Přístavní město Jaffa je jedním z nejstarších na světě. Můžete sice pochybovat o tom, zda nese jméno po jednom z Noemových synů, a jestli je tedy správné jeho vznik „datovat“ do časů biblických příběhů, anebo je přeci jen o něco mladší. Jaffa přesto zůstává jedním z nejstarších přístavů světa, který fungoval mnohem dříve, než se začala psát historie nedalekého Tel Avivu. Po celou dobu své existence přitom těžilo ze své strategické polohy, tedy usazení kolem čtyřicetimetrové skalní vyvýšeniny v jinak extrémně rovinatém kraji. A zdejší skály, prohlodané vodní erozí i cepíny prvních osadníků, vytvořili v nejstarších částech tohoto úchvatného sídla celé systémy jeskyní. Ty sloužily jako spíže, úkryty v případě častého obléhání, kláštery a podzemní chrámy a v neposlední řadě, jako obytné domy.
Byt 6+1 ve skále. Co s tím?
A právě k jedné z takových „jeskyní“ se v roce 2016 dostal Raz Melamed, jeden z architektů místního architektonického studia Pitsou Kedem Architects. Stálo před ním přibližně 120 metrů čtverečních dutin, proluk, sklepení a dómů, vysekaných a vykutaných do měkkého slepence, pěkně seřazených v úrovni jednoho patra. Profil těchto jeskyněk začínal volně výstupem na ulici ve Staré Jaffě, a ve svém průběhu se dostával nad úroveň přístavu a moře. Otázka k řešení, se kterou se na něj obrátil klient, byla prostá. „Co s tím?“.
Cena stavebních parcel v Tel Aviv stejně jako v Jaffě je astronomická, a každý metr se tu vyvažuje div ne zlatem. A tady je k dispozici více než dostatečný prostor, který se navíc nachází přímo v srdci historického centra jednoho z nejstarších přístavních měst světa. Lákavý potenciál, umocněný ještě úchvatnými výhledy na moře měl svou pochopitelnou vadu na kráse. Pořád to byla jen jeskyně. A i když by ji smělý realitní makléř rád představil jako historické sídlo 6+1 v přístavní zóně, byla to opravdu jen před stoletími vydlabaná díra ve skále.
Pitsou Kedem exotice rozumí
Jednou z výrazných předností architektů ze studia Pitsou Kedem je, že se umí s atypickými požadavky i nezvykle komplikovaným prostředím své domoviny skvěle vyrovnávat. Izrael je místem dávné a slavné minulosti, a prakticky každá zakázka se tu nějak dotýká místních kulturních klenotů. Melamed tedy nejprve kontaktoval zdejší památkáře, se kterými probral všechny možnosti. Ti o obytnou jeskyni a její stoletími narušený charakter zájem neměli. A pak se tedy mohl volně pustit do díla, kde interiér není omezen sousedními pozemky, ale rostlou skálou.
Melamed se rozhodl členěný prostor spojit v jeden celek. Namísto podzemních komůrek tedy jeden celistvý tunel. „Rekonstrukce nabízela příležitost spojit místnosti, a tím zajistit jejich prosvětlení,“ prozradil architekt, který dává přednost dennímu slunci před umělým osvětlením. Jak to ale zařídit tady? Pomohl si několika průseky, které probily jižní stěnu. V místech původních odvětrávacích průduchů tak vznikla okna, která otevřela celý objekt kontaktu s mořem.
Když se z jeskyně stává dům
Razantní zásah vyústil ve zkrácení profilu (z pohledku délky), ale směrem k oknům se naopak využitelný prostor zvětšil. Další, a neméně intenzivní zákrok, se pak týkal dosavadních „dekorací“. Jednalo se především o část prvků výdřevy, maleb (vyhodnocených jako nehodných ochrany) a část cihlové vyzdívky v první sekvenci místností. Jeskyně tedy byla osekána až na dřeň holého kamene. Zachování jeskynního vzhledu ale nebylo žádoucí. Hned v dalším kroku byly stěny zarovnány a překryty bílou omítkou.
Určitou výjimkou v tomto čistícím procesu byla kuchyně. Tady se totiž zachovala poměrně působivá kopule vykládaného stropu s klenbou, a tak bylo přistoupeno k její citlivé konzervaci. Stěny i stropy tedy již dostaly svůj díl, a přidaly se k nim i podlahy. Odstraněny byly schůdky mezi již zrušenými místnostmi, a úroveň podlahy byla sjednocena. Část tohoto procesu bylo realizováno s pomocí bouracího kladiva, o zbytek se postaral litý beton. Aby ale „jeskyně“ nepůsobila příliš industriálním dojmem, byla vrstva betonu překryta leštěnými kamennými dlaždicemi.
V doteku s minulostí
Nově začleněné (či spíše kompletně nově pojaté) prostory nejsou oddělené dveřmi. Jednotlivé průchody jsou zdůrazněné robustním obkladem z černého kovu. Jejich barevný kontrast s bílými stěnami místností pak působí jako vizuální, ale nikoliv fyzická bariéra. Tyto krycí desky jsou kromě estetické funkce ryze praktické, dovedně totiž zakrývají technické prvky. Původně stísněný, temný, členitý a celkově nevábný prostor jeskyně složené z řady vytesaných prostor různých velikostí se tak díky Razu Melamedovi dočkal zásadních změn.
Zjednodušení a vyrovnání místností, otevření průhledů směrem ke světlu a moři, to vše vedlo k totální proměně původního místa. Přesto si dokázalo udržet jistý punc původnosti, stopy charakteru místa. Tento dojem v obyvatelích podporují i drobné prvky, například v podobě kamenného obložení okenních rámů, nebo tepaná dvojitá mříž lemující prosklené křídlo vstupní dveří. „Základní myšlenkou bylo, aby obyvatelé poté, co vstoupí do svého domu v jeskyni, nenechali historické město za sebou. Aby pořád byli jeho součástí."
Údaje o projektu
| Název projektu: | Old Jaffa House 3 /Modern Cave |
| Typ projektu: | rekonstrukce ve skalním masivu, návrh obydlí |
| Architektonické studio: | Pitsou Kedem Architects |
| Lokalizace: | Tel Aviv-Yafo, Stará Jaffa, Izrael |
| Vedoucí projektu: | Raz Melamed |
| Projektový tým: | Irene Goldberg, Pitsou Kedem |
| Design bytových doplňků: | Pitsou Kedem, Irene Goldberg |
| Dodavatel stavby: | Ligne Roset, Poliform, Desalto |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové a stavební činnosti: | 2016 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2017 |
| Počet podlaží: | 1 |
| Využitelná plocha podlaží: | 100 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek