Japonsko zažívá v posledních dvou desetiletích velký stavební boom. Ten sice nesouvisí s nárůstem porodnosti, která je v Zemi vycházejícího slunce naopak na bodu mrazu, ale spíše s modernizací celkového životního stylu. Proměna, jakou zažívají menší města, je dramatická. V průběhu jedné generace tak hromadně mizí tradiční prvky japonské architektury, kterou současníci mají za zastaralou a přežitou. Ne každý ale touží po tom vyměnit minulost za komfort. Jsou lidé, pro které odkaz předků stále hodně znamená. A právě k těm se počítají klienti týmu architektonických studií DATT a Koyori.
Dálnice přetnula proud minulosti
Stáli totiž před jasnou volbou. Jejich rodinný dům se totiž řízením osudu a městských plánovačů „ocitl“ u nově vytvořené dálnice. Dům by z hlediska statiky dlouhodobou přítomnost vedle rušné dopravní tepny neustál. A tak se museli rozhodnout: dům opustit a ponechat jej osudu, nebo se naopak postarat o jeho zachování. Klienti disponovali prostředky pro obě zmíněné alternativy, ale přestěhování se, potažmo vystavění nového moderního domu si přesto nezvolili. Raději se rozhodli rekonstruovat stávající dům do takové podoby, aby byly současně zachovány jeho původní kvality, tak i bezpečnost bydlení.
Profesionálové z DATT a Koyori tomu rozumí. „Je to síla tradic, které nemizí z generace na generaci. Místa, kde jsme vyrůstali a kde chceme, aby vyrůstaly i naše děti, neměníme podle momentálních nálad. Rodinný dům, to je současně dům našich předků i budoucích potomků. Patří stejně tak nám, jako jim.“ A v posledních dvaceti letech zmizelo v Japonsku prý až příliš mnoho starých rodinných domů, aniž by ne nezanechalo následky na jejich obyvatelích. Architekti tedy navrhli velmi působivou rekonstrukci, která dům u dálnice Saigoku ve městě Mukō posouvá takový starý dům z hlediska obytných kvalit do přítomnosti, a přitom mu nebere nic z jeho minulého kouzla.
Studie z Mukō
Může tedy ještě dnes přežít historicky ucelený soubor technik japonské architektury? Sloupky a překlady, vedené formou nosných trámů, podporující velkou a jemně zakřivenou střechu, tenké ne-nosné stěny, pohyblivé papírové paravány a šoupací dvířka fusuma? DATT a Koyori soudí, že si to rozhodně zaslouží. Jejich práce tak může sloužit jako návod všem Japoncům, kteří se nechtějí vzdát tradičního způsobu bydlení.
Dům v Mukō obývají dva šedesátiletí manželé, a jejich vystudovaný syn. S rostoucí rodinou do příštích let nepočítají, a tak si mohli dovolit pracovat s prostorem bez větších omezení. Na parcele, která z jedné strany poměrně těsně přiléhá k dálnici (odděluje ji jen chodník) a na druhé navazuje na klasickou rozvolněnou bytovou zástavbu předměstí Kjóta, se nacházel čtvercový objekt domu, zahrada a malý dřevěný pavilon. Mezi původní výrazné rysy domu patřilo odhalené mohutné trámoví, které vytvářelo celou konturu domu, a dřevěné podlahy.
Oživit staré materiály
Výhled na úpatí kopce porostlého bambusovým lesem, který se rovněž počítal mezi klady, už bohužel padl. A tak museli architekti z technického hlediska vlastně jen řešit zapevnění stávající struktury a statiky, a také komplexní systém odhlučnění. Oba tyto požadavky se podařilo vyřešit vlastně jedním zákrokem. Vnější betonová krusta totiž objekt rodinného domu odhlučnila, a upnula se na ni i původní konstrukce domu. O vyvážení betonové stěny se starají betonové prvky na protější straně domu, v úrovni koupelny. Ta vznikla jako přístavek, namísto původní přírodní toalety.
Hygienické zázemí domu je tedy zcela nové, ale přesto svým pojetím dobře koresponduje se zbytkem domu. Načervenalé keramické obklady „hrají“ s podobně vybarveným dřevem věkovité podlahy a trámy. Ty se dočkaly úpravy a oživení, které prozářilo jejich zašlý vzhled. Interiér se dočkal ještě jednoho radikálního zásahu: v prostoru nad kuchyní byl odstraněn strop, čímž se místnost otevřela napříč patry. Svrchní část nyní zahrnuje oddělený pokoj pro syna, zatímco přízemí obývají rodiče. Kompletně rekonstruována byla i kuchyň.
Syrovost a přirozená dynamika
Architekti vyřešili napojení pavilonu průchozí prosklenou chodbou (koridor je pochozí i po střešní terase, z horního patra), a doplnili dřevěné obklady na některé betonové stěny, aby jim dodaly vřelejší charakter. Pořád je ale trápila „ztráta výhledu“. To však s pomocí mistra japonských zahrad, Yoichiro Iwamury, vyřešili k plnému spokojení obyvatelů. Prakticky každý pohled do uzavřeného perimetru dvora je nyní lemován zelenou krajinkou zenové zahrady.
„Je to naprosto autentické, syrové. Má to svou přirozenou dynamiku, atmosféru. Když to uvidíte, pochopíte, proč se toho obyvatelé čili naši klienti nechtěli vzdát,“ říká autorské trio Masahiko Nakamura, Keita Ikebe a Taichi Ito. Betonová stěna podle nich vytváří „vnější hranice, něco, co odděluje svět rušné dopravní tepny od uzavřeného vesmíru malé domácnosti. Industriální kontrast betonu neubírá na síle dřevu, a navíc zajišťuje efektivní izolaci celého objektu.“
Údaje o projektu
Název projektu: | House along Saigoku highway |
Typ projektu: | Renovace + rozšíření |
Architektonické studio: | Koyori a DATT |
Lokalizace: | Mukō, prefektura Kjóto, Japonsko |
Vedoucí projektu: | Masahiko Nakamura, Keita Ikebe, Taichi Ito |
Strukturální inženýring: | Kaneko Takeshi |
Zahrada: | Zoukeifusakichi (Yoichiro Iwamura) |
Klient: | soukromá osoba |
Zahájení projektové a stavební činnosti: | 2015 |
Rok dokončení (finalizace): | leden 2016 |
Podlaží: | 1+1 |
Využitelná plocha: | 105 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek