlištích věnujeme, je (nebo by určitě měla být) širší. V prvním dílu jsem mluvil o důležitosti osvojení si prostoru uživateli, kterým má primárně sloužit. Je zřejmé, že lidé si odlišným způsobem osvojují zcela veřejný (všem bez omezení přístupný) prostor, jakým je centrální park nebo náměstí, hřiště uvnitř obytného bloku (které je sice přístupné všem, ale již zřetelněji zasahuje do klidové, intimní sféry obyvatel okolních domů), a polosoukromou předzahrádku. Teoreticky je to docela jasné, v reálném prostředí sídlišť už to obvykle tak jednoznačné není. Jasné vymezení veřejných, poloveřejných, polosoukromých a zcela soukromých prostor jejich polohou, funkcí a charakterem (spíše než cedulemi a ploty), lze označit jako základní předpoklad pro další kroky, o nichž bude řeč níže.
Čitelnost aneb komu prostor patří a k čemu slouží
Pro pocit pohody a bezpečí je velmi důležitá čitelnost a srozumitelnost prostředí. Tradiční městská struktura se vyznačuje čitelnou hierarchií veřejných prostranství a zřetelnými přechody mezi (polo)veřejným a (polo)soukromým prostorem. Dokážu odhadnout, která ulice je hlavní a vím, že když se jí vydám směrem dovnitř města, dojdu na centrální náměstí. Jsou zde jasně vymezené bloky a mohu předpokládat, že co je vně bloku, je veřejné, a co je uvnitř, má soukromější charakter. Modernistická otevřená struktura sídlišť tak předvídatelná (intuitivní) není. To je ovšem limitující faktor pro osvojení si prostoru těmi správnými uživateli.
Množství a kvalita prostoru mezi paneláky
Hustota zástavby je na většině sídlišť relativně nízká. Přičtěme k tomu skutečnost, že naprostá většina volného prostoru je prostor veřejný. Obec, která jej má spravovat, se dostává do ekonomicky obtížné situace. Buď se omezí na „minimální údržbu“ spočívající v sečení vysoké trávy, prořezu dřevin a údržbě cest ve schůdném/sjízdném stavu (a rezignuje na vyšší rekreační, pobytovou či parkovou kvalitu prostoru), nebo si musí položit nevyhnutelnou otázku, jakým způsobem se o péči podělit s obyvateli sídliště. Základní předpoklady řešení, které má naději fungovat, jsou vylíčeny v předchozích bodech. Je nutné vytvořit intuitivně srozumitelnou typologii prostorů mezi budovami. Možností, jak to udělat, je více a jejich rozbor by vydal na samostatný článek. Obecně ale mluvím o svěření/pronájmu těchto ploch poskytovatelům volnočasových služeb (zahradní restaurace, cukrárny, lanového parku…), vlastníkům domů jako polosoukromých předzahrádek nebo zájmovým spolkům, které se věnují například městskému zahraničení. Řešením může být v některých případech i dostavba nízkopodlažních objektů (obytných nebo s funkcí občanské vybavenosti), které dotvoří prostor (ulici, blok, náměstí) a rozšíří typologickou nabídku bydlení nebo oživí parter.
Život mezi budovami
Život (aktivity) mezi budovami výrazně přispívá k přirozené sociální kontrole (přehledu o tom, co se odehrává „venku“) a skrze to k většímu pocitu bezpečí. V této souvislosti stojí za to zmínit několik poznatků. U domů do výšky čtyř, nanejvýš pěti podlaží rozumně funguje oční kontakt se zemí a také případná komunikace s lidmi dole na ulici. V takovém prostředí mají obyvatelé lepší přehled o okolním dění a předprostor domů bývá osvojenější (více se zde vyskytují pečlivě udržované předzahrádky, častěji vidíme sousedy posedávat a diskutovat na zápraží apod.). S vyšším počtem pater domu klesá i zájem obyvatel nižších podlaží podle principu „je nás tady hodně, tak proč bych se měl starat zrovna já“. Úprava podlažnosti paneláků určitě v českém kontextu nepatří k příliš reálným možnostem. I u vyšších domů ale hraje důležitou roli čitelnost a srozumitelnost prostředí, o níž byla řeč výše. Rádoby parková plocha nebo husté křoví kolem chodníku je něco nečitelného a nepředvídatelného (nevím, komu a čemu slouží ani si nemůžu být jistý, kdo/co na mě číhá v porostu). Naproti tomu předzahrádka nebo pěstitelské záhony obehnané živým plotem jsou z tohoto hlediska zcela srozumitelné a nevyvolávají pocit nejistoty či nebezpečí. Stejně tak hojně využívaná dětská hřiště, sportovní plochy nebo možnost posezení s výhledem do veřejného prostoru přispívají k tomu, že se lidé (v blízkosti jiných lidí) cítí příjemněji a bezpečněji.
Důsledkem neurčitosti, v některých případech se nebojím použít pojmu zbytkovosti, prostoru mezi budovami na sídlištích je, že zde chybí vztah, který bychom mohli nazvat identifikací středního měřítka – tj. něco mezi identifikací s domem a bytem, k nimž se lidé vztahují nejčastěji a nejsilněji, a pocitem neurčité přináležitosti k celé čtvrti či sídlišti, kde žijí. Přitom právě střední měřítko je pro utváření osvojeného a bezpečného prostoru mezi budovami nejdůležitější.
Poděkování: Michalu Kohoutovi, Davidu Tichému a Filipu Tittlovi, jednatelům atelieru Unit architekti, za konzultaci obsahu článku a poskytnutí obrazového materiálu.
Tento článek vznikl v rámci projektu „Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu“ podpořeného Ministerstvem kultury v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI), identifikační kód projektu: DF13P01OVV018. Cílem pětiletého projektu (2013 - 2017) je výzkum a dokumentace vybraných panelových sídlišť v ČR, postižení historických, kulturních a sociálních aspektů při percepci těchto celků v minulosti i přítomnosti a vytvoření vzdělávacích modelů k jejich prezentaci. Více o projektu na panelaci.
Sdílet / hodnotit tento článek