V rámci festivalu byla vytvořena alternativní turistická trasa. Nevedla skrz přeplněné centrum, tomu se vyhnula obloukem. Měla jiný účel – poukázat na divočinu města. Na místa, která ani Pražané nemusejí znát. Tato místa jsou v současné době předmětem diskuzí kvůli jejich plánované revitalizaci. Procházka vedla napříč ostrovem Štvanice, Rohanským ostrovem, vrchem Vítkov a Dolním Žižkovem a lemovaly jí umělecké instalace. Ty ukazovaly jiný, svěží a nevídaný pohled na město a veřejný prostor. Kromě instalací bylo v rámci festivalu možné zúčastnit se přednášek a mnoho výstav na různých místech, které se týkaly návrhů či již plánovaných projektů revitalizace či dostavby.
Nečekaná atmosféra
Na procházce trasou je zajímavé pozorovat, jak tenká linka může být mezi projektovanou zástavbou nových budov nadnárodních firem a prostorem žijícím si jen tak ze sebe. Právě to je možné zažít při průchodu z Karlínského náměstí na Rohanský ostrov. Mumraj velkoměsta utichne hned, co projdete skrz moderní budovy. V tu chvíli se prostor najednou otevře. Na horizontu se tyčí různě veliké stromy a na půdě roste neuspořádaně tráva, skrz níž vede vyšlapaná cestička. Je jasné, kudy půjdete. Cestičce se nedá odolat.
Po pár minutách se ocitnete na břehu Vltavy pod korunami stromů. Zem je vysypaná kamínky, stojí tu zvláštní improvizované betonové stoly, stánek s občerstvením, zahradní grily, a hlavně je tu živo a útulno. Parta kamarádů si zde (5 minut chůze od tramvaje) opéká buřty – „jaký luxus,“ řekl by nejeden Pražan a myslel by to naprosto vážně.
Plovárna ve druhém patře
Opodál, v bezprostřední blízkosti břehu Vltavy, můžeme najít jednu z instalací. Jmenuje se Plovárna ve druhém patře. V korunách náletových stromů visí plavky a kánoe. Jsou nám nadosah, přesto je nemůžeme využít. Podobně, jako většinu pražských břehů, veřejnosti naprosto nepřístupných, nevyužívaných místními obyvateli. U kmenů stromů jsou rozmístěné palety, na kterých se dá posedět, a květinami osázené různé staré nádoby. Prostor působí nenuceně, příjemně, uvolněně a má atmosféru.
Celý břeh Rohanského ostrova je takovou oživlou městskou divočinou. Prostor, který nikdo neupravoval, vzala do svých rukou příroda. Náletové stromy a keře vytvořily příjemné klima. Žije tu spousta hmyzu, ptáků a jistě i jiných živočichů, kteří se před námi pečlivě skrývají. Příležitosti se chopili šikovní podnikatelé a otevřeli si zde stánek a přírodě přidaly místa k sezení. Prostor ožil a je doopravdy využívaný. Bez potřeby nákladných rekonstrukcí a revitalizací, bez neustálého opečovávání, patří všem a zdarma. Nikdo tu vstup nevybírá.
V podobném duchu se nesly instalace Žižkovská pláž a Polynie. U Žižkovské pláže název napovídá, že se jedná o vysypaný písek mezi stromy, zeď namalovanou kulisou moře a houpací sítě zavěšené mezi kmeny. Instalace Polynie je variací na klasická skládací lehátka. Autoři jejich tvary spojili dohromady a vytvořili zajímavé a hravé posezení.
Na instalacích je zkrátka vidět, že Pražané mají touhu si venku tvořit místa k odpočinku.
Propojit a oživit
Trasa byla plánovaná tak, aby propojovala často nespojované lokality. Roztomilé jsou špalky opatřené nohama, umělecká instalace nazvaná Volání. Špalky kráčí uspořádaně za sebou po schodech, z lesa míří do města, do zástavby, za lidmi… Zkrátka, když nejdou lidé do lesa, špalky musí za nimi. Dle autorky poukazují na moc přírody, která pozitivně působí na nás na všechny.
Napříč procházkou najdeme také několik dřevěných posedů. Instalace Posed? Poseď! dostála názvu festivalu, protože přímo nabádala k tomu vylézt po schůdcích nahoru, sledovat svět z nevídaného úhlu a nabažit se nových výhledů. Posedy sloužily jako místo pro setkávání a orientační maják. Do městské divočiny mohou patřit stejně, jako do otevřené krajiny. Propojují město s přírodou.
POSED? POSEĎ! Jakub Med, Johana Šimčíková
Letošní ročník festivalu nám ukázal nejen to, že je stále co objevovat, ale také pomohl naší mysli hrát si a odpočívat. Městské prostředí máme často spojované s prací, kde na relaxaci není čas. Různé kusy zeleně a hravých instalací nám ve velkoměstě ukazují, že i tady můžeme najít to, co jindy hledáme v otevřené krajině. I město může být zelené a přívětivé pro život.
Sdílet / hodnotit tento článek