Premiérově se představí nový exponát - vodní čerpadlo typu Gatter, pojmenovaným podle jeho výrobce Josefa Gattera z Kuřivod. Pochází z roku 1902 a bylo umístěno v obci Pavlovice. Zde také až do sedmdesátých let minulého století čerpalo vodu do místního vodovodu.
Čerpadlo chránilo před požáry
Zdroje vody v obci Pavlovice u Jestřebí, která leží na náhorní plošině mezi hlubokými údolími Dolského a Švábského potoka, byly vždy velmi omezené a voda z mělkých studní se dala využívat pouze k napájení dobytka a ani této vody nebylo vždy dost. Požáry, které nebylo čím hasit, zničily v letech 1874 a 1885 značnou část převážně dřevěných stavení. Pitnou vodu bylo třeba donášet až od studánky v údolí Švábského potoka, ke které vedla dodnes zachovaná dlážděná cesta procházející strmě klesající skalní roklí. Dnes si jen stěží dokážeme představit, kolik sil museli obyvatelé vsi vynaložit jen k získání pitné vody pro chod domácnosti.
O výstavbě obecního vodovodu bylo rozhodnuto v roce 1902. Dolský potok poskytoval dostatek vody pro pohon vodního kola a v těsné blízkosti objektu čerpací stanice byla vybudována pramenná jímka. Z této jímky voda gravitačně přitékala do betonové nádrže v objektu čerpací stanice. Vlastní čerpání obstarávala dvě pístová čerpadla poháněná vodním kolem o průměru 223 cm, na který byla přiváděna voda náhonem z Dolského potoka. Z výtlaku čerpadel vedlo potrubí ke vzdušníku a tlakové nádobě. Čerpaná voda byla vytlačována prudkou strání k náhorní plošině a dále po polích až k vodojemu, který byl postaven na malé vyvýšenině cca 450 m od návsi.
Vodojem tvoří železobetonová nádrž o kapacitě 100 m3, ze které je voda již gravitačně rozváděna k odběratelům. Celková délka vodovodu je 4 km a v roce 1928 zásoboval celkem 44 domů s cca 200 obyvateli. Na litinových dílech čerpacího soustrojí jsou nápisy J.Gatter Huhnerwasser 1902. Tato firma vyrobila a dodala zařízení mnoha dalších lokálních vodovodů, ale pouze toto zařízení se dochovalo téměř v intaktním stavu. Vodovod, který spravují Severočeské vodovody a kanalizace, je dodnes v provozu včetně zdroje vody o vydatnosti 0,5 l/s. Vodní kolo bylo odstaveno z provozu počátkem sedmdesátých let 20. stol a nahrazeno elektrickým čerpadlem. Strojní zařízení bylo v roce 2014 demontováno a prošlo důkladnou a časově náročnou rekonstrukcí. Výsledek několikaleté práce můžete nyní vidět v Muzeu pražského vodárenství.
Muzeum navštíví ročně tisíce lidí
Historie Muzea pražského vodárenství sahá až do roku 1952, kdy první návštěvníci zamířili do suterénních prostor v tehdejším sídle Pražských vodáren na Národní třídě. Do areálu vodárny v Podolí se přestěhovalo v roce 1996. O rok později byla expozice s výstavní plochou o rozloze 800 m2, s depozitáři a přednáškovým sálem slavnostně otevřena.
Muzeum nabízí skutečné skvosty – vodovodní potrubí z antického období, část hradního vodovodu z doby Rudolfa II. či model čerpacího soustrojí z rukou českého vynálezce Josefa Božka. Zároveň myslí i na současnost, například pro děti jsou připraveny interaktivní hry na moderních dotykových obrazovkách. Pro vozíčkáře je k dispozici „schodolez“, který umožní bezproblémový přístup do expozice, jež je koncipována jako bezbariérová.
Do muzea v loňském roce zamířilo přes třináct tisíc návštěvníků z České republiky i ze zahraniční mimo jiné z Francie, Německa, Velké Británie, Ruska nebo USA.
Sdílet / hodnotit tento článek