Plíseň je běžně v přírodě, v bezprostředním okolí, ve zdech starých budov, ale pokouší se „zapustit kořeny“ také v nových budovách. Všude kde je příznivá vlhkost, mohou vznikat plísně. Naskýtá se otázka, jsou obyvatelé odpovědni za to, že nemají dostatečně prosvětlenou budovu nebo architekti, protože ji špatně navrhli, nebo řemeslníci zanedbali správné postupy?
Samozřejmě, obyvatelé dýchají, potí se, sprchují se, vaří a perou, stručně řečeno, uvolňují vlhkost, která se musí někde projevit. „Ovšem to je vše úplně normální,“ říká Mgr. Brigitte Tassenbacher, mikrobioložka a specialistka na životní prostředí, zabývající se energeticky efektivní stavební technikou budov a disponující dlouholetými zkušenostmi jako certifikovaná expertka a soudní znalec v problematice spojené s plísněmi. Když je teplota a vlhkost měřená uprostřed místnosti, obvykle se její hodnota nachází v normálním rozmezí, které není nebezpečné pro vznik plísní, což odpovídá teplotě vzduchu kolem 20 °C s relativní vlhkostí cca 50 - 55 %. Naproti tomu, teplota na povrchu stavebních konstrukcí, například ve vnějším rohu budovy, může snadno klesnout na 12 °C i níže. Relativní vlhkost na tomto místě může být až 80 % a více. To vytváří předpoklady pro růst plísní.
Co může udělat architekt nebo stavební inženýr?
Oba tomu mohou s ohledem na specifické potřeby budoucích obyvatel zabránit. Geometrie novostaveb může znamenat určitá rizika. Podle Brigitte Tassenbacher ostré rohy a vyčnívající části staveb prochládají a mohou později podporovat růst plísní. Dále upozorňuje také na okna, která nelze otevírat nebo na situaci, kdy se okna neotvírají z důvodu venkovního hluku a nebezpečí vloupání. Brigitte Tassenbacher říká: „Pokud je v těchto případech navrženo umělé větrání bez regulace vlhkosti, nemůže vlhkost, která vznikla přirozeným způsobem, být dostatečně odstraněna.“
Tepelné mosty, tepelné vazby a vnitřní izolace jsou dalšími problematickými místy z hlediska vzniku plísní. Proto musí být veškeré detaily a výše uvedená problematická místa správně navržena.
Představte si například domov, ve kterém spí rodiče, batole a malé dítě v ložnici o ploše 10 m2. Okno přes celou výšku místnosti, které má jenom dvojité zasklení, zůstane v noci zavřené, protože vede na hodně rušnou silnici. „Vysoká vlhkost vzduchu, tvorba kondenzátu a plísně jsou nevyhnutelné,“ říká Brigitte Tassenbacher. V jiném dalším domě je pro změnu pokoj s balkóny na obě strany. U podlahy mezi okny vedoucími na balkóny se vytvoří záliv studeného vzduchu. Pokoj nebude nikdy teplý, natož pak obálka, která ho obklopuje.
A jak může situaci ovlivnit stavební a instalační firma?
Kvalita stavebního dozoru a stavebního provedení je stejně tak důležitá jako projekt samotný. Podle Brigitte Tassenbacher dochází obzvláště často k chybám, je-li budova koncipována se vzduchotěsnou obálkou. Pokud zde elektroinstalatér nebo instalatér vzduchotěsně neutěsní otvory pro potrubí, kabely a zásuvky, může skrze ně do stavebních konstrukcí vnikat teplý vlhký vzduch z místnosti.
Jeden příklad z bohatých pracovních zkušeností od Brigitte Tassenbacher:
Dřevěná konstrukce baldachýnu je postižena plísní. Její průzkum však následně vedl k neutěsněným instalacím LED světel, osvětlujících niku ve sprše za společnou stěnou. Skutečnost, že se plísně neobjeví na „místě činu“ ale na jiných místech, je naprosto běžná a může to záviset třeba na rozdílných tlakových poměrech. Například když je při výstavbě podlah přidáván vlhký sypký materiál, může to vést k předání vlhkosti budově a později k tvorbě plísní.
Jak může přispět správa budovy a hospodyně
Údržba, zejména pravidelná, pomáhá udržet kvalitu stavebních konstrukcí. A jak zní řešení tady: „Informovanost a komunikace“. Pokud jsou si obyvatelé vědomi toho, jak se mohou o budovu postarat, hodně se tím vyřeší. Brigitte Tassenbacher k tomu dodává, že byty a domy nejsou v dnešní době tak často větrány. Z jejího odborného pohledu je vhodná instalace komfortního větracího systému, protože pravidelně vyměňuje vzduch a také reguluje vlhkost vzduchu ve větraných prostorech.
Za roky práce se Brigitte Tassenbacher stále znovu přesvědčuje, že provozovatelé mají zpravidla největší podíl na problematické situaci. Někdy jsou však záměrně zastrašováni, ačkoliv vina leží jinde. Ve všech případech je důležité, aby všichni zúčastnění zůstali nezaujatí a společně hledali příčiny a profesionálně plísně odstranili.
Sdílet / hodnotit tento článek